20 C 280/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 292 608,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 159 503,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 222 718,40 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 159 503,40 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 133 104,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 143 104,90 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 206 319,90 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 315,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení vzniklých státu, ve výši 2 524,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení vzniklých státu, ve výši 3 025,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu Plzeň – město, soudní poplatek ve výši 7 976 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 domáhal proti žalované zaplacení částky 365 823,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako zaměstnanec žalované utrpěl dne 25. 7. 2019 pracovní úraz, když při zapisování přehledu projektů a jejich čísel narazil a upadl do jednoho z projektů (boudy) uložené ve třetí řadě. Při pádu si žalobce způsobil distorzi pravého kolene, poranění menisku pravého kolene a poranění kloubní chrupavky pravého kolene. Pracovní úraz si vyžádal mimo jiné operaci pravého kolene dne 22. 7. 2020 a další operaci v srpnu 2021. V důsledku pracovního úrazu byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti od 26. 7. 2019 do 10. 1. 2021. Za účelem výpočtu výše bolestného si nechal žalobce vypracovat znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , za který uhradil částku 150 Kč. S ohledem na dočasnou pracovní neschopnost se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti ve výši 326 700,60 Kč od 26. 7. 2019 do 10. 1. 2021 a dále se domáhal bolestného ve výši 38 972,70 Kč a částky 150 Kč za znalecký posudek. Podáním ze dne 2. 8. 2022 žalobce vzal zpět část svého nároku a to ve výši 73 215 Kč odpovídající nároku na bolestné ve výši 10 000 Kč a náhradě za ztrátu na výdělku za období od 26. 7. 2019 do 5. 9. 2019 a dále za období od 27. 7. 2020 do 31. 10. 2020 v souhrnné výši 63 215 Kč. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením ze dne 30. 9. 2022 č.j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, .

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila v celém jejím rozsahu a navrhovala její zamítnutí. Zejména poukazovala na rozpornost žalobcových tvrzení v popisu úrazového děje a na jeho mimopracovní úraz na pravém koleni, ke kterému mělo dojít dne 18. května 2019. Dále poukazovala na to, že se ztotožňuje se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a že následky pracovního úrazu byly již žalovanou, respektive její pojišťovnou, zcela uhrazeny. Dále poukázala na skutečnost, že žalobci byla za bolestné vyplacena částka 10 000 Kč, a za ztrátu na výdělku nikoli žalobcem tvrzená částka 63 215 Kč, ale v hrubém činila vyplacená náhrada za ztrátu na výdělku částku 74 375 Kč.

3. Skutečnost, že žalobce byl u žalované zaměstnán a že dne 25. 7. 2019 v zaměstnání při plnění pracovních úkolů došlo k úrazu pravého kolene žalobce, byla mezi účastníky nesporná a vyplývá taktéž z pracovní smlouvy ze dne 7. 6. 2018, z SMS komunikace z 1. 8. 2019 a výpovědi svědků , adresa, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobci byla ode dne 26. 7. 2019 vystavena dočasná pracovní neschopnost z důvodu pracovního úrazu , tituly před jménem, , jméno FO, , praktickým lékařem. Ze skutečnosti, že nárok žalobce řešila a částečně hradila pojišťovna žalované, konkrétně , právnická osoba, , má soud za zjištěné, že žalovaná uznala úraz žalobce jako úraz pracovní. Z emailové zprávy zaměstnankyně pojišťovny ze dne 10. 10. 2022 (ve spise na čl. 31 p.v.) soud zjistil, že pojišťovna žalované plnila žalobci bolestné ve výši 10 000 Kč a na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 26. 7. 2019 do 5. 9. 2019 částku 25 829 Kč hrubého a za období od 27. 7. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 48 546 Kč hrubého, celkem tedy 74 375 Kč hrubého. Z emailové zprávy zaměstnance žalované , jméno FO, ze dne 16. června 2022 (ve spise na čl. 33) soud zjistil, že žalovaná uznala svoji odpovědnost za vznik pracovního úrazu ze dne 25. 7. 2019 v 18:00 hod. a to tak, že uznala, že žalobce zakopl pravou nohou o paletu. Neuznávala žalobcem tvrzený pád na pravé koleno. Dne 20. ledna 2021 praktický lékař žalobce žalobci vystavil posudek o bolestném vztahující se k úrazu žalobce ze dne 25. 7. 2019, podle tohoto posudku mělo pracovním úrazem dojít k distorzi pravého kolene, nahromadění tekutiny (hydrops) s provedenou punkcí, poranění mediálního menisku pravého kolene a poranění kloubní chrupavky. Tyto bolesti byly lékařem oceněny na 130 bodů. Ze znaleckých posudků a lékařských zpráv soud zjistil, že dne 28. 7. 2020 byla žalobci provedena artroskopická operace pravého kolene, kde byla ošetřena ruptura mediálního menisku a byla mu aplikována chondroprotektiva.

4. Ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a jejich výslechů soud zjistil, že oba znalci se shodli na tom, že nelze jednoznačně rozhodnout, zda k poranění vnitřního menisku pravého kolenního kloubu, které bylo objektivně zjištěno až při artroskopické operaci žalobce dne 28. 7. 2020, došlo při nepracovním úrazu v květnu 2019 nebo pracovním úrazu 25. 7. 2019. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se přiklonil s pravděpodobností 95 % k tomu, že poranění vnitřního menisku pravého kolenního kloubu došlo neúrazovým dějem z května roku 2019. Své stanovisko zdůvodnil popisem úrazového děje, když uvedl, že první nepracovní úrazový děj je v lékařské dokumentaci popisován jako distorze, čili podvrtnutí kolenního kloubu, které je pro poškození menisku charakteristické, kdežto úrazový děj pracovního úrazu je popisován jako zhmoždění kolene a tento mechanismus není pro vznik meniskální léze charakteristický. Spekulativně doplnil, že k přetržení menisku mohlo dojít ještě dříve. , tituly před jménem, , jméno FO, s tímto závěrem nesouhlasil. Přikláněl se k závěru, že příčinou vzniku poranění vnitřního menisku pravého kolenního kloubu byl pracovní úraz, a to z důvodu doloženého významného bolestivého stavu po pracovním úraze, který přetrvával setrvale až do artroskopické operace v roce 2021. Dále doplnil, že na možnost vyloučení toho, že by k poranění pravého menisku došlo při úraze v květnu 2019, lze usuzovat z vyšetření provedeného 24. 6. 2019, kde se uvádí - mediální meniskus negativní. Znalec uvedl, že jde o vyšetření, které by mělo ukazovat na existenci poranění menisku. Vyšetření bylo však v tomto případě negativní. , tituly před jménem, , jméno FO, naopak při svém výslechu upozornil na to, že uvedené vyšetření považuje za komplikované a jeho výpovědní hodnotu za relativně omezenou. Poukázal na to, že stejné vyšetření bylo provedeno taktéž při vyšetření po pracovním úraze dne 25. 7. 2019 ve , Anonymizováno, nemocnici v , Anonymizováno, a i zde bylo toto vyšetření negativní. Poukázal také na lékařskou zprávu z 9. 1. 2020 z vyšetření , tituly před jménem, , jméno FO, , kde bylo provedeno stejné vyšetření s výsledkem plus / mínus, tedy relativně neurčité. Ohledně vzniku bolestí, uplatněných žalobou, tedy distorze pravého kolene, poranění menisku pravého kolene a poranění kloubní chrupavky, soud uzavřel, že svůj odborný nález logicky zdůvodnil a obhájil znalec , jméno FO, . Pokud vysvětlení znalce , jméno FO, ohledně vzniku těchto poranění při pracovním úrazu a s tím souvisejících bolestí spočívá na tom, že je vysvětluje vznikem bolestivého stavu, aniž by vznik poranění bylo možné s jistotou objektivizovat, je toto pro prokázání vzniku poranění při pracovním úrazu pro soud nedostatečné. Zdůvodnění, že tento závěr je podepřen výsledkem vyšetření provedeným dne 24. 6. 2019, bylo vyvráceno znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který soudu vysvětlil a v lékařských zprávách doložil, že výsledky pohmatových či mechanických vyšetření byly u žalovaného opakovaně nespecifické a nelze se na ně s jistotou spoléhat.

