20 C 66/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 58 199,93 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 37 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 980 Kč, od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 400 Kč, od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 2 020 Kč s úrokem 20,74 % ročně z částky 40 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 9. 2. 2021 do 7. 3. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 020 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a dále co do částky 10 799,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 439,15 Kč, úrokem 19,07 % ročně z částky 18 199,93 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 199,93 Kč od 8. 5. 2020 do 7. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výš 8,25 % ročně z částky 10 799,93 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 195,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24. 1. 2022 a doplněnou dne 29. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované jistiny 40 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem 20,74 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 29. 7. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž částka 10 795 Kč byla použita na refinancování úvěru [číslo] částku 29 205 Kč obdržela žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 37 600 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 22 800 Kč. Vše se zavázal uhradit formou 80 týdenních splátek po 970 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8. 2. 2021. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 1. 8. 2019 Celkem žalovaná zaplatila 2 020 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 40 000 Kč, na dlužném úroku 5 430 Kč, poplatku za administrativní činnost 8 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 22 150 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 18 199,93 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 18 199,93 Kč za období od 8. 5. 2020 do 15. 1. 2021 v celkové výši 1 279,05 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 18 199,93 Kč za období od 8. 5. 2020 do 15. 1. 2021 v sazbě 19,07 % ročně v celkové výši 2 439,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 18 199,93 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 19,07 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 14. 3. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též smlouva [číslo]), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, když částka 7 290 Kč byla použita na refinancování úvěru [číslo] částka 12 710 Kč byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 16 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,07 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 7. 5. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradil dne 1. 8. 2019 Celkem žalovaná zaplatila 12 600 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 18 199,93 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso 5 200,07 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 29. 7. 2019 smlouva o úvěru částky 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 6 800 Kč, poplatek za administrativní činnost 8 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 22 800 Kč, a to formou 80 pravidelných týdenních splátek po 970 Kč RPSN činila 163,05 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 80 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 20,74 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 13. 3. 2019 smlouva o úvěru částky 20000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 600 Kč RPSN činila 206,15 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 2 020 Kč a na druhou smlouvu částku 12 600 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 40 000 Kč hradit dále poplatky v celkové výši 37 600 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 20 000 Kč měla platit poplatky v celkové výši 16 000 Kč. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovanou smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba hotovostní inkaso je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv úkony vztahující se k této„ službě“ jsou z logiky věci totožné a měli by být tudíž zpoplatněny stejně. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují úrok ve výši 61 % ročně u první a 69,33 0 ročně u druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěrů v březnu až červenci 2019 činila 9,9 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka].

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil jednak o částku 37 980 Kč, když jedna poskytnutá částka činila 40 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 2 020 Kč a dále o částku 7 400 Kč, když druhá poskytnutá částka činila 20 000 Kč a žalovaná na ni uhradila částku 12 600 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 37 980 Kč a 7 400 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 25.2.2021 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 3. 2021. Jelikož tak neučinila, dostal se od 8. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Žalobkyně v žalobě požadovala úrok nižší, než kolik činil zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 1. 3. 2020, proto byl přiznán úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv (výrok III. rozsudku).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 195,36 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 % se zohledněním příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 328 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 199,93 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.