20 C 292/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení částky ve výši 889 439,75 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 889 439,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 889 439,75 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízen, ve výši 49 892,33 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu [okres] soudní poplatek za žalobu ve výši 44 472 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet č.: [číslo], [variabilní symbol].</b> 1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu do dne 29. 10. 2020, domáhá proti žalovanému zaplacení částky 889 439,75 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že v insolvenčním řízení vedeném [název soudu] – [pobočka] (dále též jen„ insolvenční soud“) sp. zn. [insolvenční spisová značka] (dále též jen„ nové insolvenční řízení“) byl usnesením ze dne [datum], č. dokumentu [anonymizováno], zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [IČO], bytem [adresa] (dále jen„ insolvenční dlužnice“). Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně (dále též jen„ insolvenční správce“). Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č. dok. [anonymizováno] bylo schváleno oddlužení insolvenční dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ve výroku VIII. výše uvedeného usnesení uložil insolvenční soud insolvenční dlužnici povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení mimo jiné pohledávku za [celé jméno žalovaného] ve výši 889 439,75 Kč. Manželství insolvenční dlužnice a žalovaného zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství vydaného [název soudu] ze dne [datum], tedy dne [datum]. Společné jmění manželů (žalovaného a insolvenční dlužnice) bylo vypořádáno rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] tak, že žalovanému byl přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba] vzniklý z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] ve zbývající části k doplacení ke dni 1. 12. 2010 ve výši [částka] (splátka jistiny) a úroky ve výši [částka], tedy celkem [částka] a přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba] z kreditní karty [číslo] ve výši [částka]. Insolvenční dlužnice byla povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jejího podílu částku [částka]. Rozsudkem [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. V insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] (dále jen„ starší insolvenční řízení“) byl usnesením č. dok. [anonymizováno] ze dne [datum] zjištěn úpadek insolvenční dlužnice a bylo povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením. Usnesením insolvenční soudu č. dok. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty. Do staršího insolvenčního řízení se přihlásil se svojí pohledávkou i žalovaný, který přihlásil mimo jiné zajištěnou pohledávkou ve výši [částka]. Právním titulem pohledávky byl vypořádací podíl dle výše uvedeného rozsudku o vypořádání SJM. Do staršího insolvenčního řízení se se svojí pohledávkou přihlásila i [právnická osoba], se zajištěnou pohledávkou ve výši 926 988,08 Kč. Tato byla částečně vzata zpět, přičemž dále zůstával v řízení věřitel s pohledávkou ve výši 889 439,75 Kč. Pohledávka byla přihlášena z titulu hypotečního úvěru č. [bankovní účet]. V průběhu insolvenčního řízení došlo k postoupení přihlášené pohledávky na [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] (dále jen„ věřitelé“). Jednalo se o pohledávku, která byla v rámci rozsudku o vypořádání SJM přikázána k úhradě žalovanému. V průběhu insolvenčního řízení došlo ke zpeněžení majetku insolvenční dlužnice a usnesením insolvenčního soudu č. dok. [anonymizováno], ze dne [datum], byl soudem vysloven souhlas s vydáním výtěžku zajištěným věřitelům. Mimo jiné žalovanému ve výši 434 048 Kč. Tento výtěžek mu byl vyplacen dne 5. 6. 2017. Usnesením insolvenčního soudu č. dokumentu [anonymizováno], ze dne [datum], byl soudem vysloven souhlas s vydáním výtěžku dalším zajištěným věřitelům. Mimo jiné byl vydán souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení žalovanému ve výši [částka] a [částka], tedy celkem [částka] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] ve výši 889 439,75 Kč. O vydání výtěžku informoval insolvenční správce insolvenční soud a všechny osoby na insolvenčním řízení zainteresované v konečné zprávě, která byla zveřejněna dne 14. 8. 2018 pod číslem listu [anonymizováno] [číslo]. Úhrada pohledávky [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] však byla v rámci vypořádání společného jmění manželů [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] přikázána k plnění žalovanému. Dlužnice tedy plnila pohledávku za žalovaného, přičemž se tímto dostala do pozice věřitele s regresním nárokem za žalovaným co do částky ve výši jejího plnění na pohledávku [právnická osoba] (později pohledávku [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno]), tedy v částce 889 439,75 Kč. Žalovaný tuto pohledávku neuhradil ani přes předžalobní výzvu, která mu byla doručena dne 27. 8. 2020.

