20 C 328/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o zaplacení 40 571 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 571 Kč včetně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 40 571 Kč jdoucím od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, ve výši 27 777,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 10. 2022 a doplněnou podáními ze dne 25. 11. 2022 a 1. 3. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 40 571 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyni vznikla škoda při dopravní nehodě dne 10. 8. 2020. Žalovaný při plnění svých pracovních povinností řídil sanitní vozidlo , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg.zn.: , SPZ, , vjel do křižovatky , adresa, v Plzni, kde se střetl s vozidlem , jméno FO, , jméno FO, , reg.zn.: , SPZ, . Žalovanému při vjezdu do křižovatky svítilo na příslušném světelném signalizačním zařízení červené světlo STŮJ a druhému vozidlu, které bylo účastno dopravní nehody, svítilo zelené světlo VOLNO. Ačkoli byl žalovaný na tzv. primárním výjezdu, tedy výjezdu za účelem zamezení stavu ohrožující zdraví a život pacienta, tak v neopatrnosti vjel do křižovatky na červenou světelnou signalizaci a nedostatečně se přesvědčil o bezpečnosti průjezdu křižovatkou. Žalovaný přiznal vinu na způsobené dopravní nehodě, ale neuhradil vzniklou škodu žalobkyni. Celková škoda na vozidle žalobkyně způsobená dopravní nehodou činila 811 413 Kč. Pojišťovna , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uhradila žalobkyni z titulu havarijního pojištění částku 730 272 Kč. Od pojistného plnění byla odečtena částka 81 141 Kč jako spoluúčast. Vedlejší účastnice na straně žalované, která je pojišťovnou žalovaného v rámci jeho soukromého pojištění odpovědnosti z výkonu povolání poskytla žalobkyni 50 % zbývající škody, tedy částku 40 570 Kč, ačkoliv žalovaný uznal vinu na způsobení dopravní nehody. Žalobkyně doplnila, že žalovaný na místě uznal, že zavinil vznik dopravní nehody, když událost byla na místě šetřena přivolanou Policií ČR. Žalovanému byla příkazem na místě uložena pokuta ve výši 200 Kč za porušení § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve spojení s ustanovením § 125c odst. 1 písm. k) zákona.

2. Žalovaný v podané žalobě uvedl, že z částky 81 141 Kč, kterou uplatnil u své pojišťovny, bylo , právnická osoba, uhrazeno pouze 50 % s odůvodněním, že se jednalo o spoluúčast obou účastníků dopravní nehody. Druhým účastníkem dopravní nehody byl pan , adresa, , Anonymizováno, , který řídil vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, . Žalovaný potvrdil, že na místě svoji vinu uznal také před Policií ČR a dopravní nehoda byla vyřešena příkazem na místě uložením pokuty ve výši 200 Kč. Žalovaný pokutu na místě zaplatil. Doplnil, že pojišťovna druhého účastníka dopravní nehody odmítla poskytnout žalobkyni plnění s argumentací, že míra účasti žalovaného na dopravní nehodě je 100 %. Žalovaný měl za to, že vyřešení této věci spočívá především ve vyřešení otázky, zda příčina vzniku dopravní nehody spočívá taktéž v protiprávním jednání druhého účastníka dopravní nehody, tj. v nesplnění jeho povinnosti umožnit vozidlo s přednostním právem jízdy bezpečný a plynulý průjezd a zda tato okolnost měla přímý a zásadní vliv na vznik dopravní nehody, neboť řidiči vozidla s předností v jízdě je třeba přiznat možnost důvodně se spoléhat, že účastníci silničního provozu dodrží své povinnosti plynoucí jim ze zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný doplnil, že dne 21. 6. 2022 podal u Obvodního soudu , Anonymizováno, , adresa, žalobu, kterou se domáhá po vedlejší účastnici zaplacení žalované částky 40 571 Kč.

