20 C 313/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 54 593,20 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 600 Kč, od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 32 993,20 Kč a zbývající části požadovaného příslušenství se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 54 593,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 12. 2. 2023 do 1. 4. 2023 v celkové výši 2 036,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny za období od 12. 2. 2023 do 1. 4. 2023 v celkové výši 1 173,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 391,71 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a s úrokem 8 % ročně z částky 23 290,38 Kč za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 11. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 21 4810 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 268 Kč, odměny za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 3 462 Kč a částku za hotovostní splátky ve výši 4 500 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 3 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 2. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, jedinou splátku uhradil dne 12. 12. 2021 ve výši 3 400 Kč. Žalovaná částka 54 593,20 se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 23 2920,38 Kč, sjednaných úroků za sjednanou dobu 1 101,33 Kč, odměny za poskytnutí a uzavření 11 295 Kč, odměny za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 3 214,72 Kč, úhrady za hotovostní splácení ve výši 4 178,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 513,20 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena dne 11. 12. 2021 smlouva o úvěru částky 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit náklady úvěru 21 480 Kč představující úrok ve výši 1 268 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 3 462 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 4 500 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 320 Kč. RPSN činila 270 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 3 400 Kč. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 21 480 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvě o rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 21 480 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v prosinci 2021 činila 7,44 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, .

5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 21 600 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 25 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 3 400 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 21 600 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne 31. 7. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 1. 8. 2023 a lhůta k plnění byla stanovena do 15. 8. 2023. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 16. 8. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb.. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.

6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

7. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.