20 C 139/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 396 081,92 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 129 653,17 Kč spolu s úrokem z prodlení</b> ve výši 9 % ročně z částky ve výši 10 405 Kč od 18. 7. 2018 do 30. 4. 2019, ve výši 9 % ročně z částky ve výši 7 500 Kč od 1. 5. 2019 do 20. 9. 2019, ve výši 9 % ročně z částky ve výši 7 190 Kč od 21. 9. 2019 do 11. 10. 2019, ve výši 9 % ročně z částky ve výši 6 857 Kč od 12. 10. 2019 do 31. 10. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 8. 2018 do 30. 4. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 7 500 Kč od 1. 5. 2019 do 31. 10. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 6 857 Kč od 1. 11. 2019 do 27. 11. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 6 351 Kč od 28. 11. 2019 do 13. 12. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 5 882 Kč od 14. 12. 2019 do 19. 2. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 5 574,21 Kč od 20. 2. 2020 do 1. 11. 2020, ve výši 9 % ročně z částky 5 073,66 Kč od 2. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 10 405 Kč od 18. 9. 2018 do 30. 4. 2019, ve výši 9 % ročně z dlužné částky 10 405 Kč od 16. 10. 2018 do 30. 4. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 11. 2018 do 30. 4. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 22 500 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 17. 1. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 18. 2. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 18. 3. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 4. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 19. 5. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 9,75 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 6. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 7. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 8. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně částky 10 405 Kč od 17. 9. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 10 405 Kč od 16. 10. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 10 405 Kč od 17. 11. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky ve výši 10 405 Kč od 17. 12. 2019 do 30. 4. 2020, ve výši 10 % ročně z částky 90 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně z částky 2 153 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně z částky 10 355 Kč m od 16. 1. 2020 do 30. 4. 2021, ve výši 10 % ročně z částky 7 500 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, <b>a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému 1) a žalované 2) domáhala zaplatit společně a nerozdílně částku 64 147,9 Kč spolu se zbývající částí požadovaného úroku z prodlení, zamítá.</b> <b>III. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 138 745,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 138 745,85 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně proti prvnímu žalovanému domáhala zaplatit částku 63 535 Kč spolu se zbývající částí požadovaného úroku z prodlení, zamítá.</b> <b>V. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 218,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>VI. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 740,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala zaplacení částky 396 081,92 Kč s příslušenstvím. Částky 193 801,07 Kč s příslušenstvím se domáhala proti oběma žalovaným společně a nerozdílně. Tato část žaloby byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanými byla dne 28. 1. 2016 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt [číslo] v [anonymizováno] patře domu [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] na adrese [adresa žalovaného] Nájemní smlouvou se žalovaní zavázali hradit měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy za služby ve výši 2 905 Kč, tedy celkem 10 405 Kč měsíčně. Částka 193 801,07 Kč se skládá z nájemného a záloh za služby spojené s nájmem za období od července 2018 do ledna 2020, vyúčtování tepla za rok 2018 ve výši 4 983 Kč, vyúčtování energií a vody ve výši 2 153,17 Kč a dále vyúčtování tepla za rok 2019 ve výši 9 351,24 Kč. Z důvodu nehrazení nájemného přistoupila žalobkyně k výpovědi z nájmu a nájemní vztah skončil ke dni 30. 1. 2020. Dále se žalobkyně domáhala pouze proti prvnímu žalovanému zaplacení částky 202 280,85 Kč s příslušenstvím a to z titulu náhrady užívání bytové jednotky po skončení nájemného za období od února 2020 do dubna 2021. Z tohoto důvodu požaduje po žalovaném zaplacení částky 176 035 Kč, tedy 17x 10 355 Kč. Nad rámec toho pak eviduje nedoplatek vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za období roku 2020 v částce 26 245,85 Kč. Žalovaní ničeho neuhradili.

2. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili a po celou dobu řízení byli zcela pasivní.

