20 C 131/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno trvalým pobytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 29 155,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 959 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 959 Kč, od 10. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 11 196,68 Kč a zbývající částí požadovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 1. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 22 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 22 000 Kč za období od 26. 11. 2022 do 1. 6. 2023 v celkové výši 1 723,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 22 000 Kč za období od 26. 11. 2022 do 1. 6. 2023 v sazbě 20,74 % ročně v celkové výši 2 382,80 Kč, se úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny 22 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem 20,74 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 14. 5. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, (dále též smlouva č. 1), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 20 680 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 740 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 80 týdenních splátek po 541 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 25. 11. 2022. Žalovaný dále sjednal doplňkové pojištění za částku 560 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 4. 11. 2021. Celkem žalovaný zaplatil 4 041 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 22 000 Kč, na dlužném úroku 1 009 Kč na poplatku za administrativní činnost 4 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 11 286 Kč a na poplatku za pojištění 504 Kč. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat zaplacení zbývající dlužné úhrady za služby. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 155,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny 7 155,68 Kč za období od 11. 12. 2021 do 1. 6. 2023 v celkové výši 908,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 7 155,68 Kč za období od 11. 12. 2021 do 1. 6. 2023 v sazbě 23,19 % ročně v celkové výši 2 479,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z žalované jistiny 7 155,68 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem 23,19 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 16. 10. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, (dále též smlouva č. 2), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 10 400 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,19 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 12. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 4. 11. 2021. Celkem žalovaný zaplatil 15 600 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 7 155,68 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 2 044,32 Kč. Žalobkyně se rozhodla nepožadovat zaplacení zbývající dlužné úhrady za služby. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 14. 5. 2021 smlouva o úvěru částky 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 400Kč a za hotovostní inkaso splátek 12 540 Kč a dále poplatek za pojištění 560 Kč, a to formou 80 pravidelných týdenních splátek po 420 Kč. RPSN činila 206,15 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 18. 1. 2018 smlouva o úvěru částky 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 9 600 Kč představující úrok ve výši 2 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 541 Kč. RPSN činila 169,14 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 80 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 20,74 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dále uzavřena dne 16. 10. 2020 smlouva o úvěru částky 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 2 600 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek 5 200 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 390 Kč. RPSN činila 206,15 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 18. 1. 2018 smlouva o úvěru částky 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 9 600 Kč představující úrok ve výši 2 400 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 541 Kč. RPSN činila 169,14 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 80 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 4 041 Kč a na druhou smlouvu částku 15 600 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 22 000 Kč hradit dále platby v celkové výši 20 680 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 13 000 Kč měl platit platby v celkové výši 10 400 Kč. Je pravdou, že platby byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba hotovostní inkaso je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této „službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 69,33 % ročně u obou smluv a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v květnu 2021 činila 6,96 % ročně a v říjnu 2020 činila 7,73 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 17 959 Kč, když jedna poskytnutá částka činila 22 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 4 041 Kč. V případě druhé poskytnuté částky 13 000 Kč se žalovaný neobohatil, když zaplatil více, než kolik činila poskytnutá částka. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 17 959 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 30. 8. 2023 a do 9. 9. 2023 měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak neučinil, dostal se od 10. 9. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 9,75 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.