20 C 329/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení společného jmění manželů, <b>I. Společné jmění manželů [celé jméno žalobce], narozeného [datum] a [celé jméno žalované], narozené [datum], se zrušuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se návrhem, který byl soudu doručen dne 27. 11. 2020, domáhá zrušení společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“). Žalobu odůvodnil tím, že dne 18. 8. 2007 uzavřeli účastníci manželství, ze kterého se narodila dcera [jméno] a syn [jméno]. Manželství stále trvá, a to zejména proto, že nebylo skončeno řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, ačkoliv bylo zahájeno již dne 17. 4. 2019. Manželé od počátku roku 2019 společně nebydlí, nevedou společnou domácnost, ani společně nehospodaří s peněžními prostředky a dalšími věcmi náležejícími do SJM. Manželka bydlí v rodinném domě náležejícím do SJM na adrese svého trvalého bydliště, z něhož se žalobce počátkem roku 2019 odstěhoval. Od té doby bydlí v pronajatém rodinném domě na adrese svého trvalého bydliště. Žalobce je přesvědčen, že jsou naplněny závažné důvody, pro něž je na místě SJM bez dalšího zrušit rozhodnutím soudu, neboť manželství nadále trvá, manželé mají vůli své manželství v nejkratší možné době ukončit, více než rok a půl nesdílejí společnou domácnost a nepodílejí se na hospodaření se společnými věcmi, přičemž nelze očekávat obnovu manželství. Žalobce se před podáním návrhu pokusil s žalovanou dohodnout na úpravě společného jmění, ta však na jeho návrhy vůbec nereaguje, když naposledy adresoval právní zástupce žalobce návrh právní zástupkyni žalované e-mailem ze dne 11. 11. 2020. Tento pokus však zůstal bez odezvy. Konkrétně žalobce uvedl, že rodinný dům, který tvoří podstatně nevyšší hodnotu ze SJM manželů, užívá již bezmála dva roky výlučně žalovaná. Žalobce nemůže s předmětnými nemovitostmi nijak disponovat, ačkoliv k nim má stejné právo jako žalovaná. Na nemovitostech navíc vázne podstatný dluh ve výši několika milionů Kč, který žalovaná splácí ze SJM. Naproti tomu žalobce byl nucen si pronajmout nemovitost, aby mohl zabezpečit bytové potřeby své a dětí, neboť za stávajícího stavu nemůže získat hypoteční úvěr na pořízení vlastního bydlení, když uzavření hypoteční smlouvy by podléhalo souhlasu žalované a dluh z úvěru by tvořil součást SJM. Žalobce je tak nucen vynakládat měsíčně částku převyšující 32 000 Kč na nájem a na služby s nájmem spojené za své bydlení, a to ze SJM, čímž na jednu stranu SJM manželů oprávněně zkracuje, na druhou stranu si však nemá možnost jiným způsobem vlastní bydlení a bydlení pro své nezletilé děti zaopatřit. Doplnil, že dlouhodobě usiluje o svěření nezletilých dětí do střídavé péče, kdy je předpoklad, že děti budou trávit v jeho bydlišti stejnou dobu jako v bydlišti žalované. Teprve po zrušení SJM si bude moci žalobce pořídit vlastní bydlení (nabýt aktiva do výlučného vlastnictví) při současném převzetí hypotečního závazku (tj. nabýt výlučná pasiva). Potenciální věřitel, hypoteční banka, přitom vyžaduje zajištění svých pohledávek v rozsahu převyšujícím hodnotu toho, co k dnešnímu dni náleží výhradně žalobci. Popsaný stav trvá bezmála dva roky a je tedy splněna i podmínka dlouhodobosti. Zároveň je třeba konstatovat, že jediným důvodem, který dosud brání rozvodu manželství a tedy i zániku SJM zákonem předpokládaným způsobem, je doba řízení o úpravu poměrů k nezletilým. Výše specifikované řízení bylo k návrhu žalobce zahájeno již dne 17. 4. 2019, přesto do dnešního dne nebylo ukončeno ani v prvém stupni. Nastalá situace brání žalobci v tom, aby si ze svých výlučných prostředků a za své výlučné závazky pořídil vlastní bydlení a bydlení pro společné děti. Zdůraznil, že vztahy mezi oběma účastníky se před dnešním dnem zhoršily do té míry, že absolutně nelze očekávat obnovení manželství. Je zřejmé, že neprodleně po skončení opatrovnického řízení bude podán návrh na rozvod manželství a manželství bude také skutečně rozvedeno.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že dne 18. 8. 