3. Z nájemní smlouvy ze dne 28. 1. 2016 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanými byla tohoto dne uzavřena nájemní smlouva na užívání bytu [číslo] na adrese [adresa], záloha na dodávku elektrické energie ve výši 500 Kč bez DPH a záloha na dodávku teplé vody a topení ve výši 1 000 Kč bez DPH, tedy zálohu na služby ve výši 2 500 Kč bez DPH. Nájemné a platby za služby spojené s nájmem měly být hrazeny do 15. dne měsíce, za který úhrada náleží. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pronajímatel provede řádné vyúčtování služeb spojených s nájmem a to 1x měsíčně, respektive 1x ročně. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem budovy, ve které pronajala žalovaným bytovou jednotku. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že prvnímu žalovanému bylo uloženo vyklidit předmětnou bytovou jednotku, když nájemní poměr skončil ke dni 30. 1. 2020. Dne 6. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vyklizení exekučním návrhem (exekuční návrh ze dne 6. 4. 2021). Žalovaným byla dne 30. 4. 2021 adresována výzva k úhradě částky 396 081,92 Kč ve lhůtě do 17. 5. 2021 (předžalobní výzva). Skutečnost skončení nájmu ke dni 30. 1. 2020 se kromě rozsudku zdejšího soudu podává též z výpovědi z nájmu ze dne 24. 1. 2020, která byla doručena oběma žalovaným. Z daňových dokladů založených ve spise na čl. 36-51 soud zjistil, že žalobkyně v období od 17. 7. 2018 do 16. 11. 2020 vystavovala žalovaným faktury na úhradu nájemného a sjednaných záloh, přičemž v daňových dokladech uváděla též datum splatnosti. Data splatnosti jednotlivých daňových dokladů odpovídají počátkům běhu úroků z prodlení uvedeným a ve výroku I. tohoto rozsudku. Dne 29. 4. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovaným poskytování tepla v roce 2018, z faktury [číslo] soud zjistil, že se jedná o vyúčtování za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, byla stanovena cena tepla na topení 16 333,34 Kč a po odečtení záloh je po žalovaných požadovaná částka 4 983 Kč. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovaným spotřebu elektrické energie a vody v roce 2019 s tím, že ve faktuře byla uvedena množstevní cena elektřiny, její odebrané množství, množstevní cena za m3 vody a odebrané množství v daném období a po odečtení záloh byla po žalovaných požadována částka 2 153,17 Kč včetně DPH. Z daňového dokladu [číslo] ze dne 28. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaným bylo vyúčtováno teplo na topení za rok 2019 a to celkovou částkou 20 131,51 Kč se zohledněním záloh ve výši 12 000 Kč a byla tudíž po žalovaných požadována částka 9 351,24 Kč včetně DPH. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 6. 4. 2021 byl žalovanému vyúčtován odběr tepla na topení v roce 2020 a odběr teplé užitkové vody, přičemž částka za topení byla vyčíslena na 22 131,64 Kč a částka za teplou užitkovou vodu na 1 728,22 Kč, celkem bylo účtováno 26 245,85 Kč včetně 10% DPH. Z nákladů na vytápění příjemce služeb za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vyhotoveného společností [právnická osoba] soud zjistil, že za toto období bylo dodáno do bytu [číslo] obývaného [celé jméno žalovaného] teplo v hodnotě 24 344,80 Kč. Z daňových dokladů vystavených [anonymizována dvě slova] žalobkyni za dodávku teplé vody soud zjistil, že za dodávku teplé vody žalobkyně v roce 2020 do celé nemovitosti uhradila celkem částku 91 596 Kč. Z listiny označené vyúčtování nákladů na topení za rok 2020 vyplývá, že rozpočteno na jednotlivé nájemníky vychází na žalovaného [číslo] podíl odebrané teplé užitkové vody v roce 2019 na 1 728,22 Kč.

