21 C 146/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba pro zaplacení částky 5 560Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 803,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 11. 5. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku ve výši 15 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky, smluvní pokutou a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že 12. 6. 2025 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy bylo žalovanému téhož dne zaslána na jeho bankovní účet č. č. účtu částka ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Obojí bylo splatné do 12. 7. 2025. Ke dni podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Tam si žalovaný nastavil podle své volby dostupné parametry (splatnost a výše zápůjčky), následně vyplnil formulář, kde zadal osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy a potvrdil, že se seznámil i s obchodními podmínkami. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím jím naskenovaného občanského průkazu, dále pak také byla z účtu žalovaného zaslána ověřovací platba, na základě které mu byl přidělen PIN jako jedinečný elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný zápůjčku ve stanovené lhůtě nevrátil, žalobkyně, tedy byla nucena vynaložit také náklady na vymáhání pohledávky v podobě písemných výzev, a to dne 19. 7. 2025, 26. 7. 2025, 2. 8. 2025, 11. 8. 2025 a 26. 8. 2025 vždy po 500 Kč, celkem tedy 2 500 Kč. Z uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni také nárok na smluvní pokutu (čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce) ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč, a to konkrétně od 13. 7. 2025 do dne 5. 5. 2026, kdy tato částka je vypočtena na 2 960 Kč. Předmětem řízení tedy učinila žalobkyně nesplacenou jistinu 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu v částce 2 960 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného dne 1. 4. 2026 písemně vyzvala k dobrovolné úhradě dlužné částky, nicméně se tak nestalo a žalovaný neuhradil ničeho.

2. Podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč bez určení účelu. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 0 %, roční procentuální sazba nákladů činila 1564 %, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč. Podle článku 1.4 smlouvy, měla být zápůjčka spolu s poplatkem vrácena do 12. 7. 2025 (tedy do jednoho měsíce). Dále byla sjednána v článku 2.3 smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně, dále pak zákonný úrok z prodlení, dále pak poplatky za úkony věřitele v podobě písemné upomínky, emailové upomínky a obdobných úkonů (čl. 2.3 smlouvy). U podpisu smlouvy je uvedeno, že tuto žalovaný podepsal dne 12. 6. 2025 v 15:34 hodin formou PIN 9868. Ze zprávy právnická osoba. bylo prokázáno, že majitelem účtu č. hodnota, na který byly finanční prostředky zaslány byl žalovaný, a že dne 12. 6. 2025 na daný účet byla připsána platba ve výši 10 000 Kč. Dále byly předloženy upomínky (bez dokladu o faktickém odeslání těchto), kdy byl žalovaný upozorňován na prodlení se splácením svého dluhu. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně tvrdila toliko v obecné rovině a soudu nepředložila žádné důkazy, s tím, že ani tvrdit a prokazovat toto nebude (viz její přípis ze dne 21. 5. 2026). Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně upomínkou ze dne 1. 4. 2026, z podacího lístku má soud za prokázané, že tato výzva byla téhož dne odeslána poskytovatelem poštovních služeb. Ohledně plateb soud vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný do dne podání žaloby ničeho nezaplatil. Bylo případně na něm, aby v řízení tvrdil a prokazoval opak, což se však nestalo, a žalovaný zůstal po celou dobu řízení nečinný. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Posoudil totiž uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání s odkazem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 580 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 6 a 8 téhož předpisu. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv je ve smlouvě uváděno, že úročení je 0 %, jedná se o ujednání, které neodpovídá vůli stran. Za poskytnutí finančních prostředků byl sjednán jednorázový poplatek ve výši 2 600 Kč, což představuje více než čtvrtinu půjčené částky. Z pohledu soudu se pouze jedná o skryté ujednání o úroku, o čemž svědčí i fakt, že tento poplatek je označen „za poskytnutí zápůjčky“ a jedná se tedy o úplatné plnění, čímž je ze své povahy právě úrok. Soudu je z úřední činnosti známa činnost žalobkyně, která poskytuje finanční prostředky za účelem generování zisku, jakýkoliv další poplatek, který přirůstá k placené jistině, je tedy třeba chápat jako úrok, platbu za půjčení finančních prostředků. V tomto případě tedy soud vyhodnotil částku 2 600 Kč jako úrok požadovaný za půjčení peněz. Finanční prostředky měly být vráceny do 1 měsíce ode dne jejich poskytnutí, při přepočtu na roční úrokovou sazbu by se jednalo přibližně o 260 %. Už při pouhém pohledu na tuto sazbu je zcela zřejmé, že se nejedná o úrok běžný, byť by soud i uvažoval o úroku, který je poskytován nikoliv bankovními společnostmi, ale společnostmi nebankovními, případně by uvažoval o úroku na kreditních kartách, který jak je z úřední činnosti známo, úrokem nejvyšším, aktuálně však nepřesahuje u žádné z institucí 20 % ročně, nebylo tomu tak jinak ani v roce 2025. Takto použitý úrok, byť je označen jako poplatek, soud považuje v rozporu s dobrými mravy a nelze mu poskytnout právní ochranu, a protože se jedná o ujednání, které není ze smlouvy oddělitelné, bylo třeba posoudit celou uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobkyně zároveň řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy, což samo o sobě též způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy.

8. Nárok tedy soud posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ničeho nezaplatil, je tedy na místě přiznat zaplacení celé částky z poskytnutých finančních prostředků, tedy 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,50% ročně. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním sankcí z neplatné smlouvy, případně uplatněním poplatků, které ve smlouvě měly být sjednány, ale s ohledem na její neplatnost o jejich aplikaci uvažovat nelze.

9. Co se týká zákonného úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení soud konstatuje, že splatnost nároku nastala poté, co byl žalovaný prokazatelně vyzván k zaplacení, tedy předžalobní výzvou datovanou dne 1. 4. 2026. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 7. 4. 2026, následně měl žalovaný svůj dluh uhradit do 3 dnů, tj. do 10. 4. 2026. Jelikož tak neučinil, dostal se od 11. 4. 2025 do prodlení. Co se týče výše úroku z prodlení, akceptoval soud plně návrh žalobkyně.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení toliko částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 803,40 Kč, přičemž tato částka představuje 28,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,27 % (10 000Kč) a úspěchu žalovaného v rozsahu 35,73 % (5 560Kč)). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 560 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

11. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.