2. Žalovaný existenci jakékoliv pohledávky dlužnice vůči své osobě zpochybňoval a navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že uplatněná pohledávka neexistuje a je vymáhána neoprávněně. [právnická osoba] insolvenční dlužnici z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] nevyvázala a tudíž nadále evidovala zmíněnou pohledávku z hypotečního úvěru vůči žalovanému i insolvenční dlužnici. Žalovaný uvedenou pohledávku po celou dobu řádně splácel i za dlužnici v souladu s rozsudkem [název soudu]. V okamžiku, kdy byl ve starším insolvenčním řízení shledán její úpadek, žalovaný svoji pohledávku z tohoto rozsudku přihlásil do insolvenčního řízení, neboť mu dlužnice z této pohledávky neuhradila ničeho. Žalovaný existenci jakékoliv pohledávky dlužnice vůči své osobě zpochybňoval a navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že uplatněná pohledávka neexistuje a je uplatněna neoprávněně. [právnická osoba] insolvenční dlužnici z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] nevyvázala a tudíž nadále evidovala zmíněnou pohledávku z hypotečního úvěru vůči žalovanému i insolvenční dlužnici. Žalovaný uvedenou pohledávku po celou dobu řádně splácel i za dlužnici v souladu s rozsudkem [název soudu]. V okamžiku, kdy byl ve starším insolvenčním řízení shledán její úpadek, žalovaný svoji pohledávku z tohoto rozsudku přihlásil do insolvenčního řízení, neboť mu dlužnice z této pohledávky neuhradila ničeho. Do staršího insolvenčního řízení se však se svojí pohledávkou ze shora uvedených důvodů přihlásila i [právnická osoba], a to v částce 926 988,08 Kč. Tato pohledávka byla následně [právnická osoba] postoupena na [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno], kteří vstoupili do postavení věřitelů ve starším insolvenčním řízení. Podle žalovaného insolvenční správce ve starším insolvenčním řízení v rámci rozdělení výtěžku správně identifikoval, že pohledávky žalovaného a [právnická osoba] jsou de facto ze stejného titulu a z toho důvodu ponížil výtěžek žalovaného právě o částku, která byla vyplacena právním nástupcům [právnická osoba], tedy [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Tím mělo dojít ke zproštění povinnosti žalovaného k úhradě zbytku hypotečního úvěru [právnická osoba], resp. jejím právním nástupcům a ze stejného důvodu logicky došlo v naprosto stejném rozsahu ke zproštění povinnosti dlužnice plnit část vypořádacího podílu žalovanému, a to právě v části, v níž byl výtěžek vydán právním nástupcům [právnická osoba] Zdůraznil, že ve svém souhrnu nezaplatila insolvenční dlužnice z uvedeného titulu (hypotečního úvěru u [právnická osoba], resp. vypořádacího podílu z rozsudku [název soudu] o vypořádání SJM) ani o korunu více než měla zaplatit žalovanému jako vypořádací podíl z citovaného rozsudku. V žádném případě tak nemohlo dojít ani teoreticky k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor insolvenční dlužnice. V novém insolvenčním řízení vedeném proti dlužnici tedy ani logicky žalovaný nepřihlásil svoji pohledávku za dlužnicí v rozsahu neuhrazeného zbývajícího vypořádacího podílu z citovaného rozsudku [název soudu], neboť plněním dlužnice (rozvrhem) v předchozím insolvenčním řízení byl zproštěn povinnosti doplatit zbytek hypotečního úvěru u [právnická osoba] Je zcela evidentní, že pokud by žalovaný takovou svoji pohledávku za dlužnicí ve stávajícím insolvenčním řízení přihlásil, pak by byla nepochybně popřena. Pokud tedy nyní dlužnice, resp. žalobkyně, tvrdí, že jako dlužnice za žalovaného plnila pohledávku a uplatňuje v tomto řízení svůj tvrzený regresní nárok vůči němu, tak opomíjí, že žalovanému z titulu výroku II. citovaného rozsudku [název soudu] právě