20 C 92/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Davida Ungra a přísedících Mgr. Svatavy Hernandezové a Petry Čadové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaný: název žalované , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 92 744 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni bolestné ve výši 23 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 750 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti částku 63 764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 321 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 5 896 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 3 409 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 5 524 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, z částky 4 758 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, z částky 5 524 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, z částky 4 436 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 409 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, z částky 5 846 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, z částky 5 524 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 4 819 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, z částky 5 141 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a z částky 2 157 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na doplatku ke mzdě částku 2 618 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 96 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 806 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 210 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 506 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do požadavku na zaplacení doplatku ke mzdě co do částky 2 612 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 806 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 234 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 732 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 768 Kč od 1. 11.2019 do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 625,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet [název soudu], soudní poplatek ve výši 4 376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 31. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 92 744 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla zaměstnankyní žalovaného na pozici pracovník v sociálních službách – pečovatelka. Dne 30. 9. 2019 okolo 12:30 hod. utrpěla pracovní úraz, když uklouzla a spadla na schodech v bydlišti klientky žalovaného paní [příjmení] [příjmení], u které plnila své pracovní úkoly. Následně byla hospitalizována v [anonymizováno] nemocnici do 2. 10. 2019. V důsledku poškození zdraví žalobkyně bylo rozhodnuto o její pracovní neschopnosti, která trvala od 30. 9. 2019 do 13. 10. 2020. Žalobkyni v době dočasné pracovní neschopnosti vznikla škoda v podobě ztráty na výdělku ve výši 63 764 Kč. Žalobkyně doplnila, že její průměrný hodinový výdělek v druhém čtvrtletí roku 2019 činil 86 Kč, ale vzhledem k tomu, že průměrný hodinový výdělek je nižší než příslušná nejnižší úroveň zaručené mzdy dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., vycházela při výpočtu ztráty na výdělku z hodinové mzdy ve výši 88,10 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 750 Kč, která představuje náhradu vytrpěných bolestí za poškození zdraví pracovním úrazem. Utrpěla pohmoždění měkkých tkání lebky, otřes mozku, podvrtnutí – distorzi krční páteře, podvrtnutí – distorzi pravého ramene a zhmoždění – kontuzi v oblasti meziobratlových kloubů. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení doplatku ke mzdě ve výši 5 230 Kč spočívajícím v náhradě do nejnižší úrovně zaručené hodinové mzdy za období od 1. 3. 2019 do 29. 9. 2019. Uvedla, že pracovala jako pracovnice v sociálních službách, pro tuto kategorii prací je stanovená nejnižší úroveň hodinové zaručené mzdy ve výši 88,10 Kč. Žalobkyně se tedy domáhala doplatku ke mzdě za měsíc březen 2019 ve výši 806 Kč, za měsíc duben 2019 ve výši 96 Kč, za měsíc květen ve výši 806 Kč, za měsíc červen ve výši 72 Kč, za měsíc červenec ve výši 1 444 Kč, za měsíc srpen 1 238 Kč a za měsíc září 2019 ve výši 768 Kč. Všech výše uvedených částek se domáhala s příslušným úrokem z prodlení specifikovaným ve výrocích tohoto rozsudku.

2. Žalovaná s nárokem žalobkyně nesouhlasila a navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že žalobkyně úraz včas nenahlásila a znemožnila tak provedení zkoušky na alkohol. Podle žalované nebyla žalobkyně ani ve výkonu práce, jelikož si účelově upravovala pracovní dobu, respektive tuto porušovala. Dále žalovaná doplnila, že podle ní byla žalobkyně v době úrazu pod vlivem alkoholu a dále porušila povinnost stanovenou zákoníkem práce bezodkladně informovat zaměstnavatele o úrazu. Žalovaná rozporovala také tu skutečnost, že se pracovní úraz stal tím způsobem, jak bylo tvrzeno v podané žalobě.