2007 uzavřela s žalobcem manželství, ze kterého se narodila dcera [jméno] a syn [jméno], že manželství stále trvá, že se žalobce počátkem roku 2019 odstěhoval ze společné domácnosti, ve které do té doby společně žili. Od té doby účastníci žijí a hospodaří odděleně. Probíhá opatrovnické řízení ohledně nezletilých dětí účastníků, které nebylo dosud skončeno. Popřela, že by délka opatrovnického řízení byla zapříčiněna jejími procesními kroky. Shodně s žalobcem má zájem na tom, aby jejich manželství bylo co nejdříve rozvedeno a je přesvědčena, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Rovněž je nesporné, že s dětmi žije v domě, který je dosud ve společném jmění manželů a výlučně ona hradí veškeré dluhy a náklady spojené s vlastnictvím tohoto domu, tedy zejména platbu hypotéky, úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení, veškeré energie v domě a veškeré opravy a údržbu společného domu. Prakticky výlučně platí veškeré výdaje obou nezletilých dětí, žalobce od roku 2019 na tyto výdaje žádným způsobem nepřispívá. Sporuje, že by se s ní manžel před podáním žaloby případně kdykoli jindy snažil na ukončení a vypořádání společného jmění dohodnout. Rovněž sporuje, že by manžel její právní zástupkyni doručil email týkající se ukončení či vypořádání společného jmění. Uvedla, že se od okamžiku, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti, snažila o ukončení jejich sporů dohodou včetně dohody o zrušení SJM a vypořádání formou notářského zápisu. Vypracovaný notářský zápis o zrušení a vypořádání společného jmění však žalovaný nepodepsal ani k němu nevznesl žádnou připomínku. Od té doby manžel o zrušení či vypořádání společného jmění nikdy neusiloval. Dále uvedla, že zatímco ona v plném rozsahu udržuje majetek ve společném jmění manželů a výlučně hradí společné dluhy, které jako manželé převzali po vzájemné konsenzu v době trvání manželství, tak manžel hospodaří s finančními prostředky ve společném jmění manželů naprosto svévolně, marnotratně a v rozporu s ustanovením § 713 a násl. o.z. Přestože od ní žalobce na počátku roku 2019 odešel s odůvodněním, že se pro neshody v manželství stěhuje do svého bytu v [obec] na [anonymizováno], pronajal si bez jejího souhlasu či vědomí rodinný dům v [obec] [část obce], ve kterém uspokojuje své bytové potřeby společně se svojí přítelkyní a jejími dětmi. Nájemní smlouvu manžel uzavřel, aniž by jí o tom jakkoli informoval, či si vyžádal její souhlas. Rodinný dům si manžel pronajal přesto, že měl a má možnost zajistit bytové potřeby pro sebe a naše děti jiným způsobem. Platby nájemného uskutečňované ze společného jmění manželů proto představují významný odklon peněz ze společného jmění manželů, který bude muset být následně vypořádán v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění. V rámci opatrovnického řízení rovněž zjistila, že žalobce si bez jejího souhlasu pořídil osobní vůz Škoda Kodiaq s tím, že na úhradu kupní ceny tohoto vozu si vzal manžel úvěr, který splácí splátkou kolem 20 000 Kč měsíčně. Uvedla, že obsah kupní smlouvy ani úvěrové smlouvy jí není znám, není jí ani známo, u jakého peněžního ústavu manžel úvěr čerpal. Přestože dluh z výše uvedeného úvěru netvoří součást společného jmění, v případě jeho nesplácení je věřitel oprávněn svoji pohledávku uspokojit z peněz ve společném jmění manželů. S ohledem na výše uvedené je shodně jako žalobce přesvědčena o tom, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení společného jmění manželů soudem, zachování společného jmění manželů za stávajícího stavu pro ni postrádá jakýkoli význam. Za hlavní důvod pro zrušení společného jmění pak považuje marnotratné chování manžela, který bez jejího vědomí a souhlasu uzavřel úvěrovou smlouvu na částku kolem jednoho milionu Kč a dále nájemní smlouvu, na základě které manžel platí již dva roky nájemné ve výši přesahující 30 000 Kč měsíčně.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci navrhli, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ze shodných skutkových tvrzení soud v souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř. zjistil, že dne 18. 8. 2007 uzavřeli účastníci manželství, ze kterého se narodila nezletilá dcera [jméno] a nezletilý syn [jméno], že manželství stále trvá, že se žalobce počátkem roku 2019 odstěhoval ze společné domácnosti, ve které do té doby společně žili, a ve které žije žalovaná s dětmi účastníků. Tento dům je dosud ve společném jmění manželů. Od té doby účastníci žijí a hospodaří odděleně. Probíhá opatrovnické řízení ohledně nezletilých dětí účastníků, které nebylo dosud skončeno. Dále je mezi účastníky nesporné, že oba mají zájem na tom, aby jejich manželství bylo co nejdříve rozvedeno, a že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Z e-mailové komunikace účastníků ze 4. 8. 2019 a 21. 10. 2019 ve spojení s konceptem notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že účastníci jednali o uzavření dohody o režimu oddělených jmění a dohody o vypořádání společného jmění manželů. Tato dohoda však nebyla uzavřena, jak vyplývá z podání účastníků a z dalšího návrhu zástupce žalobce (e-mail ze dne 11. 11. 2020).