částku v naprosto stejné výši dosud neuhradila. Dlužnice, resp. žalobkyně, tedy žádnou pohledávku vůči žalovanému nemá a ani mít nemůže. Pouze účelově vytrhla z kontextu část skutkového děje a tímto svým jednáním neoprávněně uplatňuje vůči žalovanému neexistující pohledávku. Takové jednání je nepochybně v rozporu s dobrými mravy a nepřísluší mu soudní ochrana. Dále žalovaný z opatrnosti započetl vůči tvrzené pohledávce insolvenční dlužnice, resp. žalobkyně svoji pohledávku ve výši 889 439,75 Kč za insolvenční dlužnicí, a to z titulu neuhrazené části vypořádacího podílu dle výroku II. rozsudku [název soudu], sp.zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

3. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že zaniklé společné jmění žalovaného a insolvenční dlužnice bylo vypořádáno tak, že žalovanému byl přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba] vzniklý z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] ve zbývající celkové části k doplacení ke dni 1. 12. 2010 ve výši [částka] a přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba], organizační složky [IČO] z kreditní karty [číslo] ve výši [částka]. Insolvenční dlužnice byla povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku [částka]. Dále byla insolvenční dlužnice povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka].

4. Z insolvenčního spisu [název soudu] – [pobočka], sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že dne 10. 4. 2015 bylo rozhodnuto o úpadku insolvenční dlužnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a o povolení řešení jejího úpadku oddlužením (dokument [anonymizováno]). Dne 25. 8. 2015 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty (dokument [anonymizováno]). Do tohoto řízení přihlásil své pohledávky žalovaný, a to mimo jiné pohledávku z titulu vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů dle rozhodnutí citovaných ve třetím odstavci odůvodnění v celkové výši [částka], dále navýšené o náklady řízení ve výši [částka] Celkem tedy [částka], přičemž tyto pohledávky byly přihlášeny a zjištěny jako zajištěné majetkem dlužnice. Dále bylo z tohoto spisu zjištěno, že svoji pohledávkou přihlásila i [právnická osoba], a to ve výši 926 988,08 Kč, jako zajištěnou majetkem dlužnice, tato byla částečně vzata zpět, přičemž dále zůstával věřitel v řízení s pohledávkou ve výši 889 439,75 Kč a co do částky 37 548,33 Kč vstoupil na místo tohoto věřitele do řízení žalovaný (dokument [anonymizováno] [číslo]). Pohledávka byla přihlášena z titulu hypotečního úvěru č. [bankovní účet]. V průběhu insolvenčního řízení došlo k postoupení této přihlášené pohledávky na [anonymizováno] [jméno] [jméno] a na [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Z výtěžku zpeněžení předmětů zajištění byl nejdříve žalovaný uspokojen v rozsahu [částka] (dokument [anonymizováno]) a následně v rozsahu [částka] a [částka] (dokument [anonymizováno]). Současně bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], rozhodnuto o uspokojení věřitelů [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] (pohledávky z titulu hypotečního úvěru č. [bankovní účet]) v rozsahu 889 439,75 Kč. Z konečné zprávy insolvenčního správce ze dne [datum] (č. dokumentu [anonymizováno] [číslo]) má soud za prokázané, že nejpozději k tomuto dni byly všechny výše uvedené částky věřitelům vyplaceny. Žalovaný následně při rozvrhu obdržel na poměrné uspokojení všech svých dosud neuspokojených pohledávek částku [částka] (dokument [anonymizováno] [číslo]). Insolvenční dlužnice sice splnila oddlužení (dokument [anonymizováno] [číslo]), ale její návrh na osvobození od placení pohledávek byl zamítnut (dokument [anonymizováno] [číslo]).

