21 C 111/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 35 821 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 624 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 624 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 35 821 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů tohoto řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 291 Kč. Žalovaný se spolu s jistinou úvěru zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 24 984 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kdy žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít formou verifikační platbou. Dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je dle tvrzení žalobkyně toliko dodatkem shora uvedené smlouvy ze dne [datum]. Na základě tohoto dodatku byl předchozí závazek upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 25 674,50 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit formou 18 pravidelných měsíčních splátek po 2 291 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 563,50 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 41 238 Kč nejpozději ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, právní předchůdce žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnil. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnosti zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 473 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolnému zaplacení dluhu, naposledy upomínkou právního zástupce před podáním žaloby ze dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení žaloby, když uvedla, že nedisponuje platební historií, nicméně má dispozici informaci o celkové úhradě stran žalovaného právnímu předchůdci žalobkyně, a to ve výši 23 376 Kč s tím, že samotné žalobkyni již žalovaný nehradil ničeho.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě souhlasila žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas dle § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě předložených listinných důkazů a obsahu spisu.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč se splatností do 24 měsíců od dne poskytnutí úvěru, žalovaný se zavázala vrátit úvěr v celkové výši 54 984 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 291 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 66,55 % ročně, RPSN ve výši 91,10 %. Ze smlouvy stejného čísla ze dne [datum] má soud za prokázané, že strany si upravily částku jistiny úvěru, která nově činila 25 674,50 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit v celkové výši 41 238 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 2 291 Kč Smluvní úrok v tomto případě zůstal beze změny, RPSN nově činila 50,50 %. Rovněž se strany ve smlouvě dohodly na povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení dle prvního odstavce pod částí smlouvy s nadpisem podmínky úvěru, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Z výpisu z účtu [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Z výpisu z účtu [právnická osoba] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně následně platbou ze dne [datum] zaslal na účet sdělený žalovaným částku 30 000 Kč. Uvedené bylo potvrzeno sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]. Upomínkami ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužných splátek (jednotlivé upomínky, včetně podacích archů k těmto). Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého dluhu a současně byl vyzván k jeho okamžité úhradě (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu včetně podacího archu ze dne [datum]). Aktivní legitimace žalobkyně je doložena postupní smlouvou ze dne [datum], její přílohou, potvrzením o přijetí platby a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém byl žalovaný mimo jiné znovu vyzván k zaplacení dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Z listiny [příjmení] – systém časových řad bylo zjištěno, že v roce 2018 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem se splatností nad 1 rok do 5 let včetně 10,02 % ročně. Z tvrzení žalobkyně, kdy žalovaný na svoji obranu netvrdil ani neprokazoval ničeho, má soud za prokázané, že žalovaný dosud uhradil částku 23 376 Kč.

6. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

9. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Mezi účastníky byla skutečně uzavřena shora uvedená smlouva o úvěru ve znění ze dne [datum], když ale tuto má soud za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřeném ujednání o výši úroku z úvěru. Soud totiž dospěl k závěru, že kapitalizovaný úrok ve výši 24 984 Kč či 15 563,50 Kč, který měl žalovaný vedle jistiny zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohl představovat nic jiného, než úrok ve smyslu ust. § 2395 o. z., který činí 66,55 % ročně, ačkoliv toto v předmětné smlouvě o úvěru není zcela zřetelně uvedeno. Ujednání o úrocích v takového výši soud shledal v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu i soudu vyššího stupně ujednáním neplatným dle § 588 o. z. pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období se splatností od 1 roku do 5 let včetně, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v 2018 činila 10,02 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Závěr soudu o neplatnosti smlouvy je umocněn ujednáními o smluvní pokutě, jejíž výše je na samé hranici platnosti takového ujednání a dalšími ujednáními v neprospěch žalovaného (paušální náhrady nákladů na upomínání, kterými dochází k umělému navyšování dluhu v neprospěch žalovaného).

10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit dosud nevrácenou jistinu ve výši 6 624 Kč, jelikož ať již bylo důvodem novace původního závazku cokoliv, z výpisů z účtu a ze sdělení banky vyplývá, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo toto plnění právního předchůdce žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z.

11. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dosud nevrácené bezdůvodné obohacení ve výši 6 624 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit částku ve výši 6 624 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván k vrácení finančních prostředků výzvou ze dne [datum], kde byl vyzván k okamžitému vrácení dlužné částky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě. Podle § 573 o. z., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem [datum]. Jelikož žalovaný na svůj dluh poté ničeho neplnil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl v řízení převážný úspěch žalovaný, nicméně mu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1, věta první před středníkem o. s. ř. tak, že tuto určil jako běžnou třídenní.