20 C 280/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 670 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 500 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 170 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 670 Kč od 5. 5. 2024 do 3. 7. 2025, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 170 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 4. 7. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 451,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 4. 9. 2025 a doplněným dne 18. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 670 Kč od 5. 5.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na žalobkyni. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 4.4. 2024 úvěr ve výši 11 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 4. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 829,73 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 340,27 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 41388. Autorizační kód je přidělen žalované na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 4.4. 2024. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Soud má v tomto sporu za zjištěné, že žalovaná uzavřela dne 4.4. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 11 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 30 dnů v celkové výši 14 979,60 Kč, tedy vrátit jistinu ve výši 11 500 Kč s úrokem ve výši 340,27 Kč, tedy 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 139,33 Kč. Výše RPSN úvěru činila 2 393,23 %. Pro případ prodlení s hrazením byl poplatek za sjednání stanoven na 4 829,73 Kč a RPSN činila 9 056,43 %. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalované úvěr převodem na její bankovní účet (smlouva o úvěru, sdělení banky). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 (postupní smlouva, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky (výzva).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen částečně. Soud posoudil žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 4. 4. 2024 za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, jež soud dovozuje z ujednání o úroku, když byl ujednán úrok 340,27 Kč (36 % p.a.) + poplatek za sjednání 3 139,33 Kč, tedy v souhrnné výši ve výši 3 479,60 Kč za 30 dní (v případě řádného splacení), tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 368 % ročně. Takovéto ujednání o úroku je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud posoudil i poplatek za sjednání úvěru jako úplatu za poskytnutí peněz, tedy úrok. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v dubnu 2024 činila okolo 17,2 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry) - (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku předchůdkyně žalobkyně. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalované skutečně předchůdkyně žalobkyně zaslala částku v celkové výši 11 500 Kč, a proto soud žalobě, pokud jde o požadovanou jistinu vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se přijetím částky 2 500 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatila a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátila. Počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025, ve které byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána mimo jiné k vrácení částky 38 914,80 Kč do 3 dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací lístek, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 6. 2025. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalované tato výzva dostala do její sféry nejpozději dne 30 .6. 2025 a od 4. 7. 2025 je tedy žalovaná v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu dluh nesplnila, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

9. Nad rámec shora uvedeného soud konstatuje, že žalobkyně žádným způsobem neosvědčila, že by její právní předchůdci splnili povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem ke shora uvedenému právnímu posouzení smluv jako absolutně neplatných však toto zkoumání považoval soud za nadbytečné.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 451,35 Kč, přičemž tato částka představuje 17,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,63% a úspěchu žalované v rozsahu 41,37 %). Úrok z prodlení byl soudem pro účely náhrady nákladů řízení vypočten ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 670 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.