21 C 100/2022
č. j. 21 C 100/2022-53
V PLATNOSTIOkresní soud Plzeň - město rozhodl ve prospěch žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit částku 17 747,86 Kč s příslušenstvím. Soud uznal nárok na smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně a zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč, která zahrnuje soudní poplatek a náklady za úkony v řízení. Rozsudek byl vydán na základě smlouvy o kontokorentu, obchodních podmínek a doložených účtových výpisů.
Plný text
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 17 747,86 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 747,86 Kč se smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 16 969,86 Kč jdoucím od datum do datum, se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 16 969,86 Kč jdoucím od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 969,86 Kč jdoucím od datum do zaplacení a s kapitalizovaným smluvním úrokem za období od datum do datum ve výši 820,63 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 17 747,86 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky došlo dne datum k uzavření rámcové smlouvy číslo na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne datum uzavřeli účastníci dodatek číslo jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného a téhož dne bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnutí kontokorentu schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na výše uvedeném bankovním účtu. Žalobkyně následně dne datum přistoupila k zesplatnění kontokorentu, a to pro závažné porušení smluvních povinností. O zesplatnění byl žalovaný informován dopisem – předžalobní výzvou ze dne datum Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 16 969,86 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 820,63 Kč. Žalovaný následně ničeho nehradil. Součástí žalované částky je rovněž poplatek za měsíční výběr z bankomatů ve výši 100 Kč a dále poplatek za neomezené zasílání informačních SMS, oba naúčtovány dne datum, a částka 653 Kč odpovídající dlužnému pojistnému, které si žalovaný s žalobcem sjednal dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na výzvu soudu ohledně možnosti rozhodnout bez nařízení jednání ve věci nereagovali, a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) předpokládal jejich konkludentní souhlas. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě předložených listinných důkazů, a to Rámcové smlouvy číslo Dodatku číslo k Rámcové smlouvě, Obchodních podmínek právnická osoba, Podmínek pro používání kontokorentu, Přehledu čerpání a splácení kontokorentu, Výpisu z běžného účtu a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Rámcová smlouva číslo dne datum a následně dne datum uzavřeli účastníci příjmení číslo k Rámcové smlouvě, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností přečerpání (kontokorent) až do výše 20 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 18,90 % ročně a RPSN ve výši 20,62 % Součástí smlouvy byly ulice podmínky právnická osoba, právnická osoba a Podmínky pro používání kontokorentu. Z doloženého přehledu čerpání a splácení kontokorentu, výpisu z běžného účtu ze dne datum a zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy má soud za prokázané, že žalovaný kontokorent čerpal, ale následně ho průběžné nesplácel řádně a včas dle smluvních ujednání, čímž porušil smluvené obchodní podmínky a žalobkyně proto využila svého oprávnění a zesplatnila dluh ke dni datum. Z Přihlášení k pojištění ze dne datum a z Pojistných podmínek pak má soud za prokázané, že žalovaný přistoupil k pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti a pro případ úmrtí a invalidity 3. stupně, kdy toto bylo sjednáno žalobkyní ve spolupráci s právnická osoba, a zavázal se platit měsíční pojistné ve výši 270 Kč ve prospěch pojišťovny. Na základě zesplatňujícího dopisu, podacího archu a Obchodních podmínek právnická osoba má soud za prokázané, že žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky, avšak žalovaný na dluh následně ničeho neuhradil.
5. Podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník); smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku; po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
8. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s možností čerpání až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal průběžně splácet poskytnutý kontokorent spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % dle podmínek ve smlouvě a v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, a to včetně příslušných poplatků. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když k datu měsíční splatnosti úroků neměl na účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc, a žalobkyně proto v souladu s obch. podmínkami přistoupila k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem, ve kterém ho současně vyzvala k úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění činila nesplacená výše úvěru částku 16 969,86 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svých peněžitých závazků z titulu cit. smlouvy o kontokorentu, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky i nárok na úhradu smluvního úroku v rozsahu omezení stanoveného v § 122 odst. 4 ve spojení s § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Co se týče počátku běhu tohoto, vycházel soud z žalobních tvrzení, podle kterých žalobkyně poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění, což je plně v její dispozici. Žalovaný dále podpisem Přihlášení k pojištění přistoupil k rámcové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou právnická osoba, čímž se zavázal platit měsíčně pojistné ve výši 270 Kč. Jelikož následně došlo ke dni datum v souladu s pojistnými podmínkami k zániku pojištění z důvodu prodlení žalovaného s úhradou pojistného, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném dlužné pojistné za měsíce květen a červen 2021 ve výši 270 Kč a ve výši 113 Kč za poměrnou část měsíce července 2021 (270 Kč/31), když podle ustanovení § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistník právo na pojistné za celou dobu trvání pojištění. Žaloba byla shledána důvodná, i co se týče požadovaných poplatků ve výši 100 Kč a 25 Kč, když tyto byly platně sjednány ve smlouvě s odkazem na Ceník žalobkyně. Proto soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.