20 C 131/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 55 120,04 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 120,04 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 2. 5. 2021 do 1. 9. 2021 ve výši 1 651,13 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 120,04 Kč jdoucím od 2. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem za období od 2. 5. 2021 do 1. 9. 2021 ve výši 2 185,35 Kč a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 33 028,04 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do požadovaného úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 22 092 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 011,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 3. 2022 a doplněnou podáním ze dne 5. 8. 2022 domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 120,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] uzavřel dne 18. 7. 2017 s žalovaným [příjmení] smlouvu o finančních službách a Přílohu k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva o účtu“), na základě které byl žalovanému zřízen osobním účet. Následně právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 4. 9. 2018 Smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). Dále žalovaný uzavřel dne 26. 10. 2018 Dodatek ke Smlouvě o kontokorentním úvěru (dále jen„ Dodatek ke Smlouvě o úvěru“), na základě kterého byl žalovanému navýšen limit na kartovém účtu do výše 50 000 Kč. Dle čl. 3 bodu 3.1 Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobce celou výši kontokorentu včetně úroku a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Při splacení kontokorentu ve stanovené lhůtě, popř. před danou lhůtou, byl žalovaný oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent. V souladu s čl. 3 bodem 3.1 Smlouvy o úvěru byl žalovaný oprávněn čerpat kontokorent průběžně a současně se zavázal nepřekročit sjednanou výši. Žalovaný byl povinen dle čl. 4 bodu 4.2 Smlouvy o úvěru hradit právnímu předchůdci žalobce ceny za služby spojené s vedením Kontokorentu podle podmínek stanovených [právnická osoba], pro bankovní obchody platným v den provedené zpoplatňovaného úkonu. Dle čl. 3 bodu 3.3 Smlouvy o úvěru byl žalovaný při prodlení s úhradou úvěru nebo jiného dluhu z předmětné smlouvy o úvěru povinen hradit úrok z prodlení z nesplacené částky, dále smluvní pokutu a náklady spojené s případným vymáháním úvěru. V souladu s čl. 3 bodem 3.1 písm. c) Smlouvy o úvěru se úroky a ceny započítávají do sjednané výše kontokorentu (jsou připisovány k jistině). Žalovaný dne 13. 1. 2021 překročil kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč o 2 434,38 Kč tím, že k tíži účtu byla zaúčtována úhrada exekuce ve výši 22 092,00 Kč v souladu s čl. 9 VOP. Dále mu byly k tíži účtu zaúčtovány v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a aktuálními Ceníky poplatky v celkové výši 447 Kč a debetní úrok ve výši 2 238,66 Kč Celkem tedy nepovolený debetní zůstatek na osobním účtu žalovaného činil ke dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (tj. k 1. 5. 2021) částku ve výši 55 120,04 Kč (50 000 Kč + 2 434,38 Kč + 447,00 Kč + 2 238,66 Kč). Současně žalobkyně v podání ze dne 5. 8. 2022 sdělila, že po zvážení všech okolností případu bere svou žalobu částečně zpět co do rozdílu ve výši 10,65 % mezi úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení (tj. 18,90 % - 8,25 % = 10,65 %) na úroku z úvěru běžícím z částky 55 120,04 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že tedy nyní požaduje úrok z úvěru z částky 55 120,04 Kč za dobu od 2. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 651,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 185,35 Kč a úroku z prodlení z částky 55 120,04 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě se účastníci na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne 18. 7. 2017 mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které se banka zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal hradit ceny uvedené v ceníku a dodržovat Všeobecné obchodní podmínky banky (Rámcová smlouva o finančních službách). Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 4. 9. 2018 soud zjistil, že banka ujednala s žalovaným možnost povoleného přečerpání zůstatku na jeho účtu až do částky 5 000 Kč s tím, že umožní žalovanému provádět platby nebo vybírat hotovost z účtu až do sjednané výše i v případě, že na účtu nebudou vlastní peníze žalovaného (čl. 21). Úvěr měl být splacen nejpozději do 1 roku ode dne čerpání a úroková sazba byla sjednána na 18,9 % ročně (čl. 1). Dodatkem ke smlouvě ze dne 26. 10. 2018 strany navýšily kontokorentní úvěr až na částku 50 000 Kč. Dne 13. 1. 2021 banka na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] provedla banka srážku z účtu ve výši 22 092 Kč (exekuční příkaz a výpis z účtu). Ke dni 2. 5. 2021 banka zesplatnila celý úvěr a převedla na evidenční účet pohledávek z důvodu nepovoleného debetu (výzva ze dne 3. 5. 2021 a výpis z účtu za leden 2021). Aktivní legitimace žalobkyně je doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2021, přílohou k postupní smlouvě, dohodou o úplatě ze dne 31. 8. 2021. Žalovanému bylo dopisem ze dne 17. 9. 2021 oznámeno postoupení pohledávky. Výše a skladba dlužné částky vyplývá z výpisů z účtu žalovaného a podkladů pro soudní řízení Předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2022 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. <i>5. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 303 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.</i> <i>9. Podle § 307 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako převážně důvodný. Poskytnutý úvěr byl zesplatně a převeden na evidenční účet dne 1. 5. 2021. K tomuto dni žalovaný dlužil předchůdci žalobkyně částku 55 120,04 Kč s příslušenstvím. Tato částka se přitom skládala z částky 33 028,04 Kč představující poskytnutý úvěr včetně přirostlého příslušenství (poplatků 447 Kč a úroku 2 238,66 Kč) a z částky 22 092 Kč představující exekuční srážku provedenou dne 13. 1. 2021. Tato srážka však byla předchůdcem žalobkyně provedena v rozporu s ust. § 303 a následující o.s.ř., jelikož není možné na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu provést faktický čerpání úvěru. Tímto způsobem lze postihnout pouze kladný zůstatek na účtu. Tímto způsobem lze teoreticky akceptovat exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky ve smyslu § 312 a následující o.s.ř. K tomu ale v uvedeném případě nedošlo. Jelikož předchůdce žalobkyně neoprávněně na vrub účtu žalovaného provedl platbu ve výši 22 092 Kč, čímž však zároveň uhradil exekuci žalované, tedy plnil za něj, co měl po právu plnit sám, přiznal soud uvedenou částku z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Z této částky však žalobci nenáleží smluvní úrok, proto jej soud výrokem II. rozsudku od 2. 9. 2021 do zaplacení zamítl. Zbývající nárok žalobkyně je po právu dle ust. § 2395 občanského zákoníku, když k zesplatnění úvěru došlo ke dni 1. 5. 2021. Protože žalovaný nesplatil poskytnutý úvěr, v důsledku čehož se ocitl v prodlení, vzniklo žalobkyni, vedle práva na zaplacení dlužné částky, sjednaných úroků (z částky 33 028,04 Kč) rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění a na úhradu smluvních úroků z téže částky. Prodlení žalovaného nastalo vzhledem k obsahu výzvy před podáním žaloby též ve vztahu k bezdůvodnému obohacení. K převodu pohledávky z [obec] spořitelny na žalovanou došlo na základě postoupením pohledávky. Proto bylo žalobě v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku vyhověno a soud zavázal žalovaného povinnost zaplatit žalobkyni předmětnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 011,56 Kč, přičemž tato částka představuje 77,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 88,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11,05 % obsahující též částečné zpětvzetí žaloby). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 206 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 120,04 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Jako neúčelné soud posoudil doplňování žaloby, když žaloba sama měla obsahovat všechny rozhodné skutečnosti, aniž by musela být žalobkyně vyzývána k jejich doplnění.