21 C 154/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu se zákonný úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 1 647,12 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a částku 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 690 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně, na kterých žalovaný vyplnil registrační údaje v žádosti o půjčku. Žalovaný projevil vůli smlouvu uzavřít formou tzv. verifikační platby. Žalovanému byla následně žádost o půjčku schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 12 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky jistiny, a to za každý den prodlení. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu po revizním přepočtu ve výši 6 000 Kč za období od [datum] do 31. 5. 021, a to v souladu s § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně současně požaduje po žalovaném náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč za odeslání písemných upomínek. Žalobkyně dále požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč Tyto náklady se skládají z částky 39 Kč za jeden odchozí dopis a částky 651 Kč za celkem 3 osobní návštěvy žalovaného ve výši 217 Kč za každou. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, nicméně se tak nestalo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil. Soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (jakkoliv je tato smlouva nazvána smlouvou o úvěru, jedná se o smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku, k tomu viz níže). Na základě této zapůjčil právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 12 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného, což bylo prokázáno výpisem z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne [datum] a následně potvrzeno bankou [právnická osoba] přípisem ze dne [datum]. Žalovaný projevil vůli uzavřít předmětnou smlouvu provedením verifikační platby ve výši 0,01 Kč, což bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne [datum] Smlouva byla sjednána jako bezúročná, žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal vrátit do 30 dnů, tj. do dne [datum]. Strany si ve smlouvě dále sjednaly právo původního věřitele, požadovat po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, a dále poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, maximálně však za tři zpoplatněné upomínky. Z upomínky ze dne [datum], z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného písemně upomínal k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně podacího archu k tomuto) a ze dne [datum] bylo zjištěno, že o změně v osobě věřitele byl žalovaný řádně informován. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (včetně podacího archu k této) bylo zjištěno, že žalovaný byl ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k dobrovolnému zaplacení dluhu.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

8. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

9. Podle § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne [datum] k platnému uzavření smlouvy o úvěru [číslo] kterou soud právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., neboť ve smlouvě nebyl sjednán úrok (resp. byl sjednán ve výši 0 % ročně), který je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit tyto prostředky do 30 dnů, tj. do [datum], což ovšem nesplnil a porušil tak své smluvní závazky. Strany si ve smlouvě rovněž ujednaly právo původního věřitele požadovat v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv částky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat úhradu poplatku za zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč, přičemž žalovanému byly odeslány celkem tři tyto upomínky. Smlouva o zápůjčce splňuje náležitosti dle zákona o spotřebitelském úvěru (vztažmo k § 2 odst. 1 a §104 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru). Soud žalobě vyhověl rovněž co do uplatněné smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, neboť její výše je v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními a je ve smlouvě řádně uvedena, stejně jako další sankční ustanovení ohledně nákladů na upomínání, kdy bylo žalobě vyhověno i co do nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 150 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ve lhůtě splatnosti, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. Soud žalobu zamítl co do částky 690 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, která se skládá z částky 39 Kč za jeden odchozí dopis a částky 651 Kč za celkem tři osobní návštěvy dlužníka (3 x 217 Kč), neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené. V první řadě je nutno poukázat na fakt, že výše těchto nákladů nebyla žádným způsobem ve smlouvě ujednána, když tyto náklady vznikaly až samotné žalobkyni poté, co jí byla pohledávka za žalovaným postoupena. V situaci, kdy byl žalovaný již původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (součástí spisového materiálu je celkem 5 takovýchto upomínek, které byly odeslány žalovanému v průběhu několika měsíců), na což žádným způsobem nereagoval, mohla žalobkyně předpokládat, že žalovaný svůj dluh nemá v úmyslu platit. Žalobkyně tak toliko neúčelně navyšovala výši žalované částky, když zjevně bezúspěšně žalovaného vyzývala k úhradě pohledávky. V tomto ohledu je nutno přihlédnout rovněž k faktu, že žalobkyně, coby profesionální inkasní agentura zabývající se vymáháním jí postoupených pohledávek především z nebankovních úvěrů, jistě disponuje zkušenostmi s platební morálkou žalovaných. Pokud tedy žalobkyně argumentuje tím, že sice mohla pohledávku uplatnit soudně ihned po jejím postoupení, ale přesto ku prospěchu žalovaného vyvinula snahu řešit celou záležitosti mimosoudně, nelze k tomuto argumentu z výše uvedených důvodů přihlédnout, neboť z dosavadního vývoje smluvního vztahu muselo být žalobkyni jasné, že žalovaný svoji povinnost dobrovolně plnit nebude. Závěrem soud dodává, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy prokazující samotnou existenci těchto nákladů, resp. jednotlivých úkonů.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná toliko v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

14. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.