20 C 47/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 75 053,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 144,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 62 144,25 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba o zaplacení 12 909,39 Kč s kapitalizovaným úrokem 10 667,84 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026 a úrokem z prodlení z částky 23 129,59 od 5. 2. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 962,22 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2026 a doplněnou dne 16. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 75 053,64 Kč s úrokem z prodlení z částky 85 273,84 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 667,84 Kč od 16. 10. 2025 do 13. 1. 2026 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2025 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výši 75 000 Kč, který žalovaná v celé výši čerpala. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 3 750 Kč. Žalovaná porušila smlouvu o úvěru, když neuhradila minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 10. 2025 Žalobce zaslal žalované první upomínku ze dne 20. 10. 2025, ve které vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaná svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila, zaslal žalobce žalované druhou upomínku ze dne 5. 11. 2025, kde opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 10. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 1. 2026. Smluvní úrok byl sjednaný ve výši 57.99 % ročně.

2. Žalovaná uvedla, že žalobkyni uhradila celkem 12 855,75 Kč. Sjednaný úrok ve smlouvě označila za nepřiměřeně vysoký a požádala o stanovení splátek ve výši 2 000 Kč.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně i žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listin má soud za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a předsmluvních informací soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve formě úvěrového rámce s možností čerpání částky až 75 000 Kč, a to na dobu nejdéle 72 měsíců, kdy ve smlouvě byla uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 57,99 % ročně s tím, že žalovaná se zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z dosud nesplacené načerpané jistiny. RPSN byla uvedena ve výši 76,18 % ročně. S ohledem na to, že soud shledal v rámci právního hodnocení tuto smlouvu jako absolutně neplatnou (viz níže), soud se dalšími ustanoveními této smlouvy dále nezabýval. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle kterého žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 37 099 Kč, dále vycházela ze statistických údajů nákladů na bydlení 8 000 Kč měsíčně, ačkoliv žalovaná uvedla, že náklady na bydlení žádné nemá. Žalovaná byla schopna splácet měsíčně až 9 363 Kč. Měsíční splátka přitom činila 3 750Kč (5% z 75 000 Kč). Z výpisu internetového bankovnictví pak dále soud zjistil, že částka 75 000 Kč byla dne 16. 6. 20258 na účet žalované zaslána. Upomínkou ze dne 20. 10. 2025 a 5. 11. 2025 upomínala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky splatné dne 15. 10. 2025 a v rámci předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2026 informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru a o tom, že pokud nebude úvěr řádně a včas uhrazen, bude se žalobkyně svého požadavku domáhat soudní cestou, tato výzva byla dána k poštovní přepravě téhož dne. Lhůta splatnosti byla uvedena do 4. 2. 2026. Žalovaná printscreenem internetového bankovnictví prokázala, že žalobkyni uhradila celkem 12 855,75 Kč.

5. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Na předmětnou smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako na neplatné právní jednání s ohledem na její obsah. V situaci, kdy žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč s tím, že žalovaná měla hradit měsíční úrok ve výši 57,99 % ročně, nelze dospět k jinému závěru, než že se v žádném případně nejedná o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěru či půjček. Pokud soud z úřední činnosti zjistil, že úroková sazba v daném období činila dle statistických údajů ČNB 14,44 % ročně pro revolvingové úvěry, pak je zcela zřejmé, že sjednaný úrok ve výši 57,99 % ročně je sjednán jako nemravný a vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku, je nutno na celý závazkový vztah nahlížet jako na absolutně neplatný. V daném případě má soud za to, že úvěrující zneužil tísně žalované a požadoval po ní nepřiměřené částky, čemuž nelze přiznat soudní ochranu. Soud tak vyhodnotil závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení, když bylo prokázáno, že žalované částka 75 000 Kč skutečně poskytnuta byla. Žalovaná však od poskytnutí úvěru zaplatila žalobkyni částku 11 250 Kč.

8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 62 144,25 Kč, když poskytnutá částka činila 75 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 12 855,75 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 62 144,25 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků ze dne 21. 1. 2026, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 21. 1. 2026 a splatnost byla stanovena do 4. 2. 2026. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 5. 2. 2026 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb., proto byl přiznán úrok z prodlení v žalobkyní požadované výši 8,05 % ročně. Co do zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy.

9. Nad rámec odůvodnění má soud za to, že žalobkyně splnila povinnost přezkoumat před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřila příjem žalované z výpisu z účtu, provedla lustraci žalované v registru SOLUS s nulovým výsledkem, zjistila, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce, ani insolvenční řízení. Pokud žalobkyně vycházela z žalobkyní tvrzeného příjmu 37 099 Kč a minimálních nákladů na bydlení 8 000 Kč a nákladů na potraviny a běžné další 11 736 Kč, postupovala v rámci přezkumu úvěruschopnosti v souladu se zákonem. To odpovídá také platbám žalované provedeným po uzavření smlouvy, když žalovaná uhradila tři splátky řádně.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 962,22 Kč, přičemž tato částka představuje 45,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,8% a úspěchu žalované v rozsahu 27,2%). Příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 287 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 723 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 700 Kč ve výši 2 667 Kč.

11. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu jako tříměsíční vzhledem k tomu, že žalovaná je od 7. 4. 2026 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Ze stejného důvodu soud umožnil žalované splácet dlužnou částku ve splátkách.