20 C 168/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 948,55 Kč s příslušenstvím a 28 701 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 159,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 159,91 Kč od 26. 1. 2025 do zaplacení a dále částku 10 916 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 916 Kč 23. 3. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do 25. kalendářního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení byť i jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloby se co do částky 7 788,64 Kč a 17 785 Kč zbytku požadovaného příslušenství zamítajíIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 27 788,64 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 13. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 11. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal žalovaný splatit spolu s příslušenstvím do 12. 12. 2024. Smlouva byla uzavřena prostředky dálkové komunikace. Žalovaný svoji povinnost porušil, když sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z jistiny 20 000 Kč a smluvního úroku 7 788,64 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Podáním ze dne 4. 9. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 2 840,09 Kč s úrokem z prodlení z této částky, když uvedla, že v tomto rozsahu žalovaný uhradil původnímu věřiteli. V tomto rozsahu soud řízení zastavil usnesením ze dne 30. 8. 2025, č.j. 20 C 168/2025-133.

2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 28 701 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 29. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne 26. 6. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 400 Kč, který se zavázal žalovaný splatit spolu s příslušenstvím do 28. 10. 2024. Smlouva byla uzavřena prostředky dálkové komunikace. Žalovaný svoji povinnost porušil, když sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaná částka se skládá z jistiny 24 966 Kč a smluvního úroku 2 925 Kč a smluvní pokuty 810 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

3. Usnesením ze dne 27. 8. 2025, č.j. 20 C 228/2025-38, soud spojil řízení o podaných žalobách ke společnému projednání.

4. Žalovaný k podaným žalobám uvedl, že se společností , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . uzavřel více úvěrových smluv. Celkem devět. K některým z nich i mnoho dodatků. Celkem ze všech úvěrových smluv čerpal finanční prostředky ve výši 141 800 Kč a uhradil celkem 123 398 Kč a proto dluží žalobkyni pouze částku 18 402 Kč. Smlouvy však považuje za neplatné z důvodu výše RPSN, která je v rozporu s dobrými mravy, neposouzení úvěruschopnosti, upřednostňování zájmů poskytovatele na úkor spotřebitele a z důvodu neplatného sjednání prostřednictvím elektronické komunikace. Při jednání soudu žalobce uvedl, že v době uzavření smluv a čerpání úvěrů měl práci a byl schopen úvěry splácet, ale následně přišel o zaměstnání a přestal úvěry hradit.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, , z níž je patrné, že ji měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovaným dne 11. 7. 2024. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy ani jedné ze smluvních stran. Předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, který měl klient vrátit spolu s úrokem 112 % ročně do 12 měsíců od poskytnutí finančních prostředků. Klient měl potvrdit, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této smlouvy včetně jejích příloh (obchodní podmínky tvořící nedílnou součást této smlouvy). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně dále předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, , z níž je patrné, že ji měl uzavřít právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovaným dne 26. 6. 2024. Výše úvěru činila 4 500 Kč. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy ani jedné ze smluvních stran. Dle nepodepsaných dodatků č. 1-7 ze dne 4. 7. 2024 – 29. 8. 2024 ke smlouvě o úvěru, došlo k navýšení úvěru až na 32 400 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokem 206,19 % ročně do 24. 9. 2024. Žalovaný měl potvrdit, že se podrobně seznámil s textem ustanovení smluv včetně jejích příloh (obchodní podmínky tvořící nedílnou součást této smlouvy). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení.

6. Z výpisů z účtů soud zjistil, že žalovaný od předchůdkyně obdržel jak částku 20 000 Kč, tak 32 400 Kč. To žalovaný také učinil za nesporné. Dne 14. 4. 2025 adresoval žalobce žalobkyni dopis, ve kterém jí sdělil své výhrady k jejím nárokům včetně toho, že považuje všechny úvěrové smlouvy s původním věřitelem za neplatně a když započte poskytnuté peněžní prostředky a jím tvrzené úhrady ve výši 123 398 Kč, tak podle něj dluží pouze 18 402 Kč a vyzval žalobkyni k jednání o smíru. Žalobkyně však byla v tomto směru zcela pasivní. Dopisem ze dne 30.1. 2025 požádal žalobce společnost , právnická osoba, , aby mu zaslala všechny uzavřené smlouvy a dále tabulku umořování. Z tabulky umořování soud zjistil, že žalovaný na úhradu závazků ze smlouvy č. , hodnota, uhradil celkem 21 484 Kč a na závazek ze smlouvy č. , hodnota, částku 2 840,09 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 ve znění jejího dodatku a příloh, kterou uzavřel původní věřitel , právnická osoba, se žalobkyní, přešly pohledávky pocházející ze smluv popsaných v odstavcích 1-2 za žalovaným na žalobkyni (označená smlouva včetně dodatku a seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem zástupce žalobkyně ze dne 15. 3. 2025 k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené dne 26. 6. 2024 do 22. 3. 2025 a dopisem ze dne 18. 1. 2025 k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené dne 11.7. 2024 do 25. 1. 2025.