4. Z ostatních provedených listinných důkazů, jako byly výzvy k úhradě, opisy vydaných faktur, stavy pohledávek a další soud neučinil žádná skutková zjištění. <i>5. Podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.</i> 6. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně a to jak v části žaloby týkající se obou žalovaných, tak v části žaloby týkající se toliko prvního žalovaného. Pokud jde o část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala proti oběma žalovaným zaplacením částky 193 801,07 Kč s příslušenstvím, pak soud tuto část žaloby považoval za důvodnou v rozsahu částky 129 653,17 Kč. Tato částka se skládá z dlužného nájemného ve výši 7 500 Kč za každý ze 17 měsíců počínaje srpnem 2018 až po leden 2020, tedy částky 127 500 Kč, na které má žalobkyně nárok dle nájemní smlouvy v souladu s § 2201 a § 2246 občanského zákoníku a dále z částky 2 153,17 Kč z titulu vyúčtování spotřebované elektrické energie a vody v roce 2019, které bylo provedeno daňovým dokladem [číslo] ze dne 13. 1. 2020 a na které má žalobkyně právo podle § 2247 občanského zákoníku. Spolu s touto částkou bylo žalobkyni přiznáno taktéž právo na úrok z prodlení a to z jednotlivých částek odpovídající výši nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu a to v souladu s nájemní smlouvou od každého 15. dne v měsíci, respektive byla-li splatnost za toto období v příslušné faktuře stanovena déle, pak s přihlédnutím k datu splatnosti každé jednotlivé faktury, jak bylo žalobkyní navrhováno. Úrok z prodlení za platbu záloh spojených s užíváním bytu byl však stanoven vždy do 30. 4. roku následujícího po roce, za které měly být hrazeny zálohy a to vzhledem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 3. 2016, sp.zn. 25 Cdo 1977/2015, ze kterého vyplývá, že dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok za poplatek z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popř. kdy měl žalobce provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na poplatek z prodlení z těchto záloh mu nezaniká. Z tohoto důvodu tedy soud přiznal úrok z prodlení ze záloh na služby spojené s užíváním bytu do doby, kdy byla žalobkyně povinna je vyúčtovat, tedy jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2018, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2019, jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2019, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2020 a jednalo-li se o zálohy za služby za rok 2020, končí prodlení žalovaných 30. 4. 2021. Splatnost vyúčtování elektrické energie a vodného za rok 2019 byla stanovena dle doložené faktury ke dni 27. 1. 2020. Výše úroku z prodlení byla stanovena podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Výrokem II. rozsudku soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání záloh za služby za období od července 2018 do ledna 2020 ve výši 49 813,66 Kč, když v souladu s nájemní smlouvou, § 2247 občanského zákoníku a § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 byla žalobkyně povinna vyúčtovat zálohy za služby v roce 2018 nejpozději do 30. 4. 2019, zálohy za služby za rok 2019 nejpozději do 30. 4. 2020 a zálohu za služby v roce 2020 nejpozději do 30. 4. 2021 a po těchto datech se již záloh za služby domáhat nemůže (viz citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 1977/2015). Dále soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání částky 4 983 Kč z titulu vyúčtování tepla za rok 2018 a částky 9 351,24 Kč z titulu vyúčtování tepla za rok 2019. Uvedená vyúčtování neobsahují žádnou z náležitosti uvedených v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., zejména za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepla na vytápění, spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé vody, za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na vytápění a na teplo spotřebované na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění a nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v % a v Kč a další. Jak Nejvyšší soud opakovaně judikoval např. ve svém rozsudku ze dne 24. 6. 2009 sp.zn. 26 Cdo 2471/2007, podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že vyúčtování bylo řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat účinky, které s řádným vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (cen a záloh za dodávku tepla a teplé užitkové vody) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Jelikož žalobkyní předložené vyúčtování neobsahuje náležitosti stanovené vyhláškou 269/2015 Sb. nebyla žalobkyni částka odpovídající těmto vyúčtováním přiznána.

8. Soud stanovil povinnost uhradit částku 129 653,17 Kč společně a nerozdílně oběma žalovanými, když vycházel z ustanovení § 2271 občanského zákoníku ve spojení s § 2736 občanského zákoníku.

9. Pokud jde o nárok, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení částky 202 280,85 Kč výlučně vůči prvnímu žalovanému, tak částka, kterou uložil soud prvnímu žalovanému uhradit ve výši 138 745,85 Kč, odpovídá částce 112 500 Kč, která se skládá z 15 náhrad ve smyslu § 2295 občanského zákoníku po 7 500 Kč a částky 26 245,85 Kč odpovídající vyúčtované spotřebě tepla a teplé užitkové vody žalovaným v roce 2020. Spotřebované teplo a teplou vodu žalovaným v hodnotě 26 245,85 Kč hodnotil soud po právní stránce jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 a následující občanského zákoníku, když hodnotu a množství odebraného tepla na topení a teplé užitkové vody byla žalobkyni jednoznačně prokázána jednak předloženým vyúčtováním nákladů na vytápění a dále daňovými doklady, včetně vyúčtování nákladů na teplou vodu mezi všechny nájemníky uvedené budovy. Spolu s částkou 138 745,85 Kč uložil soud žalovanému uhradit taktéž úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 359/2013 Sb. z této částky, když počátek prodlení žalovaného určil podle splatnosti předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2021. Jak žalobkyně sama uvedla ve svém doplnění ze dne 20. 12. 2021, tak poslední fakturu vystavila žalovanému v listopadu roku 2020. Jelikož nebylo žalobkyní tvrzeno ani prokázáno, kdy byly faktury do listopadu 2020 žalovanému doručeny a žádné další faktury mu již doručovány nebyly, určil soud počátek prodlení žalovaného od 18. května 2021, kdy jako zesplatnění považoval citovanou předžalobní výzvu z 30. 4. 2021.