5. Z insolvenčního spisu [název soudu] – [pobočka], sp. zn. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že toto řízení bylo zahájeno dne 24. 2. 2020 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Dne 14. 5. 2020 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a o povolení oddlužení (dokument [anonymizováno]). Dne 23. 10. 2020 bylo rozhodnuto o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční soud dále mimo jiné uložil dlužnici povinnost vydat insolvenčnímu správci (žalobkyně) ke zpeněžení majetek, který ke dni vydání tohoto rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, a to majetek sepsaný do soupisu majetkové podstaty zveřejněného v insolvenčním rejstříku na č. dok. [anonymizováno] insolvenčního spisu, tedy mimo jiné pohledávku za [celé jméno žalovaného] (žalovaný) ve výši 889 439,75 Kč (dokumenty [anonymizováno] a [anonymizováno]). Žalovaný do tohoto insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky ve výši [částka] z titulu části neuhrazených nákladů řízení dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve výši [částka] z titulu části neuhrazených nákladů oprávněného vzniklých v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka], vedeném soudním exekutorem [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a ve výši [částka] z titulu části neuhrazených nákladů řízení dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalovaný tedy celkem přihlásil nezajištěné pohledávky v celkové výši [částka], ale žádná z těchto pohledávek nebyla přihlášena z titulu neuhrazené části vypořádacího podílu dle výroku II. rozsudku [název soudu], sp.zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

6. Na základě shora provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný a insolvenční dlužnice byli manželé, jejich zaniklé společné jmění manželů bylo vypořádáno tak, že žalovanému byl mimo jiné přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba] vzniklý z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] v celkové výši [částka] a insolvenční dlužnice byla povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši [částka]. V průběhu staršího insolvenčního řízení bylo žalovanému na tento vypořádací podíl vyplaceno z výtěžků zpeněžení předmětů zajištění celkem [částka] a v rámci rozvrhu dále [částka] (poměrná část částky [částka] připadlé na všechny pohledávky přihlášené žalovaným). Celkem žalovaný obdržel od žalované na úhradu vypořádacího podílu SJM částku [částka]. V témže insolvenčním řízení uspokojila insolvenční dlužnice pohledávku z titulu hypotečního úvěru č. [bankovní účet], a to v rozsahu 889 439,75 Kč, ačkoliv podle rozsudku o vypořádání společného jmění manželů měl tuto pohledávku uhradit žalovaný.

7. K důkazu nebyl proveden žalovaným navržený výslech insolvenčního správce ze staršího insolvenčního řízení, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tento důkaz byl navržen k vysvětlení výplat zajištěným věřitelům a prokázání, že bývalá manželka žalovaného neuhradila na jeho pohledávku ničeho a že částky, které bývalá manželka dluží žalovanému a žalobou uplatněná částka se kryjí. Jelikož okolnosti vyplacení výtěžků zpeněžení předmětů zajištění a způsoby výpočtu jednotlivých částek jsou zcela zřejmé z insolvenčního spisu (návrhy na výplatu a usnesení o uspokojení zajištěných věřitelů), přičemž tyto listiny žalovaný nikterak nesporoval a soud nemá důvod z nich nevycházet a ostatní okolnosti jsou v zásadě právním posouzením, byl návrh na provedení tohoto důkazu jako nadbytečný zamítnut. <i>8. Podle § 140 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění, započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě jistoty při nájmu bytu podle § 2254 občanského zákoníku je přípustné i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny do schválení oddlužení (odst. 2). Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele (odst. 3).</i> <i>9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 10. Na základě shora učiněných skutkových zjištění a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud se ztotožňuje s odůvodněním žaloby tak, jak je popsáno v prvním odstavci. