20 C 92/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 46 870,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 42 300 Kč od 7. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 4 570,27 Kč a zbývající části požadovaných příslušentví se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 8 970,27 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny 8 970,27 Kč za období od 24. 8. 2024 do 21. 10. 2025 v celkové výši 1 347,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 8 970,27 Kč za období od 24. 8. 2024 do 21. 10. 2025 v sazbě 12,75 % ročně v celkové výši 1 727,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z žalované jistiny 8 970,27 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem 12,75 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 26. 5. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779152948 (dále též smlouva č. 1), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 11 396 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 542 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení) ve výši 1 949 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 65 týdenních splátek po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 8. 2024. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 12. 6. 2023. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 8 97027 Kč a na dlužném poplatku částku 8 714,89 Kč. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 1 500 Kč. Dále se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 37 900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny 37 900 Kč za období od 13. 4. 2025 do 21. 10. 2025 v celkové výši 2 425,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 37 900 Kč za období od 13. 4. 2025 do 21. 10. 2025 v sazbě 12 % ročně v celkové výši 4 082,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z žalované jistiny 37 900 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem 12 % ročně z téže částky za totéž období. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 12. 4. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779366138 (dále též smlouva č. 2), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 55 241 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 40 807 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, odměny za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 9 118 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 24 měsíčních splátek po 4 052 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 4. 2025. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradil dne 12. 6. 2023. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 37 900 Kč a na dlužném poplatku částku 44 844,08 Kč. Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 8 200 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 26. 5. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 8 991 Kč představující úrok ve výši 5 542 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 1 949 Kč, a to formou 65 pravidelných týdenních splátek po 330 Kč. RPSN činila 153,46 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 76 % ročně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena dne 12. 4. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 42 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 51 425 Kč představující úrok ve výši 40 807 Kč, poplatek za zpracování 1 500 Kč a za komfortní a flexibilní splácení 9 118 Kč, a to formou 24 pravidelných měsíčních splátek po 4 052 Kč. RPSN činila 113,69 % a úrok byl sjednán ve výši 76 %. Částka 1 901 Kč byla použita na úhradu dřívějšího závazku ze smlouvy č. 535503010 a částka 40 099 byla žalované předána. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil na první smlouvu částku 1 500 Kč a na druhou smlouvu částku 8 200 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Žalovaná v žádosti o úvěr v dubnu 2023 uvedla, že bydlí v nájemním bytě, je svobodná, má 1 vyživovací povinnost a je na mateřské dovolené s příjmem od ČSSZ v podobě peněžité pomoci v mateřství ve výši 20 797 Kč měsíčně. Tento příjem byl ověřen. Dále žalovaná uvedla, že v domácnosti je další příjem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla běžné měsíční výdaje na 8 000 Kč. V květnu 2023 již žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvy je nutno pohlížet jako na neplatné. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny dle prvé smlouvy ve výši 10 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 8 991 Kč a dle druhé smlouvy za jistinu 42 000 Kč měla platit poplatek 51 425 Kč. V obou smlouvách byl sjednán úrok 76 % ročně. Je pravdou, že poplatky byly ve smlouvách rozděleny na více částí, a to na úrok, zpracování flexibilní splácení a poplatek za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvy neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatky nepředstavují nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Na tuto skutečnost lze mimo jiné usuzovat ze zjištění, že služba komfortního a flexibilního splácení je zpoplatněna vyšší částkou u smlouvy s vyšší jistinou, ačkoliv počet splátek byl nižší. Vysvětlením je právě skutečnost, že jde o skrytě sjednaný úrok. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje oba nároky z titulu poplatků jako ujednání o úrocích. Nadto v obou smlouvách byl pouze úrok sjednán na 76 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v dubnu v květnu 2023 činila 9,75 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Obzvlášť za situace, kdy předchůdce žalobkyně měla přezkoumat úvěruschopnost žalované a snížit tak rizikovost úvěru na naprosté minimum. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvy nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

7. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčených částek s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil jednak o částku 8 500 Kč, když jedna poskytnutá zápůjčka činila 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 1 500 Kč a druhá zápůjčka činila 42 000 Kč a žalovaná na ni uhradila částku 8 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 42 300 Kč uhradit. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 26. 11. 2025 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 6. 12. 2025. Jelikož tak neučinila, dostal se od 7. 12. 2025 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl stanoven dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatných smluv.

8. Nad rámec odůvodnění soud konstatuje, že s ohledem na shora popsané právní posouzení považoval soud za nadbytečné podrobněji zkoumat, zda a jakým způsobem splnil předchůdce žalobkyně povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Přesto lze konstatovat, že již v dubnu 2023 mohly existovat pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, když z poskytnutého úvěru byl splácen již předchozí nesplacený úvěr, příjem žalované pocházel z peněžité pomoci v mateřství, na kterou je nárok jen po omezenou dobu. Žalovanou tvrzené výdaje ve výši 8 000 Kč jsou při zohlednění nákladů na nájem a výdaje spojené s užíváním bytu a nákladů na stravu a další nezbytné výdaje žalované a jejího dítěte byly ve skutečnosti bezpochyby vyšší. Je otázkou, zda lze v této situaci vůbec přihlížet k tvrzenému dalšímu příjmu domácnosti, když žalovaná byla svobodná a tento příjem jí tedy nijak nenáležel.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 912 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 870,27 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.

10. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.