10. Ve výroku IV. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu proti prvnímu žalovanému co do částky 63 535 Kč, když žalobkyně se nedůvodně domáhala jednak částky 20 710 Kč, odpovídající dvěma měsíčním platbám nájemného a záloh za služby, když pokud se žalobkyně domáhala zaplacení náhrady za nájemné za období od února 2020 do dubna 2021, jedná se o 15 a nikoliv 17 měsíců. Dále soud zamítl žalobu v rozsahu 15x 2 855 Kč, tedy co do částky 42 825 Kč, když tato částka odpovídá patnáctinásobku záloh za služby spojené s užíváním bytu. Na tuto částku žalobkyně nemá nárok z titulu § 2295 a v případě, kdy nájemník užívá byt i po skončení nájemní smlouvy, nemůže se již domáhat úhrady záloh za poskytované služby, ale pouze náhrady za běžné nájemné, které bylo nájemní smlouvou stanoveno pouze částkou 7 500 Kč a nikoliv 10 355 Kč. Proto soud žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

11. Pokud jde o výroky V. a VI. týkající se náhrady nákladů řízení, tak soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch toliko částečný a soud rozdělil náhradu nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci. Jelikož se žalobkyně domáhala zaplacení celkem 396 081,92 Kč, ale řízení se skládalo fakticky ze dvou samostatných nároků a to nároku proti oběma žalovaným v rozsahu 193 801,07 Kč a samostatného nároku proti prvnímu žalovanému v rozsahu 202 280,85 Kč, rozdělil soud pro účely náhrady nákladů řízení na tyto dvě části, přičemž prvá část představuje 48,93 % předmětu řízení a druhá 51,07 % předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady ve výši 81 515 Kč skládající se z částky 19 805 Kč jako soudního poplatku, odměny advokáta podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty ve výši 396 081,92 Kč a sestávající z částky 9 900 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT a 5 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky a dále z náhrady 21 % DPH v souladu s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. z částky 51 000 Kč, ve výši 10 710 Kč. Na první část řízení týkající se obou žalovaných, tudíž z nákladů řízení žalobkyně připadá částka 39 885,29 Kč (48,93 % celkových nákladů řízení) a na druhou část řízení týkající se toliko prvního žalovaného připadá částka 41 629,71 Kč (51,07 % z celkového předmětu řízení). V části řízení proti prvnímu žalovanému (o zaplacení 202 280,85 Kč byla žalobkyně úspěšná v 68,59 % této části řízení a neúspěšná v rozsahu 31,41 % a náleží jí tudíž náhrada 37,18 % nákladů této části řízení, tedy částky 15 477,93 Kč. V části řízení týkající se obou žalovaných byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 66,9 % a neúspěšná v rozsahu 33,1 % předmětu řízení a náleží jí náhrada 33,8 % nákladů řízení, tedy 13 481,22 Kč. Tuto částku soud rozdělil mezi každého z žalovaných na 6 740,61 Kč Celkem soud uložil prvnímu žalovanému nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v součtu výše uvedených částek, tedy v rozsahu 22 218,54 Kč (15 477,93 Kč + 6740,61 Kč).

12. Druhé žalované soud uložil zaplatit žalobkyni částku 6 740,61 Kč. Jak bylo výše uvedeno, poměrná část nákladů řízení žalobkyně dopadající na tuto část řízení, činila 39 885,29 Kč. Žalobkyně byla v této části řízení úspěšná v rozsahu 66,9 % a neúspěšná v rozsahu 33,1 % a náleží tudíž náhrada nákladů řízení 33,8 % v této části řízení, to činí 13 481,22 Kč a tato částka byla soudem rozdělena mezi oba žalované. Proto soud uložil druhé žalované zaplatit žalobkyni částku 6 740,61 Kč.

13. Soud za část řízení, která se týkala obou žalovaných, nestanovil povinnost úhrady nákladů řízení vztahující se k této části sporu společně a nerozdílně oběma žalovaným, když vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 669/2017, podle kterého výrok o solidární povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu pouze u tzv. nerozlučného společenství. O takové společenství se v daném případě nejednalo. Každý z žalovaných mohl být o tuto částku žalován samostatně.

14. Lhůta k plnění byla pro výroky I., III., V. a IV. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.