20 C 395/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Ungra a přísedících Petry Čadové a Jany Dráždíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 174 752 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 174 752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 174 752 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 191 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou k soudu dne 4. 9. 2024 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 174 752 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 20. 3. 2023, na jehož základě žalovaná pracovala na pozici manažer prodejny s místem výkonu práce v Plzni, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Poté, co žalobce interní kontrolou zjistil, že žalovaná v období od 28. 4. 2023 do 26. 6. 2024 pravidelně krátila denní tržby a nevkládala je na jeho bankovní účet a tímto svým úmyslným jednáním mu způsobila škodu ve výši 174 752 Kč, ukončil s žalovanou pracovní poměr okamžitě podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaná své jednání uznala a s ukončením pracovního poměru souhlasila. Dne 26. 6. 2024 s žalobcem uzavřela písemnou dohodu, jejímž předmětem bylo uznání dluhu spočívajícím v částce způsobené škody a dále dohoda ohledně způsobu náhrady škody. Žalobce souhlasil s tím, že žalovaná uhradí svůj dluh v 6ti měsíčních splátkách. Splatnost první splátky byla sjednána na den20. 8. 2024 s tím, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku, nastane splatnost celého dluhu. Žalovaná svůj závazek z dohody o uznání dluhu nesplnila. Ke dni 20. 8. 2024 proto opět nastala splatnost celého dluhu. Na předžalobní výzvu ze dne 23. 8.2024 žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovanou, ta se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z dohody o uznání dluhu ze dne 26. 6. 2024 jsou zjistil že žalovaná jako zaměstnanec žalobkyně v době trvání pracovního poměru v období od 28 4 2023 do 26 6 2024 pravidelně krátila daně tržby a nevkládali je na příslušný bankovní účet žalobkyně čímž za uvedené období způsobila zaměstnavateli finanční újmu ve výši 174 752 Kč. Žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se její uhradit 6 měsíčních splátkách počínaje 20 08-2024 s tím že v případě nezaplacení 1 splátky se stane splatným celý dluh.

5. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je co do požadavku na náhradu škody 174 752 Kč důvodná. Uznání dluhu žalované podle § 2053 občanského zákoníku znamená vznik vyvratitelné právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak (§ 133 o.s.ř.). Žalovaná byla v řízení zcela pasivní a na svoji obranu netvrdila ničeho. Žalobkyni tedy vznikl též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu ust. § 1970 OZ (zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014).

6. Pokud však jde o požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 kč ty nejsou uplatněny důvodně, a proto soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl. Na tyto paušální náklady má žalobce právo podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pouze, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli. O takový případ se v projednávané věci nejedná, když se podle žalobních tvrzení jedná o vztah pracovněprávní. Všechny náklady řízení jsou přitom žalobkyni přiznány nákladovým výrokem III. včetně předžalobní výzvy.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 191 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 991 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 174 752 Kč sestávající z částky 8 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

8. Lhůty ke splnění všech povinností byly žalované stanoveny dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.