3. Z pracovní smlouvy z [datum] a popisu pracovní činnosti pracovníka v sociálních službách soud zjistil, že žalobkyně pracovala pro žalovanou od 16. 1. 2019 jako pracovnice v sociálních službách ve funkci pečovatelky a pro žalovanou měla žalobkyně vykonávat zejména provádění úkolů terénní pečovatelské služby dle požadavků ošetřujícího lékaře a osobních potřeb pacienta, monitorování sociálních potřeb klientů a administrativní činnost. Jako místo výkonu práce bylo sjednáno [územní celek]. Sjednaná měsíční mzda činila 14 000 Kč a byla splatná do 25. dne následujícího měsíce. Pracovní doba činila 8 hodin denně, 40 hodin týdně. Z časového plánu péče (ve spise na čl. 57) soud zjistil, že dne 30. 9. 2019 měla žalobkyně rozplánovanou terénní sociální péči, a to u klienta [příjmení] na 120 minut, u klientky [příjmení] od 9:30 hod. na 2 hodiny, tedy 120 minut a dále u klientky [příjmení] od 11:30 hod. na 90 minut, tedy do 13:00 hod. Z čestného prohlášení ze dne 20. listopadu 2019 a z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že dne 30. 9. 2019 kolem 12:30 hod. došlo k pádu žalobkyně ze schodů vedoucích z prvního nadzemního podlaží ke vchodovým dveřím a to v budově na adrese [ulice a číslo] [obec] (bydliště svědkyně [příjmení] [příjmení]). Svědkyně [příjmení] pozorovala tento pád z toalety, která je umístěna v chodbě v prvním nadzemním podlaží budovy. Podle jejího čestného prohlášení byla žalobkyně otřesena úderem do hlavy, měla naraženou ruku a záda. Měla pocit na zvracení a nebyla schopna samostatného pohybu. Žalobkyně následně přivolala na pomoc svého přítele [jméno] [příjmení], který ji odvezl do nemocnice. Popisovanému pádu nebyla přítomna žádná jiná osoba. Svědkyně [příjmení] dále uvedla, že neměla podezření, že by žalobkyně byla v době pádu pod vlivem alkoholu. Nikdy ji neviděla, že by se v pracovní době napila alkoholu. [příjmení] pád svědkyně popsat nedokázala. Uvedla pouze, že žalobkyně zavrávorala, spadla a sjela ze schodů dolů. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že výpověď svědkyně [příjmení] (jeho matky) je s jistotou věrohodná v tom, že v době pádu žalobkyně nebyl na místě přítomen nikdo další kromě žalobkyně a svědkyně, svědek taktéž potvrdil, že byl přítomen sepsání čestného prohlášení dne 20. listopadu 2019 a uvedl, že [jméno] [příjmení] k jeho sepisu nikdo nenutil, svědkyně si událost pamatovala a nikdo ji nemusel nic předestírat. Uvedl, že v době pádu žalobkyně, ani v době sepisování čestného prohlášení, svědkyně [příjmení] neměla již žádné problémy s alkoholem, které se u ní vyskytly dříve. Doplnil, že v domě měl usazenu jednu kameru za účelem monitorování své matky, nicméně ta je nainstalována v obývacím pokoji a místo pádu z něj viditelné není. Svědek také potvrdil, že z toalety na chodbě v prvním nadzemním podlaží je vidět na schodiště vedoucí ke vchodovým dveřím.

4. Skutková zjištění týkající se doby a způsobu vzniku úrazu žalobkyně potvrzoval taktéž svědek [jméno] [příjmení], partner žalobkyně. Uvedl, že mu onen den okolo půl jedné volala paní [příjmení] a sdělila mu, že paní [celé jméno žalobkyně] upadla a že je otřesená a zda by pro ni mohl přijet. Žalobkyně nechtěla zavolat záchrannou službu, ale protože uváděla, že jí je špatně a má pocity na zvracení a točí se jí hlava, tak ji svědek odvezl do [anonymizováno] nemocnice. Žalobkyně byla přijata cca po deseti minutách a byla odeslána na rentgen. Svědek telefonoval paní [příjmení], nadřízené žalobkyně a sdělil jí, že žalobkyně měla úraz u paní [příjmení] a že je v nemocnici s tím, že až budou vědět více, sdělí další podrobnosti. Svědek doplnil, že žalobkyně do bydliště paní [příjmení] jela vlastním automobilem, který následně buď ten den večer nebo druhý den převážel před [anonymizováno] nemocnici. Svědek neměl žádné podezření, že by žalobkyně byla v době úrazu pod vlivem alkoholu. Potvrdil pravost výpisu hovoru k telefonnímu číslu [tel. číslo]. Dále svědek uvedl, že z domova posílal paní [příjmení] taktéž SMS zprávu cca v 18:40 hod., jelikož se po komunikaci s ní obával, aby informaci o úrazu nezapřela.

