20 C 28/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 22 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 500 Kč jdoucím od 5. 1. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2026 a doplněnou dne 16. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 22 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 500 Kč, který mu byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč, přičemž žalovaný splátkový kalendář nedodržel a dostala se do prodlení se splátkou již byla splatná dne 15. 9. 2025. Žalobkyně upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná neuhradil ničeho. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit ke zesplatnění úvěru a vyzvat žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu internetového bankovnictví a ze smluvních informací soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22 500 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 54 000 Kč, celkem tak částku 76 500 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 792 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle kterého žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, ani v centrální evidenci exekucí. Dle registru SOLUS neměl žalovaný evidované žádné splátky. Žalovaný uvedl příjem 22 600 Kč měsíčně, ale žalobkyně ověřila příjem v částce 31 095 dle výpisu z bankovního účtu Kč. Žalovaný uvedl náklady na bydlení 10 000 Kč a žalobkyně zohlednila též náklady na spotřebu potravin a jiné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 22 500 Kč byla dne 23. 12. 2024 na účet žalovaného zaslána. Upomínkou ze dne 20. 7. 0225 a 5. 8. 2025 upomínala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné splátky a v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 12. 2025 informovala žalobkyně žalovaného o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne. Lhůta splatnosti byla uvedena do 4. 1. 20265. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. V prvé řadě soud uvádí, že na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 500 Kč s tím, že žalovaný během 12 měsíců měl mimo částky 22 500 Kč taktéž uhradit žalobkyni částku 54 000 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, než že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 6,9 % ročně, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně (240 % ročně) je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil finanční tísně žalovaného a požadoval po něm nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalovaný částku 22 500 Kč skutečně poskytnuta byla. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 36 000 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni uhradil více, než kolik mu žalobkyně poskytla a nedluží proto žalobkyni nic ani z titulu bezdůvodného obohacení, naopak žalobkyně se na úkor žalobce obohatila o 13 500 Kč. proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, protože mu žádné nevznikly.

9. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinností žalované určil běžnou třídenní lhůtu.