3. Vedlejší účastnice na straně žalovaného uvedla, že škoda má být podle § 2915 občanského zákoníku hrazena škůdci podle míry jejich zavinění. Poukázala na to, že zavinění žalovaného nebylo jednoznačné. Pokutu na místě sice zaplatil, ale učinil tak na pokyn zaměstnavatele, i když původně nechtěl. Uložení pokuty v příkazním řízení podle vedlejší účastnice nezakládá zavinění žalovaného. Vedlejší účastnice navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Mezi účastníky bylo učiněno za nesporné, že škoda na vozidle žalobkyně, která vznikla při dopravní nehodě dne 10. 8. 2020, když žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně řídil její vozidlo, činila 811 413 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že 4,5 násobek průměrného příjmu žalovaného před vznikem škody přesahuje částku 81 141 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně obdržela od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . plnění z titulu havarijního pojištění ve výši 730 272 Kč a od vedlejší účastnice z titulu pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při výkonu povolání částku 40 570 Kč. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaný na místě uznal vinu na způsobení dopravní nehody a v příkazním řízení mu byla uložena pokuta 200 Kč za porušení § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že škoda na vozidle vznikla v příčinné souvislosti s žalobcovým porušením § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Soud výše uvedená nesporná tvrzení vzal za své skutkové zjištění. Jako sporná skutková otázka zůstala mezi účastníky otázka, zda žalovaný zavinil škodu v rozsahu 100 % nebo pouze částečně a v jakém rozsahu. S ohledem na plnění vedlejšího účastníka a na vyjádření žalovaného soud dovodil, že přinejmenším v rozsahu 50 % bylo zavinění žalovaného mezi účastníky nesporné.

5. Z žaloby datované dne 20. 6. 2022 a usnesení Obvodního soudu , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že žalovaný se uvedenou žalobou podanou k Obvodnímu soudu , Anonymizováno, , adresa, domáhá proti vedlejší účastníci na straně žalovaného zaplacení částky 40 571 Kč s příslušenstvím. Tato žaloba byla odůvodněna tím, že je pojištěný z titulu pojištění odpovědnosti z výkonu povolání. Pojistné plnění má být poskytnuto zaměstnavateli žalobce, jemuž žalobce odpovídá za škodu způsobenou při dopravní nehodě, ke které došlo 10. 8. 2020 a při které došlo k poškození žalobcem řízeného sanitního vozidla ve vlastnictví zaměstnavatele žalobce, tedy žalobkyně v tomto řízení.

6. Nesporné skutečnosti týkající se poskytnutí pojistných plnění soud ověřil taktéž ze vzájemné korespondence účastníků, výše citované žaloby k Obvodnímu soudu , Anonymizováno, , adresa, a taktéž potvrzení, respektive oznámení pojišťoven týkajících se projednávané „pojistné události“.

7. Z kopie příkazu na místě Policie ČR č.j.: , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, jméno FO, , dopravní nehoda, soud zjistil, že žalobce , Jméno žalovaného, spáchal dne 10. 8. 2020 v 7:15 hod. přestupek, když porušil § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve spojení s § 125c odstavec 1 písm. k) téhož zákona ve formě nedbalosti. Jako řidič vozidla s právem přednosti jízdy nedbal potřebné opatrnosti a ohrozil bezpečnost provozu, čímž způsobil dopravní nehodu. Z uvedené listiny se dále podává, že za spáchání přestupku byla žalobci uložena pokuta příkazem na místě.

8. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uznal žalobou uplatněnou pohledávku co do důvodu i výše a stejně tak jako plné zavinění jeho dopravní nehody zůstalo podle soudu neprokázané, když vyjádření zaměstnance ke vzniku škody nebylo žalobcem podepsáno (čl. 81 spisu). Z žalovaným podepsané žádosti o náhradu škody nelze podle soudu dovodit vůli žalobce k uznání závazku žalobkyně, ale pouze jeho vůli týkající se poskytnutí pojistného plnění jeho pojišťovnou.

9. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný řídil dne 10. 8. 2020 vozidlo žalobkyně značky , jméno FO, reg.zn.: , SPZ, , vjel do světelně řízené křižovatky na červený signál STŮJ, když měl v tu dobu zapnutou výstražnou světelnou signalizaci. Jako řidič vozidla s právem přednosti v jízdě nedbal potřebné opatrnosti a ohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, čímž způsobil dopravní nehodu. Za toto jednání byl shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 41 odst. 1 ve spojení s § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.. Druhým účastníkem dopravní nehody byl pan , adresa, , Anonymizováno, , který řídil vozidlo , jméno FO, , jméno FO, reg.zn.: , SPZ, . Míra zavinění žalobce na způsobení žalobkyní uplatněné škody byla soudem jako nesporně zjištěná v rozsahu nejméně 50 %. Zbývající míru zavinění soud s ohledem na svůj právní názor na věc nezkoumal.

10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádná pro věc podstatná skutková zjištění nebo pouze taková, která potvrzovala skutková zjištění učiněná shora. Ostatní účastníky navržené důkazy byly soudem zamítnuty pro nadbytečnost.

11. Podle § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu) platí, že řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré nebo modré a červené barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení (dále jen "vozidlo s právem přednostní jízdy"), není povinen dodržovat § 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. f), g), h) a odst. 2 písm. f) a g), § 6 odst. 5 a 6, § 7 odst. 1 písm. b), § 11, § 12 odst. 1, 2, 4, 5 a 6, § 13 až 17, § 18 odst. 2, 3, 4 a 8, § 19 odst. 2 a 3, § 20, § 21 odst. 2, 3 a 4, § 22, 23, § 24 odst. 3 a 4, § 25 odst. 1, 2, 3, 4, 5, § 26 odst. 3, § 27, § 28 odst. 2, 3 a 5, § 31, § 32 odst. 6, § 35, § 36 odst. 1 a 2 a § 39 odst. 4 a 5; je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

12. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákon o silničním provozu, k) se fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

13. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

14. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

15. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

16. Podle § 2915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila (odst. 1). Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi (odst. 2).