5. Z opatrovnického spisu zdejšího soudu sp. zn. 99 Nc 124/2019 soud mimo jiné zjistil, že žalobce se v březnu 2019 odstěhoval ze společné domácnosti, na nové bydlení má náklady 38 000 Kč měsíčně, které se skládají z nájemného 32 000 Kč a záloh na služby ve výši 6 000 Kč (nájemní smlouva ze dne 19. 2. 2019 včetně dodatku ze dne 18. 12. 2019). V době, kdy účastníci žili ve společné domácnosti, měli 2 auta, kdy nyní vozidlo Škoda Octavia [registrační značka] užívá žalovaná, druhý vůz starý asi 13 let užíval žalobce, ale po opuštění domácnosti si pořídil nový vůz, na který hradí splátky úvěru na pořízení auta v částce 20 000 Kč měsíčně. Ve společném jmění manželů mají účastníci nemovitosti v katastrálním území Černice, přičemž s těmito nemovitostmi je spojen závazek z titulu hypotečního úvěru, na který je hrazena splátka 25 000 Kč měsíčně, dále splátka úvěru ze Státního fondu rozvoje bydlení ve výši 2 000 Kč měsíčně a pojištění ve výši 1 800 Kč měsíčně (protokoly o jednání ze dne 17. 5. 2019 a 5. 6. 2019 ve spojení s návrhem notářského zápisu). <i>6. Podle § 724 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah (odst. 1). Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby (odst. 2).</i> 7. Soud může zrušit SJM jen v případě, je-li pro to závažný důvod. Zrušení SJM je takovým rozhodnutím konstitutivní povahy, které může se zřetelem k tomu a i k výslovnému znění § 724 občanského zákoníku učinit jen soud. Proto nepřichází v úvahu uzavření smíru dle § 99 odst. 1 o.s.ř., nebo vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o.s.ř. Za daného stavu soud zkoumal, zda jsou zde takové závažné důvody pro zrušení SJM. Ustanovení § 724 je právní normou s tzv. relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou. Hypotéza právní normy není stanovena přímo právním předpisem a přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zde jsou závažné důvody pro zrušení SJM, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet, přičemž ustanovení odstavce § 724 odst. 2 občanského zákoníku určuje pouze demonstrativní výčet případů, kdy se o takový závažný případ jedná. Rozhodnutí o tom, zda zde jsou závažné důvody pro zrušení SJM, je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Soud při výkladu této normy vycházel z názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 373/2015, podle kterého samotné oddělené soužití manželů a nezájem o další zachování manželství, jenž je navenek demonstrován probíhajícím rozvodovým řízením, nejsou skutečnostmi, jež by samy o sobě představovaly vážný důvod pro zúžení či zrušení SJM. K nim musí přistoupit skutečnost další, která je svou intenzitou způsobilá ovlivnit manželské majetkové společenství, a to jak co do rozsahu, tak i hodnoty předmětu společného majetku, nebo skutečnost mající vliv na správu společného majetku či hospodaření s ním. Na rozsahu či hodnotu společného majetku tak bude mít nepochybně vliv takové jednání jednoho z manželů, v jehož důsledku dochází k bezdůvodnému rozprodávání či zadlužování společného majetku, k neúměrnému zatěžování majetku, například zástavním právem či jiným způsobem zajištění, popřípadě dochází ke stavu, kdy společný majetek oproti obvyklému běhu věcí, který by bylo možné očekávat, nebude dále rozmnožován. Důvodem negativně postihujícím správu či hospodaření se společným majetkem musí potom být neshoda, která podstatným způsobem využití či nakládání se společnými věcmi či právy ztěžuje do té míry, že je způsobilá přivodit vznik závažné či těžko nahraditelné újmy na věci či právu, na právech jednoho z manželů, popřípadě i na společném majetku jako celku. Závadné jednání jednoho z manželů či podstatná neshoda při hospodaření se společným majetkem musejí být již existující či reálně hrozící a jako takové musejí být soudem nepochybně zjištěny.

