20 C 157/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 3 624 Kč s příslušenstvím a zaplacení 20 921 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 500 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloby se v částech, v nichž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 124 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 624 Kč od 22. 12. 2023 do 30. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 124 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 2 500 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení a dále zaplacení částky 10 921 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 921 Kč od 8. 12. 2023 do 22. 3. 2025, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 921 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení zamítají.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 1. 4. 2025 a doplněným dne 1. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 624 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 624 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení (dále také jen první nárok). Žalobu odůvodnila tím, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 na žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 21. 11. 2023 úvěr ve výši 2 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 12. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 050,03 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 73,97 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 41388. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 29. 12. 2022. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .

2. Žalobkyně se dále návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 27. 5. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 921 Kč s úrokem z prodlení z částky 20 921 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně (dále také jen druhý nárok). Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 3. 2025 se společností , právnická osoba, ., jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 7. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 12. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč, který byl splatný dne 7. 12. 2023. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného 1021886458. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 15. 3. 2025.

3. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, č.j. 20 C 240/2025-23, byla obě řízení spojena ke společnému projednání.

4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil.

5. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

6. K prvnímu nároku má na základě předložených listinných důkazů soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 29. 12. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 2 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 30 dnů v celkové výši 3 413,99 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 2 500 Kč s úrokem ve výši 73,97 Kč, tedy 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 840,02 Kč. Výše RPSN úvěru činila 4 330,17 %. Pro případ prodlení s hrazením byl poplatek za sjednání stanoven na 1 050,03 Kč a RPSN 9 059,1 %. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalovanému úvěr převodem na jeho bankovní účet (smlouva o úvěru, sdělení banky). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2025 s tím (postupní smlouva, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (výzva).

7. K druhému nároku má na základě předložených listinných důkazů soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 7. 11. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 7. 12. 2023 v celkové výši 13 248,47 Kč v případě včasného splacení nebo 21 249,77 Kč bez slevy. Tedy vrátit jistinu ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. Výše RPSN úvěru činila 9 088,10 % a byl ujednán smluvní úrok 40 % ročně. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl dne 7. 11. 2023 žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, (smlouva o úvěru, obchodní podmínky pro spotřebitelský úvěr, výpis z účtu předchůdce žalobkyně). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z postupní smlouvy ze dne 28. 2. 2025 s tím, že žalovaná byla o postoupení pohledávek informována oznámením o postoupení pohledávky (dohoda o úplatě a oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky s tím, že z podacího archu vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 15. 3. 2025 (výzva a podací lístek).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Ohledně prvního nároku soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že první nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 21. 11. 2023 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku, když byl ujednán úrok 73,97 Kč (36 % p.a.) + poplatek za sjednání 840,02 Kč, tedy v souhrnné výši ve výši 913,99 Kč za 30 dní (v případě řádného splacení), tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 445 % ročně. Takovéto ujednání o úroku je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud posoudil i poplatek za sjednání úvěru jako úplatu za poskytnutí peněz, tedy úrok. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2023 činila okolo 15,55 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry) - (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalovaného skutečně předchůdkyně žalobkyně zaslala částku v celkové výši 2 500 Kč, a proto soud žalobě pokud jde o požadovanou jistinu vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 2 500 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2025, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván mimo jiné k vrácení částky 22 573,96 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací lístek, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 22. 1. 2025. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 27. 1. 2025 a od 31. 1. 2025 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 12 % ročně dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Ohledně druhého nároku soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 7. 11. 2023 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku ve výši 11 249,77 Kč za 30 dnů, tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 1 369 % ročně. Nemravnost sjednaného úroku se podává ze skutečnosti, že „poplatek“ za poskytnutí úvěru 10 921 Kč za 30 dní je fakticky další sjednaný úrok na sjednaných 40 % ročně úrok se skrytou smluvní pokutou v celkové výši 1 310 % ročně!!! Pokud snad žalobkyně v řízení uváděla, že se jedná o poplatek, pak je zcela zjevné, že poplatek nemohl představovat nic jiného, než úroky ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Takovéto ujednání o úroku, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 1 369 % ročně po „před slevou“, případně 395 % v případě slevy, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v listopadu 2023 činila okolo 15,55 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry) - (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytla. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. Žalobkyně však v řízení doložila, že na účet žalovaného skutečně její předchůdkyně zaslala částku v celkové výši 10 000 Kč, a proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 10 000 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván mimo jiné k vrácení částky 38 885,83 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 15. 3. 2025. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 19. 3. 2025 a od 23. 3. 2025 je tedy žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu dluh nesplnila, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 12 % dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že žalobkyně žádným způsobem neosvědčila, že by její právní předchůdci splnili povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem ke shora uvedenému právnímu posouzení smluv jako absolutně neplatných však toto zkoumání považoval soud za nadbytečné.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, když žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný žádné náklady nevznikly. Soud pro účely zjištění úspěchu stran kapitalizoval požadované úroky ke dni vyhlášení rozsudku.