5. Skutečnost, že druh žalobkyně [jméno] [příjmení] informoval nadřízenou žalobkyně paní [příjmení] o tom, že se žalobkyni stal dne 30. 9. 2019 úraz, je potvrzena podrobným výpisem použitých služeb k telefonnímu číslu [číslo], ze kterého soud zjistil, že v čase 13:4 8:49 hod. byl uskutečněn hovor na služební telefon žalované, jehož délka nepřekročila jednu minutu. Pravdivost výpovědi [jméno] [příjmení] je dokládána také printscreenem SMS komunikace z 30. 9. 2019, ze které soud zjistil, že svědek zaslal na služební telefon žalované v čase 19:14 hod. SMS ve znění:„ Dobrý večer paní [příjmení]. Paní [celé jméno žalobkyně] je hospitalizovaná v nemocnici s pracovním úrazem, který se jí stal dnes 30. 9. ve 12:30 u klientky paní [příjmení]. Děkuji.“ Z emailové komunikace předložené žalovanou pak soud zjistil, že žalovaná musela obdržet informaci o úrazu žalobkyně dříve, než 30. 9. 2019 v čase 15:51 hod., jelikož tento okamžik zaměstnankyně žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] zaslala na email žalobkyně zprávu s textem:„ Dobrý den [jméno], předpokládám, že jste v pracovní neschopnosti, jelikož jste se zatím neozvala. Je třeba doručit do kanceláře klíče klientů, nemocenský lístek a karty péče klientů za září 2019. Učiňte tak neprodleně. Děkuji. S přátelským pozdravem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vedoucí pečovatelské služby.“ Na tuto zprávu žalobkyně odpověděla emailem téhož dne v čase 18:33 hod. se sdělením, že byla právě po vyšetření uložena na pokoj v nemocnici. Z lékařské zprávy vystavené [právnická osoba], chirurgické oddělení, MUDr. [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že žalobkyně se dne 30. 9. 2019 dostavila do ordinace ambulance chirurgického oddělení [anonymizováno] nemocnice, kde uvedla, že kolem 13:00 hod. jí ujela noha na schodech, ze kterých spadla a narazila si rameno a záda. Na pád si nepamatovala, měla nauzeu a vertigo, nezvracela. V čase 13:36 hod. bylo provedeno RTG vyšetření a v čase 13:38 hod. bylo provedeno vyšetření CT mozku. Žalobkyni bylo diagnostikováno tupé trauma lbi s nemožností vyloučení komoce mozkové, kontuze Cp a Thp, kontuze pravého ramene. Zpráva z chirurgického oddělení byla vyhotovena ve 13:57 hod. Z propouštěcí zprávy chirurgického oddělení [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně byla propuštěna dne 2. 10. 2019. Z lékařských zpráv MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne 14. 10. 2019 byla dočasná pracovní neschopnost převedena k praktickému lékaři. Z výše uvedených skutkových zjištění se soudu jeví výpověď svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení] jako věrohodná i v tom smyslu, že odpovídá časovému zařazení vzniku úrazu, uváděném oběma svědky. Oba uváděli čas úrazu cca ve 12:30 hod. Svědek [příjmení] sděloval, že cca ve 12:45 hod. se dostavil do bydliště svědkyně [příjmení], na místě byl zhruba 10 minut, tedy cca do 12:55 hod. Následně uváděl, že [číslo] minut trvala cesta do nemocnice, kde čekali dalších cca 10 minut na přijetí. Takto popisovaný sled událostí končí přibližně v čase 13:20 hod. Pokud se z lékařské zprávy z [anonymizováno] nemocnice podává, že již v čase 13:36 hod. žalobkyně absolvovala rentgenové vyšetření, tak je tímto časovým údajem potvrzen žalobkyní udávaný čas úrazu cca ve 12:30 hod. a časová souslednost převozu žalobkyně do nemocnice popisovaná svědkem [příjmení]. Z lékařských zpráv [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] dále soud nezjistil, že by žalobkyně byla v době vyšetření pod vlivem alkoholu. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti pro pracovní úraz od 30. 9. 2019 (rozhodnutí vystaveno [právnická osoba]). Dočasná pracovní neschopnost v souvislosti s pracovním úrazem byla ukončena MUDr. [jméno] [příjmení] ke dni 13. 10. 2020 (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti V. díl). Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví, stanovení nemateriální újmy na zdraví ze dne 25. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně při pádu dne 30. 9. 2019 utrpěla poranění 1) tupé trauma lebky, 2) podvrtnutí – distorze krční páteře, 3) otřes mozku, 4) podvrtnutí – distorze pravého ramene a 5) zhmoždění – kontuze oblasti hrudní páteře. Uvedené bolesti byly znalcem dle nařízení číslo 276/2015 Sb. ohodnoceny 95 body, což odpovídá částce 23 750 Kč. Za vyhotovení znaleckého posudku zaplatila žalobkyně částku 3 000 Kč (faktura [číslo] ze dne 25. 7. 2021 a potvrzení o provedení platby). Z posudku o invaliditě vyhotoveném [stát. instituce] dne 9. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyni byl ke dni 15. 9. 2020 zjištěn pokles pracovní schopnosti o 40 % a to v souvislosti s úrazem ze dne 30. 9. 2020. Pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovaným skončil dohodou ke dni 14. 10. 2020.

6. Z výplatních lístků žalobkyně za měsíce březen 2019 až září 2019 soud zjistil skutečnosti týkající se výše hrubého příjmu, fondu pracovní doby a žalobkyní odpracovaných hodin v uvedených měsících dle níže uvedené tabulky: měsíc roku 2019; odpracovaná doba včetně svátků a dovolené; hrubý příjem včetně náhrad za dovolenou, svátky, odměn a prémií březen; 168 hod.; 15 000 Kč duben; 176 hod.; 15 000 Kč květen; 184 hod.; 15 000 Kč červen; 160 hod.; 15 000 Kč červenec; 184 hod.; 15 000 Kč Srpen; 176 hod.; 15 000 Kč září; 164,5 hod.; 14 688 Kč 7. Z výpisu z běžného účtu svědka [příjmení] soud zjistil, že na tento účet byla zasílána mzda žalobkyně od žalované. Dne 19. 11. 2019 byla na tento účet vyplacena náhrada mzdy žalobkyně ve výši 3 036 Kč, zároveň z výpisu z účtu soud zjistil, že výše nemocenské dávky žalobkyně za měsíc říjen 2019 činila 4 878 Kč, za listopad 2019 částku 8 904 Kč, za prosinec 2019 částku 9 982 Kč, za měsíc leden 2020 částku 9 982 Kč, za měsíc únor 2020 částku 9 338 Kč, za měsíc březen 2020 částku 9 982 Kč, za měsíc duben částku 9 660 Kč, za měsíc květen 2020 částku 9 982 Kč, za měsíc červen 2020 částku 9 660 Kč, za měsíc červenec 2020 částku 9 982 Kč, za měsíc srpen 2020 částku 9 982 Kč, za měsíce září 2020 částku 9 660 Kč a za měsíc říjen 2020 částku 4 186 Kč.

8. Při místním šetření v domě svědkyně [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], že z místa popisovaného svědkyní [jméno] [příjmení], tedy z toalety v prvním nadzemním podlaží domu, je bezpečně vidět na horní schod schodiště vedoucího do přízemí ke vstupním dveřím do budovy. Při místním šetření tedy bylo potvrzeno, že svědkyně [příjmení] [příjmení] mohla vidět pád žalobkyně tak, jak jej popisovala při výpovědi a v čestném prohlášení.