8. Z úřední činnosti je soudu známo, že bylo zahájeno řízení o rozvod manželství účastníků, které je vedeno zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka]. Manželství účastníků však nemůže být rozvedeno dříve, než bude rozhodnuto o poměrech dětí účastníků pro dobu po rozvodu. Toto řízení vedené zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka] dosud nebylo skončeno. V projednávané věci je nesporné, že manželé již dlouhou dobu žijí a hospodaří odděleně a oba mají zájem na tom, aby jejich manželství bylo co nejdříve rozvedeno. Nelze očekávat obnovení manželského soužití. Proto je možno konstatovat, že trvání manželství a tím také trvání SJM je za současné situace toliko formálním stavem. Manželství účastníků již zjevně neplní účel stanovený v § 655 občanského zákoníku. Ačkoliv není účelem tohoto řízení zkoumat existenci či neexistenci podmínek pro rozvod manželství, je toto zjištění podstatné pro zjištění důvodů pro zrušení SJM. Existence manželského stavu účastníků a s ním spojené trvání institutu společného jmění manželů v současné situaci přináší oběma manželům značné obtíže spojené s tím, že žijí odděleně a odděleně hospodaří, avšak majetek a zejména příjmy, se kterými hospodaří, je stále ve společném jmění manželů. Současný právní stav týkající se společného jmění manželů zjevně neodpovídá vzájemným faktickým vztahům mezi manželi. Proto soud souhlasí s oběma účastníky, že jsou zde dostatečně závažné důvody ke zrušení společného jmění manželů. Manželé mají zásadně právo na shodnou životní úroveň. V poměrech projednávané věci má soud za to, že pokud žalovaná v současnosti užívá rodinný dům v [část obce] a automobil Škoda Octavia, nelze jednání žalobce spočívající v pronájmu rodinného domu za účelem bydlení, ani pořízení vozidla Škoda Kodiaq považovat za marnotratné. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že pokud usiluje o svěření nezletilých dětí do střídavé péče, je dostatečným důvodem ke zrušení SJM jeho úmysl k pořízení vlastního bydlení, které by mu umožnilo poskytnout nezletilým dětem účastníků stejně kvalitní prostředí jako u žalované. Je tomu tak tím spíše, když žalovaná vnímá takové počínání žalobce jako nepatřičný způsob nakládání se společnými finančními prostředky, když v případě řádného průběhu manželství by k něčemu takovému nedocházelo. Zrušení společného jmění manželů je dále odůvodněno také tím, že dokud nebude společné jmění manželů zrušeno, nemůže žalovaná platby, hrazené na dluhy a náklady spojené s vlastnictvím společného domu účastníků, tedy zejména platby hypotéky, úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení atd. bez problémů uplatnit v rámci vypořádání vzájemných majetkových poměrů. Zrušením SJM tedy dojde také k ochraně žalované, ale zejména ke sjednocení faktického stavu samostatného hospodaření účastníků se stavem právním. Toto sjednocení je přitom v zájmu obou účastníků a žádným způsobem se zjevně nedotkne ani jejich společných věřitelů. Soud proto vyhověl návrhu účastníků a jejich společné jmění manželů zrušil. I vzhledem ke shodnému stanovisku obou účastníků ke zrušení společného jmění manželů nepovažoval soud za nutné se podrobněji zabývat otázkou jednotlivých právních jednání, kterými účastníci nakládají s prostředky ve společném jmění. Je případně na každém z účastníků, aby své eventuální vzájemné nároky uplatnil v příslušném řízení.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 150 o.s.ř. tím, že zrušení společného jmění manželů bylo navrhováno oběma účastníky. Bez ohledu na jejich procesní postavení je ku prospěchu oběma stranám sporu a oba účastníci vyjádřili s tímto postupem souhlas. Navíc jde o tzv.„ iudicium duplex“ tedy dvojí soud, kdy každý z účastníků mohl vystupovat v řízení jako žalobce nebo žalovaný a úspěch či neúspěch ve věci se proto mohl dotýkat kteréhokoliv z nich.