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo vypořádáno společné jmění žalovaného a insolvenční dlužnice. Tímto rozhodnutím byl žalovanému přikázán k úhradě závazek u [právnická osoba] vzniklý z hypotečního úvěru č. [bankovní účet] ve zbývající celkové výši [částka] a s účinností od právní moci rozsudku, tedy ke dni 30. 8. 2011, vznikla žalovanému zcela nová (samostatná) pohledávka vůči insolvenční dlužnici z titulu vypořádání zaniklého společného jmění manželů ve výši [částka]. Tato pohledávka, byť má svůj skutkový původ mimo jiné v existenci hypotečního úvěru č. [bankovní účet], je na tomto závazku zcela nezávislá. Proto v okamžiku, kdy byla ve starším insolvenčním řízení vyplacena věřitelům [anonymizováno] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno] z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku insolvenční dlužnice částka 889 439,75 Kč, došlo tím k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor insolvenční dlužnice, když ta za něj plnila to, co měl podle rozsudku o vypořádání SJM platit sám (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby jako insolvenční správkyně insolvenční dlužnice podle § 409 odst. 3 insolvenčního zákona v účinném znění, jelikož insolvenční soud uložil vydat žalobou uplatněnou pohledávku ke zpeněžení. Pokud žalovaný namítal, že v rozhodnutí insolvenčního soudu ze dne 23. 10. 2020 (č. dok. [anonymizováno]) nebyl jako dlužník uveden žalovaný, ale [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], pak tato námitka neobstojí, jelikož se jednalo toliko o písařskou chybu, jak vyplývá z opravného usnesení insolvenčního soudu ze dne 4. 2. 2021 (č. dok. [anonymizováno]) a zejména ze soupisu majetkové podstaty zveřejněného v insolvenčním rejstříku pod č. dokumentu [anonymizováno]. Jelikož žalovaný ani přes předžalobní výzvu ze dne 20. 8. 2020, která mu byla doručena dne 27. 8. 2020, ve které byla stanovena lhůta k plnění 30 dnů ode dne doučení, žalovanou částku nezaplatil, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a je povinen zaplatit žalované také úroky z prodlení, které byly přiznány ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění.

11. Pokud jde o další námitky žalovaného, soud konstatuje, že jeho tvrzení, že insolvenční správce ve starším insolvenčním řízení měl v rámci rozdělení výtěžku správně identifikovat, že pohledávky žalovaného a [právnická osoba] jsou de facto ze stejného titulu a z toho důvodu ponížil výtěžek žalovaného právě o částku, která byla vyplacena právním nástupcům [právnická osoba] [jméno] [jméno] a [anonymizováno] [jméno] [jméno], není pravdivé. Z návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (č. dokumentu [anonymizováno] staršího insolvenčního spisu) a usnesení o uspokojení zajištěného věřitele ze dne 5. 6. 2017 (č. dok. [anonymizováno] staršího insolvenčního spisu) zcela jednoznačně vyplývá, že výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], nemovitý majetek zapsaný na listu vlastnictví [anonymizováno] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [územní celek], k.ú. [obec] u [obec]) ve výši [částka], poté, co byl ponížen o náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění ve výši [částka], náklady na správu [částka] a na odměnu insolvenčního správce ve výši [částka] včetně DPH, nebyl dostatečný k uspokojení všech pohledávek zajištěných věřitelů v celém jejich rozsahu, a proto byla přednostně uspokojena pohledávka z titulu hypotečního úvěru č. [bankovní účet], když tato pohledávka měla nejvýhodnější pořadí (datum vzniku zajištění 13. 5. 2002). Další pohledávky, a to pohledávky žalovaného ve výši [částka] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (výše pohledávek po částečném uspokojení ze zpeněžení nemovitého majetku v k.