8. Z ostatních provedených důkazů, zejména ostatních úvěrových smluv se společností , právnická osoba, soud neučinil žádná pro věc významná skutková zjištění.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle první smlouvy ve výši 20 000 Kč hradit dále úrok 112 % ročně a dle druhé smlouvy za jistinu 32 400 Kč měl platit úrok 206,19 % ročně. S ohledem na výši úroků v kumulaci se sjednanou smluvní pokutou soud považuje dle § 588 občanského zákoníku ujednání za neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červnu a červenci 2024 činila okolo 7,5 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě smlouvy bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.

11. Podle soud nebyla dodržena ani povinná písemná forma smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož smlouvy neobsahovaly ani prostý elektronický podpis žalovaného a není tudíž dodržena písemná forma smlouvy. I to je důvodem neplatnosti obou smluv.

12. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobkyně řádně neověřila jeho úvěruschopnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tak soud má za to, že tato námitka není důvodná vzhledem ke sdělení žalovaného, že v době uzavření smluv a čerpání úvěrů byl zaměstnán a byl schopen úvěry splácet. Problém nastal až déle, když přišel o zaměstnání. K tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, podle kterého smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Vzhledem ke shora uvedeným důvodům neplatnosti smluv se však soud blíže touto otázkou nezabýval.

13. Pokud jde o námitku žalovaného, že i ostatní uzavřené smlouvy se společností , právnická osoba, byly neplatné a z tohoto důvodu má za to, že by se měly zohlednit všechny smlouvy a finanční toky mezi ním a původním věřitelem , právnická osoba, , tedy přijaté částky žalovaným ve výši 141 800 Kč a jeho úhrady 123 398 Kč, tu považuje soud za nedůvodnou. Je pravdou, že podle § 1884 odst. 1 občanského zákoníku platí, že dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl. Možnost úspěšně namítat vůči žalobkyni pohledávky, které má žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, , ale nutně předpokládá, že by žalovaný původního věřitele vyzval k plnění a tím svoji tvrzenou pohledávku (zřejmě z titulu bezdůvodného obohacení) zesplatnil. To však žalovaný ani po poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. netvrdil. Soud proto posuzoval nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení striktně optikou uplatněných smluv a plnění žalovaného na tyto závazky tak, jak vyplývají z tabulky umoření poskytnuté společností , právnická osoba14. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek, s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil jednak o částku 17 159,91 Kč, když jedna poskytnutá částka činila 20 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 2 840,09 Kč a dále o částku 10 916 Kč, když druhá zápůjčka činila 32 400 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 21 484 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvám žalobkyně před podáním žaloby (viz odst. sedmý odůvodnění). Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 26. 1. 2025 do prodlení s plněním dluhu ve výši 17 159,91 Kč a od 23. 3. 2025 do prodlení s plněním dluhu 10 916 Kč. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žaloby zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.

15. Pokud jde o plnění přiznané částky, soud přihlédl k žádosti žalobce o možnost plnit dlužnou částku ve splátkách. Soud zohlednil skutečnost, že žalovaný je dlouhodobě veden jako uchazeč o zaměstnání. Je zdravotně limitován v hledání nového zaměstnání a dluh bude plnit za pomoci přítelkyně. Výše splátek byla však stanovena tak, aby se žalobkyni dostalo dlužné částky v rozumné době cca 2 a půl roku. Nižší splátky a tím pádem delší doba splácení se soudu již jevila jako nepřiměřeně dlouhá vzhledem k tomu, že žalovaný o nutnosti vrátit bezdůvodné obohacení musel vědět již od chvíle, kdy finanční prostředky obdržel.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr úspěchu obou stran byl v zásadě totožný.