20 C 224/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 46 775 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 775 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 775 Kč od 9. 5. 2021 do 11. 11. 2023 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 794,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu Plzeň – město, doplatek soudního poplatku ve výši 467 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. , č. účtu, variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 26. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 34 100 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 34 100 Kč za období od 9. 5. 2021 do 27. 9. 2023 v celkové výši 2 555,37 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované jistiny 34 100 Kč od 29. 9. 2023 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 4. 11. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále též smlouva č. , hodnota, ), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 56 698 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 41 681 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 421 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 4 363 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 11. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, celkem zaplatil 13 900 Kč. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši 34 100 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 12 675 Kč za období od 9. 5 .2021 do 27. 9. 2023 v celkové výši 1 275,16 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované jistiny 12 675 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 15. 7. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále též smlouva č. , hodnota, ), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 53 442 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 39 076 Kč, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 770 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 4 102 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 7. 2022. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil a žalované zaplatil pouze 32 325 Kč. Žalobkyně se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši 12 675 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 4. 11. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru částky 48 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 53 602 Kč představující úrok ve výši 41 681 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 10 421 Kč, a to formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 4 363 Kč. RPSN činila 99,61 % a úroková sazba 69 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 15. 7. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru částky 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek 50 346 Kč představující úrok ve výši 39 076 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 9 770 Kč, a to formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 4 102 Kč. RPSN činila 99,86 % a úroková sazba 69 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 29. 9. 2023 k úhradě celkové částky 216 125,66 z titulu obou úvěrových smluv do 10 dnů od doručení výzvy, která byla žalovanému zaslána dne 27. 10. 2023. Žalobkyně tvrdila a tabulkami umoření doložila, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 13 900 Kč a na druhou smlouvu částku 32 325 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 48 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 56 698 Kč na dva roky a dle druhé smlouvy za jistinu 45 000 Kč měl platit poplatek 53 442 Kč na dva roky. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování, a komfortní a flexibilní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony a vztahující se k této „službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 59 % ročně u obou smluv a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v červenci a listopadu 2020 činila 12,56 % ročně a v březnu 2017 činila 7,8 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. Žalobkyně, zjevně si sama vědoma výše uvedené skutečnosti, požadovala po žalovaném pouze vydání bezdůvodného obohacení. Na bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 občanského zákoníku, má žalobkyně právo a v rozsahu požadované jistiny byly oba nároky důvodné. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 46 775 Kč, když jedna poskytnutá zápůjčka činila 48 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil částku 13 900 Kč a druhá zápůjčka činila 45 000 Kč a žalovaný na ni uhradil částku 32 325 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 46 775 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 1. 11. 2023 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 11. 11. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se od 12. 11. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku požadovaného příslušenství (za dobu před doručení výzvy k úhradě, kterou soud považuje za zesplatnění bezdůvodného obohacení), soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 794,28 Kč, přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8 %). Pro účely poměru úspěchu ve věci bylo příslušenství požadované touto žalobou kapitalizováno ke dni vydání rozhodnutí. Náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 339 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 775 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

8. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn tím, že žalobkyně zaplatila na soudním poplatku při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu částku 1 872 Kč. Platební rozkaz vydán nebyl, proto je žalobkyně povinna podle položky 2 odstavec 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb. doplatit soudní poplatek ve výši 467 Kč.

9. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.