9. Z dopisu ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na zaplacení jak ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 63 764 Kč, tak nemajetkové újmy spočívající ve vytrpěných bolestech, konkrétně za lehký otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a podvrtnutí ramene ve výši 15 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě této částky do deseti dnů ode dne doručení tohoto dopisu. Z kopie doručenky pak soud zjistil, že žalovaná převzala tuto výzvu dne 6. 4. 2021 a tato povinnost tedy měla být splněna do 16. 4. 2021. K zaplacení částky 85 054 Kč byla žalovaná vyzvána taktéž předžalobní výzvou ze dne 14. 5. 2021.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že pracuje pro žalovaného jako vedoucí pečovatelské služby a dne 30. 9. 2019 obdržela SMS zprávu se sdělením, že žalobkyně měla úraz (obsah SMS blíže popsán v úvodu pátého odstavce odůvodnění). Svědkyně dále potvrdila odeslání emailu žalobkyni v čase cca 15:55 se sdělením, že je pravděpodobně v nemocnici (přesný obsah emailu v čase 15:51 viz taktéž pátý odstavce odůvodnění). Svědkyně podle soudu úmyslně nepravdivě uvedla, že SMS zprávu obdržela před odesláním emailu v čase 15:

51. Toto tvrzení je však vyvráceno printscreenem zprávy z času 19:14 a výpovědí svědka [příjmení]. Svědkyně popřela, že by dne 30. 9. 2019 s kýmkoliv telefonicky hovořila o úrazu žalobkyně. Toto tvrzení je však vyvráceno výpovědí svědka [příjmení] a výpisem hovorů z jeho telefonního čísla. Navíc je prokázáno, že svědkyně [příjmení] obdržela SMS zprávu o hospitalizaci žalobkyně až v 19:14 hodin a pokud podle emailu v čase 15:51 hod. již předpokládala, že je žalobkyně v pracovní neschopnosti, tak jediným logickým a pravdivým zdůvodněním je, že se o úrazu žalobkyně dozvěděla z telefonického hovoru od svědka [příjmení] v čase 13:

48. Tento telefonický hovor svědkyně podle soudu úmyslně popřela, když ohledně ostatních skutečností z té doby projevovala při své spontánní části výpovědi obdivuhodnou vytrvalost paměti, která se projevovala velmi dlouhým a detailním popisem okolností vztahujících se k osobě žalobkyně i svědkyně [příjmení]. Svědkyně dále podle soudu úmyslně lhala, když uvedla, že z místa popisovaného svědkyní [příjmení] (z toalety) není vidět na místo úrazu žalobkyně. Tato skutečnost je vyvrácena osobním zjištěním soudu při místním šetření (viz pořízené fotografie). S ohledem na shora uvedené úmyslně lživé pasáže výpovědi svědkyně [příjmení] hodnotil soud zbytek její výpovědi týkající se úrazového děje a sdělení od svědkyně [příjmení] dne 1. 10. 2019 za nevěrohodné.

11. Z ostatních provedených listinných důkazů a dále z výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti. Výše uvedené výpovědi se spíše týkaly okolností ukončení smlouvy o péči o paní [příjmení] a snahy strany žalované o její svědeckou diskreditaci. Výpověď svědkyně [příjmení] však byla podle soudu věrohodná a pravdivá, když byla navíc potvrzována ostatními výše popsanými důkazy.