5. K době, pro kterou bylo trvání dočasné pracovní neschopnosti žalobce v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že má za to, že pracovním úrazem došlo pouze ke zhmoždění kolenního kloubu (viz jeho závěry zdůvodněné v předchozím odstavci). Proto považoval za dobu přiměřenou k léčení následků takového úrazu při nekomplikovaném průběhu rekonvalescence asi šest týdnů a s ohledem na to, že pro přetrvávající potíže s kolenem byla provedena artroskopická operace, po které následovala rehabilitační léčba, odhadl dobu pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem na tři měsíce. Oproti tomu znalec , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že převažující a rozhodující příčinou dočasné pracovní neschopnosti trvající od pracovního úrazu až do ukončení léčení úrazových následků pravého kolenního kloubu po artroskopické operaci, tedy do 1. 10. 2020, byl pracovní úraz. Toto stanovisko zdůvodnil tím, že po nepracovním úrazu z května 2019 došlo k ukončení dočasné pracovní neschopnosti žalobce a k jeho nástupu do zaměstnání. Žalobce vykonával práci bez omezení a následně došlo po pracovním úrazu v červenci 2019 ke vzniku velmi bolestivého stavu, který setrvával a neumožňoval výkon práce až do artroskopické operace v roce 2020. Doplnil, že na příčinách tohoto bolestivého stavu se podílely dvě okolnosti, a to jednak poranění menisku a také chondropatie (poškození chrupavky kloubu na jiném než traumatickém podkladě) kolenního kloubu. Pro , tituly před jménem, , jméno FO, bylo posudkově významné, že vznik bolestivého stavu byl vyvolán a datován pracovním úrazem a vymizel až po artroskopické operaci ze dne 28. 7. 2020. Proto posoudil trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem až do 1. 10. 2020. Převažující příčinou pracovní neschopnosti od 1. 11. 2020 do 10. 1. 2021 bylo léčení žalobcova obecného onemocnění (chronického bederního syndromu). S tímto vysvětlením se soud zcela ztotožnil a považoval jej za naprosto logické.

6. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 18. 3. 2021 soud zjistil, že v části žalovaného období dočasné pracovní neschopnosti, které znalec , tituly před jménem, , jméno FO, označil za způsobené pracovním úrazem, tedy od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020, žalovaný obdržel na dávkách nemocenského pojištění celkem částku 247 495,50 Kč. Z potvrzení žalované pro účely náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti ze dne 30. 6. 2022 soud zjistil, že žalobcova pracovní doba činila 7,5 hodiny denně, tady 37,5 hodiny týdně a průměrný hrubý výdělek za pracovní den činil 1 761,90 Kč, tedy 234,92 Kč za hodinu.

7. Z ostatních provedených důkazů (neuvedených výše) soud neučinil žádná pro věc rozhodná skutková zjištění. Lékařské zprávy provedené k důkazu byly především podkladem k vypracování znaleckých posudků k odborným otázkám.

8. Na základě shora zjištěných dílčích skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce byl zaměstnancem žalované s týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny a průměrným hodinovým výdělkem před pracovním úrazem ve výši 234,92 Kč. Žalobce dne 25. 7. 2019 utrpěl při plnění pracovních úkolů pro žalovanou úraz, když zakopl a došlo přinejmenším ke zhmoždění pravého kolene. Žalovaný byl následně v dočasné pracovní neschopnosti od 26. 7. 2019 do 10. 1. 2021. Příčinou trvání dočasné pracovní neschopnosti od 26. 7. 2019 do 1. 10. 2020 byl právě úraz žalobce v zaměstnání. Převažující příčinou pracovní neschopnosti od 1. 11. 2020 do 10. 1. 2021 bylo léčení žalobcova obecného onemocnění (chronického bederního syndromu).

9. Podle §269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb, v účinném znění, (dále jen zákoník práce) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

11. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech je zákoníkem práce upravena jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou existence pracovního úrazu, vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody (újmy). Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoli z nich, nárok nevzniká. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání, tj. bez pracovního úrazu či bez nemoci z povolání by škoda nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nestačí pouhé připuštění možnosti (pravděpodobnosti, vysoké pravděpodobnosti) vzniku škody v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání (jejich následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a každým jednotlivým dílčím nárokem práva na náhradu škody najisto postavena (Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023. 1682 s. s. 1150 - 1162: Z. Novotný).