17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Ačkoliv strana žalující byla názoru, že žalovaný způsobil škodu na jejím vozidle výlučně bez zavinění dalším účastníkem dopravní nehody (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) a žalovaný a vedlejší účastník naopak zastávali stanovisko, že škoda byla způsobena v rozsahu 50 % žalovaným a v rozsahu 50 % dalším účastníkem dopravní nehody (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), tak soud tuto skutkovou okolnost s ohledem na své právní stanovisko věci nezkoumal. Soud vycházel z úvahy, že není vyloučeno, že se na vzniku škody a tedy i zavinění dopravní nehody mohl podílet taktéž druhý účastník dopravní nehody. Zavinění žalovaného ve vztahu ke způsobení dopravní nehody a to tím, že nedodržel ustanovení § 41 zákona o silničním provozu, bylo mezi účastníky nesporné. Sporným zůstal pouze rozsah tohoto zavinění a otázka, zda druhý účastník dopravní nehody neporušil ustanovení § 41 odst. 7 zákona o silničním provozu, který stanoví, že řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednosti jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd a jestliže je to nutné i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. Do skupiny tvořené vozidly s právem přednosti jízdy a vozidly jimi doprovázenými se řidiči ostatních vozidel nesmějí zařazovat. Aniž by otázka míry zavinění žalovaného a druhého účastníka dopravní nehody měla vliv na výsledek projednávané věci, musí soud na daném místě konstatovat, že je s ohledem na dikci ustanovení § 41 odst. 1 a 7 zákona o silničním provozu, jen těžko představitelné, že by při střetu vozidla používajícího zvláštní výstražné světlo modré a červené barvy ve smyslu odst. 1 shora citovaného ustanovení a řidiče druhého vozidla nedošlo k porušení obou dvou ustanovení a tedy ke společnému zavinění na dopravní nehodě. Po skutkové stránce bude však vždy velmi složité stanovit míru zavinění každého z řidičů. Soud při posuzování projednávané věci vycházel z předběžné úvahy o tom, že stanovisko žalovaného a vedlejšího účastníka o tom, že svůj díl zavinění na vzniku dopravní nehody nese taktéž řidič druhého vozidla , jméno FO, , jméno FO, (, adresa, , Anonymizováno, ) se s vysokou mírou pravděpodobnosti zakládá na pravdě. Je nutné konstatovat, že tato osoba není účastníkem řízení. Jelikož zákoník práce neobsahuje úpravu škody způsobené více škůdci v pozici zaměstnance a třetí osoby, uplatní se podle § 4 zákoníku práce úpravu uvedená v § 2915 občanského zákoníku. Podle této úpravy je odpovědnost obou škůdců stanovena jako solidární. Žalovaný ani vedlejší účastník netvrdili a tudíž ani neprokazovali žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, na základě kterých by soud rozhodl, že by škůdci měli nahradit škodu podle své účasti na škodlivém následku (§ 2915 odst. 2 občanského zákoníku). Soud nepoučoval žalovaného ani vedlejšího účastníka na straně žalované o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy o takovýchto okolnostech jednak z toho důvodu, že okolnosti vzniku dopravní nehody rozhodné pro úvahu soudu o solidární nebo dílčí odpovědnosti škůdců byly podle soudu zjištěny dostatečně, ale zejména z toho důvodu, že za situace, kdy druhý účastník dopravní nehody pan , adresa, , Anonymizováno, není účastníkem tohoto řízení, není na místě aplikovat ustanovení § 2915 odst. 2 občanského zákoníku a rozhodnout, že odpovědnost více zavázaných škůdců je dílčí a nikoliv solidární. Soud neměl možnost slyšet stanovisko druhého účastníka dopravní nehody v pozici účastníka řízení a určení odpovědnosti žalovaného za škodu pouze v rozsahu jeho míry zavinění se soudu v projednávané věci jeví jako přinejmenším nepraktické. Další okolností, pro kterou je nutné považovat eventuální odpovědnost obou účastníků dopravní nehody za solidární je skutečnost, že sám žalovaný jako škůdce a eventuálně solidárně zavázaný s dalším účastníkem dopravní nehody v konečném důsledku neponese důsledky sporu ze svých prostředků, když škodu vymáhanou v tomto řízení za něj bude hradit vedlejší účastník. K tomu viz též řízení vedené před Obvodním soudem , Anonymizováno, , adresa, sp.zn. , spisová značka, . Jelikož soud uzavřel, že v daném případě nejsou a nemohou být splněny důvody k rozhodnutí o tom, že žalovaný bude hradit škodu podle své účasti na škodlivém následku, nebylo zjišťování míry účasti žalovaného na vzniklé škodě v dané věci potřebné. I v případě, že by argumentace žalovaného o tom, že dopravní nehodu způsobil toliko v rozsahu 50 %, byla pravdivá, tak žalobkyně mohla v souladu s § 2915 odst. 1 občanského zákoníku po žalovaném požadovat celou zbylou škodu neuhrazenou její pojišťovnou, tedy celou částku 81 141 Kč. Za tuto škodu žalovaný odpovídá a to in eventum společně a nerozdílně s dalším účastníkem dopravní nehody. Mezi účastníky bylo nesporné, že výše žalobkyní uplatňované škody, která původně činila 81 141 Kč a která byla již z poloviny uhrazena vedlejší účastnicí, nedosahuje 4,5 násobku průměrného příjmu žalovaného, ve smyslu § 257 odst. 2 věta první zákoníku práce. Protože žalovaný ani vedlejší účastník nic nenamítali proti tomu, že zavinění žalovaného ve vztahu ke vzniklé škodě je dáno a argumentovali toliko mírou účasti na způsobení vzniklé škody, posoudil soud nárok žalobkyně jako zcela důvodný v souladu s výše citovanými ustanoveními, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který byl požadován v souladu s § 1270 občanského zákoníku ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění.