12. Na základě shora učiněných dílčích skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně byla zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy a vykonávala pro ni práce jako pečovatelka - terénní pracovnice v sociálních službách. Dne 30. 9. 2019 žalobkyně v rámci svých pracovních povinností pečovala od 11:30 hod. do 12:30 hod. o klientku [jméno] [příjmení] a cca ve 12:30 hod., když odcházela od klientky, uklouzla a upadla na schodišti. V důsledku tohoto pádu utrpěla pohmoždění měkkých tkání lebky, podvrtnutí krční páteře, otřes mozku, podvrtnutí pravého ramene a zhmoždění oblasti meziobratlových kloubů hrudní páteře. Tyto bolesti byly oceněny znalcem na 95 bodů a částkou 23 750 Kč. Žalobkyně byla po uvedeném úraze v pracovní neschopnosti od 30. 9. 2019 do 13. 10. 2020. <i>13. Podle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též jen zákoník práce), je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.</i> <i>14. podle § 271c zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 (odstavec 1). Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odstavec 2).</i> <i>15. Podle § 271k zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274) (odst. 1). Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů (odst. 2). Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět (odst. 3).</i> 16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po právním, posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná ohledně uplatněné náhrady za utrpěné bolesti a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Pokud jde o nárok z titulu doplatku do nejnižší úrovně zaručené mzdy, je nárok důvodný pouze částečně. V řízení bylo nad všechnu pochybnost prokázáno, že žalobkyně dne 30. 9. 2019 upadla na schodech při odchodu od klientky [příjmení], kde plnila své pracovní úkoly pečovatelky. Následkem pádu utrpěla bolesti spočívající v pohmoždění měkkých tkání lebky, podvrtnutí krční páteře, otřes mozku, podvrtnutí pravého ramene a zhmoždění oblasti meziobratlových kloubů hrudní páteře. Soud posoudil úraz žalobkyně jako úraz pracovní podle § 271k odst. 1 zákoníku práce, protože k poškození zdraví žalobkyně došlo nezávisle na její vůli při plnění jejích pracovních úkolů. Je nepochybné, že odchod žalobkyně od klientky žalovaného [příjmení] [příjmení], kde žalobkyně plnila své pracovní povinnosti pečovatelky (terénní sociální pracovnice), je stále v přímé souvislosti s plněním jejích pracovních úkolů a tudíž se jednalo o úraz pracovní. Nejedná se tedy o cestu ze zaměstnání ve smyslu § 271k odst. 3 zákoníku práce O takové situaci by bylo možné uvažovat nejdříve po odchodu žalobkyně z bydliště její klientky. S nárokem na odškodnění tohoto úrazu nijak nesouvisí, že podle časového plánu péče měla péče o klientku trvat až do 13:

0. I pokud by žalobkyně svévolně ukončila tuto péči o 30 minut dříve, nemá to žádný vliv na vznik odpovědnosti žalovaného za výše popsaný pracovní úraz žalobkyně podle § 269 zákoníku práce. Výše přiznané náhrady bolestného pak vychází z ust. § 271c zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Posudkem o ohodnocení bolestného z 25. 7. 2021 pak bylo bolestné ohodnoceno na 95 bodů. Hodnota bodu podle § 3 odst. 1 nařízení činí 250 Kč. Podle § 3 odst. 2 uvedeného nařízení proto náhrada za bolest uplatněná žalobkyní činí 95 x 250 Kč, tedy 23 750 Kč. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení podle dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Co do částky 15 000 bylo bolestné splatné do 16. 4. 2021 (splatnost nastala v termínu daném dopisem ze dne 29. 3. 2021) a co do částky 8 750 Kč bylo bolestné splatné doručením žaloby žalované, tedy dnem 30. 4. 2022, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od čtvrtého dne po doručení žaloby. Žalobě na zaplacení bolestného s úrokem z prodlení soud zcela vyhověl výrokem I. rozsudku.

17. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně pracovní úraz nahlásila opožděně a tudíž v rozporu s § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce, pak soud má názor zcela opačný. Pracovní úraz žalobkyně oznámil její druh pan [příjmení] telefonicky již ve 13 hod. a 48 minut, tedy cca hodinu a čtvrt po úrazu žalobkyně. Soud toto oznámení považuje vzhledem k okolnostem úrazu za přiměřené a tudíž bezodkladné. V danou chvíli bylo zcela na místě se přednostně starat o zdraví žalobkyně a její převoz na vyšetření a ošetření v nemocnici a až následně řešit pracovněprávní souvislosti jejího úrazu. Oznámení pana [příjmení] bylo zjevně dostatečné, když na základě něho nadřízená žalobkyně paní [příjmení] nabyla přesvědčení (předpoklad), že žalobkyně je v pracovní neschopnosti (viz email ze dne 30. 9. 2019 z 15:51). Následnou argumentaci žalované o neurčitosti či opožděnosti oznámení pracovního úrazu soud považuje ve světle zjištěných skutečností za obstrukční a zjevně neopodstatněnou. <i>18. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.</i> 19. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem od 30. 9. 2019 do 13. 10. 2020. Náhrady za ztrátu na výdělku se domáhala za období od 1. 10. 2019 do 13. 10. 2020. Jelikož žalobkyně pracovala na pozici pečovatelky v sociálních službách, byla v roce 2019 pro tuto práci stanovena § 3 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí (dále též jen nařízení o minimální mzdě), nejnižší úroveň zaručené hodinové mzdy ve výši 88,10 Kč. Zařazení práce žalobkyně do druhé skupiny prací vyplývá podpůrně z přílohy nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a to konkrétně z části 2.8.1 přílohy nazvané Katalog prací za současného použití § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o minimální mzdě. Jelikož z pracovní smlouvy nevyplývá, že by si účastníci sjednali nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy a žalovaná tuto skutečnost, která by jí byla ku prospěchu sama netvrdila, vycházel soud, v souladu s § 112 odst. 3 písm. a) zákoníku práce, z nejnižší úrovně zaručené hodinové mzdy, jak byla uplatněna žalobkyní. Soud proto pro účely výpočtu ztráty na výdělku vycházel z hodinové mzdy žalobkyně ve výši 88,10 Kč. Výše nároku žalobkyně vyplývá z tabulky níže: měsíc, za který je požadována ztráta na výdělku; příjem žalobkyně; počet pracovních hodin v měsíci dle plánovacího kalendáře včetně svátků; ztracený příjem (počet pracovních hodin x 88,10 Kč); ztrátu na výdělku ve výši požadované žalobkyní říjen 2019; 8 184 Kč; 184 hod.; 16 210 Kč; 7 321 Kč ano listopad 2019; 8 904 Kč; 168 hod.; 14 800 Kč; 5 896 Kč ano prosinec 2019; 9 982 Kč; 176 hod.; 15 505 Kč; 3 409 Kč ano leden 2020; 9 982 Kč; 184 hod.; 16 210 Kč; 5 524 Kč ano únor 2020; 9 338 Kč; 160 hod.; 14 096 Kč; 4 758 Kč ano březen 2020; 9 982 Kč; 176 hod.; 15 505 Kč; 5 524 Kč ano duben 2020; 9 660 Kč; 176 hod.; 15 505 Kč; 4 436 Kč ano květen 2020; 9 982 Kč; 168 hod.; 14 800 Kč; 3 409 Kč ano červen 2020; 9 660 Kč; 176 hod.; 15 505 Kč; 5 846 Kč ano červenec 2020; 9 982 Kč; 184 hod.; 16 210 Kč; 5 524 Kč ano srpen 2020; 9 982 Kč; 168 hod.; 14 800 Kč; 4 819 Kč ano září 2020; 9 660 Kč; 176 hod.; 15 505 Kč; 5 141 Kč ano říjen 2020 (do 13. 10. 2022); 4 186 Kč; 72 hod.; 6 343 Kč; 2 157 Kč ano celkem; 484 Kč; 191 000 Kč; 63 764 Kč Žalobkyně v řízení požadovala náhradu ztráty na výdělku od 1. 10. 2019 do 13. 10. 2020 ve výši 63 764 Kč rozpočtenou na jednotlivé měsíce tak, jak vyplývá z tabulky shora. Z ní je zřejmé, že je nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zcela důvodný, jelikož žalobkyně by v požadovaném období v případě, že by nedošlo k pracovnímu úrazu, obdržela příjem ve výši 190 000 Kč, ale ve skutečnosti obdržela pouze 119 484 Kč. Žalobkyní požadovaná ztráta na výdělku ve výši 63 7864 Kč je přitom nepochybně v příčinné souvislosti s jejím pracovním úrazem ze dne 30. 9. 2019. Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení podle dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Úroky z prodlení byly přiznány z každé měsíční ztráty na výdělku zvlášť, a to od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém měla být náhrada za ztrátu na výdělku žalovanou poskytnuta. Soud souhlasí s právním názorem žalobkyně, ohledně počátku prodlení, tedy že náhradu za ztrátu na výdělku měl žalovaný vyplácet pravidelně jednou měsíčně podle § 271m odst. 2 zákoníku práce, a to nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, za který měla být náhrada poskytnuta (§ 141 odst. 1 zákoníku práce) O výplatu náhrady za ztrátu na výdělku přitom žalobkyně požádala již emailem ze dne 9. 10. 2019 (viz přílohy žalované). Žalobě na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku za období od 1. 10. 2019 do 13. 10. 