20 C 313/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 17 713,98 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 713,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 415,29 Kč od 29. 12. 2018 do 5. 2. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 815,29 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 225,03 Kč od 29. 12. 2018 do 5. 2. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 625,03 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou, která byla soudu doručena dne 13. 11. 2020, doplněnou podáním ze dne 17. 12. 2020, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 11 264,43 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 31. 3. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 14 402 Kč na nákup elektroniky. Ve smlouvě bylo ujednáno splácení úvěru ve 24 měsíčních splátkách po 806 Kč, splatných k 20. dni v kalendářním měsíci, počínaje dnem 20. 4. 2017. Byla sjednána fixní úroková sazba 34,62 % ročně a dále v čl. 1 smluvní úrok z prodlení ve výši 0,0236 %. Věřitel na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2017 postoupil žalovanou pohledávku na žalobkyni. Dne 28. 12. 2018 žalovaná uzavřela s žalobkyní dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobkyně vymáhána nalézacím a exekučním řízení [číslo]. V této dohodě žalovaná uznala dluh ve výši 9 519,56 Kč. Pro případ porušení dohody byla sjednána možnost ztráty výhody splátek a povinnost hradit smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 0,1 % denně. Touto žalobou uplatňuje žalobkyně částku 8 919,56 Kč, která odpovídá dluhu z dohody o uznání, ponížené o splátku ve výši 600 Kč a dále smluvní pokutu dle čl. 4 dohody ve výši 2 344,87 Kč za období od 21. 2. 2020 do 12. 11. 2020. Žalobou, která byla soudu doručena dne 13. 11. 2020, doplněnou podáním ze dne 14. 1. 2021, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 6 449,55 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 12. 1. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela žalovaná úvěr ve výši 14 666 Kč na nákup elektroniky. Ve smlouvě bylo ujednáno splácení úvěru v 17 měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných k 20. dni v kalendářním měsíci, počínaje dnem 20. 2. 2017. Byla sjednána fixní úroková sazba 22,31 % ročně a dále v čl. 1 smluvní úrok z prodlení ve výši 0,0236 %. Věřitel na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2017 postoupil žalovanou pohledávku na žalobkyni. Dne 28. 12. 2018 žalovaná uzavřela s žalobkyní dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka žalobkyně vymáhána nalézacím a exekučním řízení [číslo]. V této dohodě žalovaná uznala dluh ve výši 5 282,79 Kč. Pro případ porušení dohody byla sjednána možnost ztráty výhody splátek a povinnost hradit smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 0,1 % denně. Touto žalobou uplatňuje žalobkyně částku 4 682,79 Kč, která odpovídá dluhu z dohody o uznání, ponížené o splátku ve výši 600 Kč a dále smluvní pokutu dle čl. 4 dohody ve výši 1 766,76 Kč za období od 26. 10. 2019 do 10. 11. 2020. Usnesením ze dne 21. 12. 2020, č.j. 20 C 313/2020-41, byla řízení o podaných žalobách spojena ke společnému projednání.

2. Žalovaná se k žádné z podaných žalob nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení [číslo] soud zjistil, že žalovaná dne 28. 12. 2018 uznala vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh z půjčky [číslo] uzavřené původně se [právnická osoba], [IČO]. K tomuto dni činil dluh 9 519,56 Kč. Strany se dohodli na měsíčních splátkách uvedené pohledávky s tím, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalobkyně oprávněna přistoupit k vymáhání pohledávky v plné výši (čl. 3 dohody). V čl. 4 dohody byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužné jistiny ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

5. Z dohody o podmínkách, za kterých nebude pohledávka věřitele vymáhána v nalézacím a exekučním řízení [číslo] soud zjistil, že žalovaná dne 28. 12. 2018 uznala vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh z půjčky [číslo] uzavřené původně se [právnická osoba], [IČO]. K tomuto dni činil dluh 5 282,79 Kč. Strany se dohodli na měsíčních splátkách uvedené pohledávky s tím, že v případě prodlení s úhradou splátek je žalobkyně oprávněna přistoupit k vymáhání pohledávky v plné výši (čl. 3 dohody). V čl. 4 dohody byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužné jistiny ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

6. Bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala, že v době uznání dluhu žalobou uplatněné pohledávky neexistovali, případně, že věřitelem není žalobkyně. Žalovaná však byla v řízení po celou dobu zcela pasivní. Proto soud vycházel z obou dohod o uznání dluhu a nebylo zapotřebí k důkazu provádět ostatní žalobkyní označené důkazy. <i>7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>8. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 9. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná dne 28. 12. 2018 uznala vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh z půjčky [číslo] z půjčky [číslo], a to v částce 9 519,56 Kč, resp. 5 282,79 Kč. Proto soud, vycházeje z vyvratitelné právní domněnky dle § 2053 občanského zákoníku, žalobě v plném rozsahu vyhověl, když bylo případně na žalované, aby tvrdila a prokazovala neexistenci či zánik pohledávek. Soud vyhověl žalobě taktéž co do požadovaných smluvních pokut, které byly vyčísleny v souladu s ust. čl. 4 dohody o uznání dluhu. jelikož žaloba byla podána důvodně a žalovaná byla s hrazením svých závazků v prodlení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni též požadované příslušenství, tedy zákonný úroku z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok dle § 1970 OZ ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 713,98 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Soud podotýká, že vzhledem k tomu, že obě žaloby byly soudu doručeny tentýž den, považoval soud za neúčelné podávat v dané věci dvě žaloby a navyšovat tím náklady řízení, proto soud při vyčíslení žaloby postupoval, jako by byla podána žaloba jediná a jako účelné posoudil toliko 3 právní úkony zástupce žalobkyně. Dále soud konstatuje, že jako neúčelné považoval taktéž doplnění žalob ze dne 17. 12. 2020 a 14. 1. 2021, když skutečnosti zde uvedené měly být uvedeny již v žalobě. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.