18. Pokud vedlejší účastnice na straně žalovaného argumentovala tím, že z ustanovení § 250 odst. 1 a 257 odst. 1 zákoníku práce dovozovala, že žalovaný jako zaměstnanec odpovídá za škodu vzniklou zaměstnavateli pouze v míře účasti na způsobení vzniklé škody a že zaměstnavatel není oprávněn po zaměstnanci požadovat vyšší částku, než jaká odpovídá míře jeho zavinění, respektive míře účasti na vzniku škody, tak tuto argumentaci nepovažuje soud za správnou. Ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce vymezuje toliko obecné předpoklady odpovědnosti zaměstnance za vzniklou škodu, kterými jsou existence škody, protiprávní jednání v podobě porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Ve slově způsobil, pak vymezuje třetí podmínku vzniku odpovědnosti, tedy vztah příčiny a následku (kauzální nexus). Ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce taktéž neřeší míru zavinění, respektive míra účasti na vzniku škody v případě, když se na škodě podílí zaměstnanec a třetí osoba. Skutečnou škodu nutno chápat jako objektivní stav, ve kterém došlo ke zmenšení majetku zaměstnavatele. Skutečnou škodou je v projednávané věci částka 40 571 Kč jako zbytek pojišťovnami neuhrazené škody na vozidle žalobkyně. V daném případě žalovanému, respektive vedlejší účastnici nic nebrání, aby v souladu s § 2916 občanského zákoníku požadovali po dalším účastníkovi dopravní nehody (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) jeho díl odpovídající míře účasti na způsobení vzniklé škody. Stanovení míry účasti na způsobení vzniklé škody v projednávaném řízení považoval soud za nadbytečné a nevhodné, a to jednak za situace, kdy další účastník dopravní nehody nebyl účastníkem tohoto řízení a zejména za situace, kdy s ohledem na vztah pojistitele a pojistníka mezi žalovaným a vedlejší účastnicí, bude mít vedlejší účastnice na straně žalovaného možnost z titulu regresní náhrady požadovat po dalším účastníkovi dopravní nehody jeho díl účasti na dopravní nehodě. S ohledem na to, že vedlejší účastnice na straně žalovaného má za tímto účelem potřební právní a administrativní aparát, je toto řešení podle soudu v souladu se zásadou rychlosti řízení, jelikož zjišťování míry účasti na dopravní nehodě by si v daném případě vyžádalo další podrobné a nákladné dokazování, kterého nebylo, s ohledem na právní názor soudu, třeba.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 777,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 571 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k odůvodnění odporu a k vyjádření vedlejšího účastníka, osobní porada zástupce s klientem přesahující jednu hodinu dne 17. 4. 2023 a účast na jednání dne 28. 4. 2023 (dva úkony) 9 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 280 Kč ve výši 4 468,80 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

20. Jako neúčelné posoudil soud jednak doplnění žaloby ze dne 25. 11. 2022, jelikož skutečnosti zde uvedené měla obsahovat již řádná žaloba a k doplnění byla žalobkyně vyzvána toliko vinou její neúplnosti. Jako neúčelné posoudil soud dále opakované nahlížení do spisu, jelikož v projednávané věci žalovaná ani vedlejší účastník neoznačili a nedoložili do spisu takové množství důkazů, se kterými by nebyla žalobkyně již dříve seznámena, aby nepostačovalo seznámení s důkazy až v průběhu jednání. Dále jako nedůvodné posoudil soud cestovní výdaje a ztrátu času za cestu na jednání. Je právem účastníka vybrat si právního zástupce k hájení jeho práv v řízení, a to i takového, který nemá sídlo v místě, kde sídlí soud příslušný pro projednání věci. V projednávané věci si však žalobkyně zvolila zástupcem , Jméno advokáta, se sídlem v Plzni. Jakkoliv je právem tohoto zástupce nechat se podle § 25 odst. 2 o.s.ř. zastoupit jiným advokátem nebo koncipientem, nemůže jít toto právo k tíži ostatních účastníků. Jakékoliv dodatečné náklady, vzniklé tím, že zástupce žalobkyně udělil substituční plnou moc , Anonymizováno, , jméno FO, , tudíž podle soudu nejsou účelně vynaložené. Nad rámec těchto důvodů soud konstatuje, že soudu je webových stránek zástupce známo, že , Anonymizováno, , jméno FO, je spolupracující advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Ačkoliv oficiální sídlo , tituly před jménem, , jméno FO, se nachází v Praze, tak soud považuje za krajně nepravděpodobné, že by , adresa, byla jejím jediným skutečným sídlem, ze kterého by cestovala do Plzně, když v průběhu řízení se dostavila celkem třikrát k nahlédnutí do spisu. Za toto nahlédnutí však cestovní výdaje účtovány nebyly