2020 s úrokem z prodlení soud z výše uvedených důvodů zcela vyhověl výrokem II. rozsudku. <i>20. Podle § 112 zákoníku práce je zaručenou mzdou mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru (§ 113 odst. 4 a § 136) (odst.1). Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. Podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance může vláda stanovit nejnižší úroveň zaručené mzdy podle věty druhé a třetí až o 50 % nižší (odst. 2). Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.</i> 21. Žalobě žalobkyně na doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy za měsíce březen 2019 až září 2019 (dále též jen„ rozhodné období“) soud vyhověl jen částečně, co do částky 2 618 Kč s příslušenstvím (výrok III. rozsudku). Pro zestručnění zdůvodnění, jak soud dospěl k nejnižší úrovni zaručené mzdy žalobkyně, ve výši 88,10 Kč za hodinu, se odkazuje na úvod devatenáctého odstavce odůvodnění. Výši uplatněného doplatku za každý měsíc rozhodného období, počet odpracovaných hodin, dosažená mzda bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli, tedy mzda včetně náhrad za dovolenou a svátek a způsob, jakým soud dospěl ke stanovení doplatku, vyplývá z tabulky níže: měsíc, za který je požadován doplatek; rozhodný příjem žalobkyně (včetně náhrad za dovolenou a svátek a odměn a prémií); počet pracovních hodin v měsíci včetně svátků; výše mzdy při použití nejnižší hodinové mzdy 88,10 Kč (počet hodin x 88,10 Kč); doplatek do nejnižší úrovně zaručené hodinové mzdy; doplatek požadovaný žalobkyní (důvodné / nedůvodné) březen 2019; 15 000 Kč; 168 hod.; 14 800,80 Kč; 0 Kč; 806 Kč duben 2019; 15 000 Kč; 176 hod.; 15 505,60 Kč; 506 Kč; 96 Kč květen 2019; 15 000 Kč; 184 hod.; 16 210,40 Kč; 1 210 Kč; 806 Kč červen 2019; 15 000 Kč; 160 hod.; 14 096 Kč; 0; 72 Kč červenec 2019; 15 000 Kč; 184 hod.; 16 210,40 Kč; 1 210 Kč; 1 444 Kč srpen 2019; 15 000 Kč; 176 hod.; 15 505,60 Kč; 506 Kč; 1 238 Kč 768 září 2019; 14 688 Kč; 164,5 hod.; 14 492,45 Kč; 0 Kč; Kč Žalobkyni dále náleží úrok z prodlení z přiznaných doplatků podle dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Úroky z prodlení byly přiznány z každého důvodného doplatku zvlášť, a to od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém měl být doplatek poskytnut. Co do částky 2 612 Kč s příslušenstvím byla žaloba na zaplacení doplatku do nejnižší úrovně zaručené mzdy zamítnuta výrokem IV. rozsudku jako nedůvodná.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla zcela úspěšná v nárocích týkajících se bolestného a ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Naopak poměr úspěchu a neúspěchu byl téměř totožný v části řízení, kterým se žalobkyně domáhala doplatku do nejnižší úrovně zaručené mzdy. Za tento předmět řízení (za tuto část) proto žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a pro účely náhrady nákladů řízení považoval soud tuto část řízení a úkony, které se k ní vztahují za neúčelné. Uvedené se týká zejména zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a také výše tarifní hodnoty, do které soud nezapočetl částku 5 230 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 625,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladu důkazu – opatření znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 3 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 514 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u 3 jednání, z něhož jedno trvalo déle než 2 hodiny a účast na místním šetření) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 360 Kč ve výši 8 265,60 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Jako neúčelné posoudil soud vyjádření ze dne 4. 7. 2022, když žalobkyně byla vyzvána k doplnění při prvním jednání a koncentrační lhůta, resp. lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů byla posunuta na žádost jejího zástupce.

23. Výrok VI. rozsudku vychází z ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně byla od placení soudních poplatků osvobozena dle 11 odst., 2 písm. e) zákona o soudních poplatcích, a to v rozsahu její žaloby týkající se bolestného a ztráty na výdělku, jejímu návrhu bylo zcela vyhověno výroky I. a II. rozsudku, žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku 4 376 Kč odpovídá položce 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků. Jako základ poplatku vzal soud částku 87 514 Kč a 5 % z této částky činí 4 376 Kč.