20 C 346/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 19 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 19 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2025 a doplněnou dne 19. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 19 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 10. 2024 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 19 000 Kč, který jí byl taktéž vyplacen. Úroky měly být hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 2 850 Kč, přičemž žalovaná splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2025. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyni tak nezbývalo než dle smluvního ujednání přistoupit k zesplatnění úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, náklady na upomínkování a nákladů právního zastoupení.

2. Žalovaná proti podané žalobě namítala, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná a strany by se měly vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení. Žalovaná zejména namítala, že parametry (podmínky) smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy a že žalobkyně nesplnila povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované. Namítala také, že smlouva je neplatná, protože byla uzavřena prostředky komunikace na dálku způsob uzavření smlouvy nenaplňuje požadavky daného právního jednání. Žalobkyně dále tvrdila, že na žalobkyní tvrzenou pohledávku zaplatila celkem 21 950 Kč a považovala vzájemná práva stran za vyrovnaná.

3. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu internetového bankovnictví a ze smluvních informací soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 12 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 15 % měsíčně, tedy 180 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr a taktéž úrok v celkové výši 34 200 Kč, celkem tak částku 53 200 Kč formou pravidelných měsíčních splátek. RPSN byla uvedena ve výši 436 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud se dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 19 000 Kč byla dne 28. 10. 2024 na účet žalované zaslána. Upomínkou ze dne 20. 6. 2025 a 5. 7. 2025 upomínala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky a v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 9. 2025 informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne. Lhůta splatnosti byla uvedena do 5. 10. 2025. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 15. 4. 2026 soud zjistil, že žalovaná zaplatila na splátkách úvěru celkem částku 23 450 Kč, a to ve splátkách od 12. 11. 2024 do 6. 6. 2025.

4. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč s tím, že žalovaná během 12 měsíců měla mimo částky 19 000 Kč taktéž uhradit žalobkyni částku 34 200 Kč, představující úrok, kdy měsíční úrok byl sjednán ve výši 15 % měsíčně, nelze dospět k jinému závěru, že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 5,92 % ročně, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 15 % měsíčně (180 % ročně) je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalované a požadoval po ní nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalované částka 19 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Žalovaná však od poskytnutí úvěru do 6. 6. 2025, tedy před výzvou ze dne 21. 9. 2025, zaplatila žalobkyni částku 23 450 Kč. Je to tedy naopak žalobkyně, kdo se na úkor žalované bezdůvodně obohatil. Žalovaná však v řízení uvedla, že považuje vzájemné závazky za vyrovnané.

7. Nad rámec odůvodnění soud oproti stanovisku žalované měl za to, že žalobkyně splnila povinnost přezkoumat před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřila příjem žalované z výpisu z účtu, provedla lustraci žalované v registru SOLUS s nulovým výsledkem, zjistila, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce, ani insolvenční řízení. Pokud žalobkyně vycházela z žalobkyní tvrzeného příjmu 17 850 Kč a tvrzených nákladů na bydlení 5 800 Kč a nákladů na potraviny a běžné další výdaje 4 500 Kč, postupovala v rámci přezkumu úvěruschopnosti v souladu se zákonem. Ostatně sama žalobkyně při jednání soudu uvedla, že v říjnu 2024 byla přesvědčená, že bude schopna úvěr splácet. V té době neměla finanční problémy, které nastaly až následně. To odpovídá také platbám žalované provedeným od 12. 11. 2024 do 6. 6. 2025.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odpor, vyjádření k žalobě a účast u dvou jednání). Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.