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku v období dočasné pracovní neschopnosti od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020. Jak bylo blíže popsáno v odstavci pátém tohoto odůvodnění, soud vyšel ohledně tohoto nároku ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto období žalobce prokázal vznik škody v podobě ztráty na výdělku a příčinnou souvislost mez jeho pracovním úrazem ze dne 25. 7. 2019 a vzniklou škodou. Soud si je vědom, že otázku příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a ztrátou na výdělku od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020 posoudil odlišně od příčinné souvislosti pracovního úrazu a tvrzených bolestí. Pracovní úraz totiž nemusí být a mnohdy nebývá jedinou příčinou vzniku škody. Stačí však, když jde o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou, která dovršila zdravotní stav zaměstnance a byla proto rozhodující pro vznik a trvání dočasné pracovní neschopnosti. Také v projednávané věci žalobce nesporně trpěl již před vznikem dočasné pracovní neschopnosti chondropatií kolenního kloubu, pravděpodobně trpěl také ne zcela doléčenými následky mimopracovního úrazu z května 2019, které však není možné s naprostou jistotou objektivně zjistit. Je však nesporné, že žalobce byl po mimopracovním úrazu lékařem uschopněn. Žalovaná ani netvrdila, že by žalobce nebyl ze zdravotních důvodů nezpůsobilý k výkonu práce. Kdyby tomu tak bylo, bylo by povinností žalované nepřipustit, aby žalobce takové práce prováděl a měl být vyslán na lékařské vyšetření za účelem zjištění jeho pracovní způsobilosti. Žalobce však po uschopnění několik dnů (9 pracovních dnů) pracoval, než došlo dne 25. 7. 2019 k dalšímu úrazu. Lze se proto zcela ztotožnit se závěrem , tituly před jménem, , jméno FO, , že podstatnou a rozhodující příčinou trvání dočasné pracovní neschopnosti až do ukončení léčení úrazových následků po altroskopické operaci, tedy do 30. 9. 2020, byl pracovní úraz. Tento závěr není v rozporu s přesvědčením soudu, že nebylo a není možné objektivně a pro řízení průkazně zjistit, k jakým poraněním došlo při mimopracovním úrazu v květnu 2019 a k jakým poraněním došlo při pracovním úrazu 25. 7. 2019. Nároky zaměstnance popsané v § 271a až § 271f zákoníku práce jsou totiž zcela samostatné a na sobě nezávislé. Jejich existence je navzájem natolik nezávislá, že každý jednotlivý dílčí nárok může vzniknout, aniž by současně vznikly i další nároky. Průměrný hodinový výdělek před vznikem škody ve smyslu § 356 odst. 1 zákoníku práce byl žalobcem tvrzen a prokázán ve výši 234,92 Kč. Tento průměrný výdělek žalovaná žalobci potvrzovala pro účely náhrady za ztrátu na výdělku od , Anonymizováno, pojišťovny, Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . pro období od 26. 7. 2019 do 5. 9. 2019. Žalobci by v období od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020 náležela mzda, případně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ve smyslu § 115 odst. 3 zákoníku práce za celkem 1 732,5 hodiny (231 dní x 7,5 hodiny). Ve smyslu §271a odst. 1 zákoníku práce tedy žalobci náleží za období od 6. 9. 2019 do 26. 7. 2020 ušlý příjem ve výši 406 998,90 Kč (1 732,50 x 234,92 Kč) ponížený o nemocenské dávky vyplacené za toto období ve výši 247 495,50 Kč. Ušlý výdělek žalobce, který byl žalované uložen k zaplacení, tedy činí 159 503,40 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení s úhradou náhrady za ztrátu na výdělku, uložil soud žalované také zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to z částky 222 718,40 Kč od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 a z částky 159 503,40 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla v období od 2. 7. 2021 do 28. 7. 2022 v prodlení s úhradou nejen částky přiznané tímto rozsudkem, ale také částky 63 215 Kč, kterou žalovaná žalobci na ztrátu na výdělku za období od 25. 7. 2019 do 5. 9. 2019 a od 27. 7. 2020 do 31. 10. 2020 již uhradila. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

13. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná i s příslušenstvím zamítnuta. Pokud jde o nárok žalobce z titulu bolestného v podobě distorze pravého kolene, poranění menisku pravého kolene a poranění kloubní chrupavky, pak tento nárok byl v celém rozsahu 28 972,70 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby) zamítnut, když žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi těmito poraněními a pracovním úrazem. Pokud jde o poškození chrupavky pravého kolene, které bylo žalobci zjištěno až při artroskopické operaci dne 28. 7. 2020, tak zde se oba znalci shodli na tom, že toto poškození je degenerativního původu a tudíž bylo v řízení vyvráceno, že by poškození chrupavek vzniklo při pracovním úrazu. Pokud jde o podvrtnutí pravého kolene a poranění menisku, tak ani zde žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání příčinné souvislosti mezi těmito bolestmi a pracovním úrazem. Ke skutkovému závěru soudu, že k těmto poraněním došlo nejspíše při mimopracovním úrazu v květnu 2019 blíže v odstavci čtvrtém odůvodnění. Podstatné je, že oba znalci se shodli na tom, že nelze s jistotou říct, zda k uvedeným zraněním došlo při mimopracovním úrazu z května 2019 nebo při úrazu pracovním. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se dokonce přikláněl k variantě vzniku při mimopracovním úrazu. K tomu soud doplňuje, že s ohledem na konkrétní specifika dané věci zjevně ani není možné příčinu vzniku poranění zjistit. Žalobce utrpěl krátce po sobě dva úrazy pravého kolenního kloubu a z důvodu jeho obecného onemocnění nebylo možno po žádném z úrazů provést diagnostiku magnetickou rezonancí z důvodu voperovaného míšního stimulátoru bolesti. V současné době tak již nelze objektivně a s jistotou zjistit, co bylo příčinou poranění menisku pravého kolene žalobce. Pokud jde o částku 150 Kč, kterou žalobce uplatnil jako částku uhrazenou za posudek o bolestném , tituly před jménem, , jméno FO, , tak jelikož žalobce v řízení neprokázal, že by jím tvrzené bolesti vznikly pracovním úrazem, nemá nárok ani na tento náklad. Pokud se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti ještě za období od 1. 11. 2020 do 10. 1. 2021, pak podle zjištění soudu již tato pracovní neschopnost neměla příčinnou souvislost s pracovním úrazem, ale její převažující příčina spočívala v léčení chronického bederního syndromu. Proto soud žalobu i ve zbývajícím rozsahu, pokud se jí žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 11. 2020 do 10. 1. 2021, ve výši 103 982,20 Kč, zamítl. Část této částky pak bude představována rozdílem mezi hrubou a čistou náhradou mzdy poskytnutou žalobci pojišťovnou dne 29. 7. 2022. Pokud žalobci bylo pojišťovnou na náhradu ušlého výdělku za období od 26. 7. 2019 do 5. 9. 2019 a 27. 7. 2020 do 31. 10. 2020 vyplaceno 63 215 Kč, pak se jednalo o částku čisté náhrady mzdy po odečtení daně z příjmu. V hrubém příjmu, který je rozhodný podle § 352 zákoníku práce žalobce obdržel 74 375 Kč (viz též email pojišťovny ze dne 10. 10. 2023 na č.l. 31 p.v. spisu).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31 315,18 Kč, přičemž tato částka představuje 21,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,88 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,12 %). Jako úspěch žalobce posoudil soud také část předmětu řízení ve výši 63 215 Kč, které vzal žalobce zpět podáním ze dne 2. 8. 2022. V tomto rozsahu byl návrh podán důvodně a řízení bylo zastaveno na podkladě chování žalované. Náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 365 823,30 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 292 608,30 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (replika ze dne 29. 11. 2022, vyjádření k posudku znalce ze dne 13. 9. 2023, účast u jednání dne 17. 1. 2023 přesahující 2 hodiny a účast u jednání dne 31. 1. 2023, 24. 11. 2023 a 23. 1. 2024), cestovní náhrada v celkové výši 7 698,57 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 1. 2023 náhrada 1 641,05 Kč za 169 ujetých km v částce 1 241,05Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t.. V souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 1. 2023 náhrada 1 641,05 Kč za 169 ujetých km v částce 1 241,05 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t.. V souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 11. 2023 náhrada 2 211,19 Kč za 185 ujetých km v částce 1 611,19 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 1. 2024 náhrada 2 205,28 Kč za 185 ujetých km v částce 1 605,28 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 106 538,57 Kč ve výši 22 373,1 Kč a dále zálohy na náklady spojené s provedením důkazu dle § 141 odst. 1 OSŘ v částce 15 000 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

15. Ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představuje vyplacené znalečné znalcům , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , které nebylo kryto ze složených záloh. Takto bylo , tituly před jménem, , jméno FO, ze státních prostředků vyplaceno 2 408 Kč a , tituly před jménem, , adresa, 142 Kč. Celkem tedy 5 550 Kč. Protože všechny státem placené náklady řízení vznikly po částečném zastavení řízení, poměřoval soud úspěch obou stran stavem ke dni vyhlášení rozhodnutí. Úspěch žalobce proto činil 54,51 % a úspěch žalované 45,49 %. Uložená povinnost k náhradě nákladů státu odpovídá tomuto poměru úspěchu stran.

16. Výrok VI. tohoto rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl od placení soudních poplatků zcela osvobozen dle § 11 odst., 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích, jeho návrhu bylo vyhověno v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, žalovaná nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku 7 976 Kč odpovídá položce 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků. Jako základ poplatku vzal soud částku 159 503,40 Kč a 5 % z této částky činí 7 976 Kč.