ú. [obec]), jejichž pořadí bylo dáno datem vkladu zástavního práva k 20. lednu 2012, mohly být uspokojeny toliko poměrně. Z insolvenčního spisu jednoznačně vyplývá, že k žádnému ponížení pohledávky žalovaného nebo snížení vyplácené částky v insolvenčním řízení nedošlo a žalovanému se dostalo řádného uspokojení z výtěžků zpeněžení jednotlivých předmětů zajištění ve výši [částka]. V rámci rozvrhu dále [částka] (poměrná část částky [částka] připadlé na všechny pohledávky přihlášené žalovaným). Celkem žalovaný obdržel od insolvenční dlužnice na úhradu vypořádacího podílu SJM a nákladů nalézacího řízení částku [částka]. Pokud žalovaný dále namítal, že ve svém souhrnu nezaplatila insolvenční dlužnice z titulu hypotečního úvěru u [právnická osoba], resp. vypořádacího podílu z rozsudku [název soudu] o vypořádání SJM ani o korunu více než měla zaplatit žalovanému jako vypořádací podíl z citovaného rozsudku, není ani toto tvrzení zcela pravdivé. Insolvenční dlužnice dlužila žalovanému z titulu vypořádacího podílu částku [částka] a dále náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Takto uplatněná pohledávka žalovaného do staršího insolvenčního řízení v celkové výši [částka] byla insolvenční dlužnicí uspokojena v rozsahu [částka]. I pokud by tedy byl zápočet vzájemných pohledávek možný, mohl by být úspěšný pouze v rozsahu [částka] a stále by zde zůstával přeplatek insolvenční dlužnice ve výši [částka]. Nad rámec tohoto řízení pak soud musí konstatovat, že pokud jde o vstup žalovaného do staršího insolvenčního řízení na místo původního věřitele [číslo] [právnická osoba] s pohledávkou ve výši [částka] (z titulu hypotečního úvěru), o kterém insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], považuje soud tento postup za nesprávný, když žalovaný neměl z titulu úhrady hypotečního úvěru právo regresního postihu proti insolvenční dlužnici, protože hradil na dluh, který mu byl přikázán v rámci vypořádání SJM. Proto soud plnění částky [částka] dle usnesení č. dokumentu [anonymizováno] pracovně započetl na úhradu vypořádacího podílu SJM. Žalovaný tedy po skončení insolvenčního řízení měl vůči insolvenční dlužnici z titulu neuhrazeného vypořádacího podílu a nákladů řízení pohledávku toliko ve výši [částka]. Již jen z tohoto důvodu by žalovaný nemohl být s procesní obranou v podobě zápočtu provedeného ve vyjádření k žalobě úspěšný co do částky [částka].

12. Procesní obrana žalovaného v podobě zápočtu částky 889 439,75 Kč z titulu neuhrazené části vypořádacího podílu dle výroku II. rozsudku [název soudu], sp.zn. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], je však zcela nedůvodná z jiné příčiny. Žalovaný k tomu, aby mohl platně započítat svoji pohledávku z titulu neuhrazené části vypořádacího podílu SJM, by se musel podle ust. § 140 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona stát ohledně této pohledávky přihlášeným věřitelem. To se však nestalo, jak ostatně žalovaný sám několikrát připustil. Proto ačkoliv zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku insolvenční dlužnice v novějším insolvenčním řízení, není započtení přípustné z důvodu absence přihlášky pohledávky žalovaného. Smyslem a účelem úpravy podmínek započtení v ust. § 140 insolvenčního zákona je přitom zajištění rovnosti všech věřitelů, kteří mají pohledávky proti insolvenčnímu dlužníkovi a je projevem zásady„ vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva). Ustanovení § 140 odst. 3 písm. a) insolvenčního zákona slouží k tomu, aby všichni věřitelé, kteří mají proti insolvenčnímu dlužníkovi pohledávku, byli motivování k jejímu přihlášení do insolvenčního řízení, aby všichni věřitelé podléhali kontrole v podobě přezkumu přihlášených pohledávek a aby tímto způsobem nedocházelo k upřednostňování nepřihlášených věřitelů před věřiteli, kteří své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení (viz též zásady insolvenčního řízení dle § 5 insolvenčního zákona). Žalovaný ačkoliv o novějším insolvenčním řízení věděl, pohledávku, kterou v rámci procesní obrany započítával proti žalované pohledávce, do novějšího insolvenčního řízení nepřihlásil. Pokud by tak učinil, byla by jeho procesní obrana důvodná, ovšem pouze v rozsahu [částka] z důvodů shora uvedených. Soudu není známo, z jakého důvodu žalovaný tvrdil, že by jeho pohledávka byla v případě přihlášení popřena. Toto tvrzení je ostatně v rozporu s jejím uplatněním v rámci procesní obrany. Pokud má žalovaný za to, že mohl platně započítat svoji pohledávku z titulu neuhrazeného vypořádacího podílu, měl tuto pohledávku také přihlásit do insolvenčního řízení.

13. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že insolvenční dlužnice, resp. žalobkyně, pouze účelově vytrhla z kontextu část skutkového děje a tímto svým jednáním účelově a neoprávněně uplatňuje vůči žalovanému neexistující pohledávku, a proto by žalobou uplatněný nárok měl být v rozporu s dobrými mravy a neměla by mu příslušet soudní ochrana, pak ani tato námitka není podle soudu důvodná. Jednotlivé námitky žalovaného byly rozebrány shora a soud je nebude na tomto místě znovu opakovat. Žalovaný se na úkor insolvenční dlužnice bezdůvodně obohatil, když za něj byla na závazek z hypotečního úvěru uhrazena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění částka 889 439,75 Kč. Žalovanému nic nebránilo, aby započtení pohledávky provedl v období mezi 23. 4. 2019 a 21. 5. 2020, tedy v období od skončení staršího insolvenčního řízení dlužnice do zahájení novějšího insolvenčního řízení, případně aby svoji pohledávku do novějšího insolvenčního řízení přihlásil a započetl ji následně. Jelikož žalovaný takto nepostupoval, sám se připravil o možnost platného započtení vzájemných pohledávek. Na nároku, který byl žalobou uplatněn, proto není nic nemravného, a to tím spíše, že byl uplatněn insolvenčním správcem, který je ze zákona povinen pohledávky insolvenční dlužnice vymáhat tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. Konečně pak má-li žalovaný za to, že zánikem závazku z hypotečního úvěru ve starším insolvenčním řízení došlo bez dalšího, tedy ze zákona, k zániku závazku dlužnice platit vypořádací podíl SJM, není tato úvaha správná. Uvedené závazky jsou samostatné a k jejich zániku mohlo mimo jiné dojít řádně a včasně uplatněným kompenzačním úkonem. K tomu však nedošlo.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši 49 892,33 Kč. Tuto částku tvoří odměna advokáta stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 889 439,75 Kč a sestávající z částky 11 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a 3 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky. Dále z cestovného za cestu mezi [příjmení], sídlem soudu a zpět, celkem 591 km, které při průměrné spotřebě paliva 5,8 litru na 100 km, ceně benzinu 27,80 Kč a sazbě základní náhrady za ujetý kilometr 4,40 Kč, obojí dle vyhl. č. 589/2020 Sb., činí 3 553,33 Kč. Dále z náhrady za promeškaný čas podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodiny á 100 Kč. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o 21% DPH z částky 41 233,33 v souladu s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř ve výši 8 659 Kč.

15. Výrok III. tohoto rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla od placení soudních poplatků zcela osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, jejímu návrhu bylo zcela vyhověno, žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozen. K poslední podmínce soud podotýká, že žalovaný v rámci závěrečného návrhu výslovně uvedl, že nenavrhoval osvobození od placení soudních poplatků a tuto možnost případně zváží. Výše soudního poplatku 44 472 Kč odpovídá položce 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků.

16. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty před středníkem. [obec] plnění u nákladů řízení bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.