21 C 181/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení 42 867 Kč s příslušenstvím + 7 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 47 677 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 640 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 590 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 010 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 116 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 354 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 920 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 632 Kč jdoucím od 22. 11. 23 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 205 Kč jdoucím od 22. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a dále se zákonným úrokem z prodlení částky 7 210 Kč jdoucím od 31. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 700 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 17 284,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 5. 2024, zapsanou pod sp. zn. 21 C 181/2024, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 42 867 Kč s příslušenstvím z titulu neplacení příspěvku dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně kromě zákonného úroku z prodlení požadovala na příslušenství pohledávky rovněž náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 400Kč (8 x 300 Kč). Žalobou ze dne 11. 6. 2024, zapsanou pod sp. zn. 21 C 291/2024, se žalobkyně dále po žalované domáhala zaplacení částky 7 510 Kč s příslušenstvím z titulu neplacení příspěvku dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně kromě zákonného úroku z prodlení i v tomto případě požadovala na příslušenství pohledávky náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Podáním ze dne 19. 6. 2024 žalobkyně doplnila, že z úředního záznamu o nabytí dědictví ze dne 29. 3. 2023 zjistila, že vlastnicí vozidel, za která není placen příspěvek, je žalovaná.

3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz sp. zn. EPR , č. účtu, , proti kterému žalovaná podala včasný odpor. V rámci svého vyjádření k žalobě pak uvedla (vyjádření shodného obsahu podala pak i ve spojené věci (č. l. 44 spisu)), že nárok žalobkyně zcela neuznává, neboť je minimálně částečně prekludován, neboť žalované nebyla doručena výzva k úhradě poplatku ve lhůtě jednoho roku od jeho vzniku a dále i kdyby jí tato doručena byla neobsahovala poučení žalované o možnosti žalobkyně uplatnit svůj nárok u soudu. Vozidla nabyla žalovaná v rámci dědictví po jejím zesnulém manželovi na podkladě usnesení zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 7. 6. 2021, které nabylo stejného dne právní moci, kdy obě vozidla byla nepojízdná. Vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo následně po STK převedeno jako veterán a jeho registrační značky , SPZ, dány do depozita a vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo jako nepojízdné dne 29. 6. 2023 prodáno , jméno FO, . Své vyjádření dále doplnila dne 5. 9. 2024 (č. l. 36 spisu), kdy nad rámec již výše uvedeného, vytknula žalobkyni pasivitu při zjišťování, že původní vlastník vozidel zemřel a kdo je jejich novým vlastníkem. Navíc smyslem placení příspěvku je postih provozovatelů vozidel, kteří mohou způsobit dopravní nehodu a ochrana poškozených. Když tento smysl se vytrácí v případě nepojízdnosti obou vozidel.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2024, č. j. 21 C 291/2024–40 byla obě řízení spojena ke společnému projednání a nadále vedena pod sp. zn. 21 C 181/2024.

5. Soud vzal z důkazů provedených v tomto řízení a z nesporných tvrzení účastníků za zjištěné následující. Ze sdělení , Anonymizováno, , Odboru registru vozidel a řidičů, ze dne 12. 9. 2024, zjistil, že evidovaným vlastníkem a provozovatelem vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu , IBAN, v období od 10. 6. 2022 do 21. 9. 2022, od 12. 1. 2023 do 7. 4. 2023, od 22. 9. 2022 do 11. 1. 2023, od 8. 4. 2022 do 9. 6. 2022 a od 8. 4. 2023 do 30. 10. 2023 byl zesnulý manžel žalované, , adresa, (stejná skutečnost vyplývá ze žalobkyní předložené Informace z registru silničních vozidel (č. l. 7 spojeného spisu). Tento byl též evidovaným vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , a to v obdobích od 10. 5. 2022 do 13. 7. 2022, od 14. 7. 2022 do 27. 10. 2022, od 17. 2. 2023 do 27. 3. 2023 a od 28. 10. 2022 do 16. 2. 2023. Z úředního potvrzení zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2023 č.j. , spisová značka, vydaného na žádost žalobkyně, usnesení zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 7. 6. 2021, jež nabylo právní moci dne 7. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v rámci dědického řízení získala ideální polovinu z každého automobilu specifikovaného výše, a stala se tak jejich jedinou vlastnicí. Ve shora uvedených obdobích tak byla vlastnicí vozidel žalovaná, když k prodeji jednoho z vozů a vrácení registračních značek do depozita u druhého došlo až v roce 2024 (tvrzení žalované). Tato neměla v případě prvého z vozidel ve shora uvedených obdobích (celkem , hodnota, dní, 86 dní, 112 dní, 63 dní a 206 dní) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Stejně tak tomu bylo v případě druhého vozidla, a to 65 dní, 106 dní, 39 dní a 112 dní. Žalobkyně odeslala žalované celkem , hodnota, výzev k zaplacení příspěvků ze dne 7. 9. 2023, kdy tyto byly podány k poštovní stejného dne (č. l. 50 a násl. spisu). K zaplacení dlužných částek byla žalovaná dále upomínána dne 13. 12. 2023 a druhou upomínkou ze dne 12. 1. 2024 a dále i předžalobními výzvami ze dne 7. 2. 2024 (včetně doručenky od podání těchto výzev). Dlužné částky dosud neuhradila.

6. Soud zamítl provedení dalších žalovanou navržených důkazů, neboť skutkový stav byl již zjištěn pro rozhodnutí ve věci dostatečně, a jejich provedení by tak bylo nadbytečné. Prokazování skutečností, že vozidla byla skutečně nepojízdná (výslech svědka , jméno FO, , fotodokumentace jejich převozu), že se žalovaná snažila o jejich vyřazení z registru vozidel prostřednictvím jiných osob (svědek , Anonymizováno, a , adresa, ), případně že žalovaná nemohla přebírat poštu po zesnulém manželovi (účastnický výslech), byla bez relevance k souzenému případu (k tomu viz podrobně dále). To že žalobkyně neměla z informací od registru vozidel povědomost o úmrtí původního vlastníka, pak bylo prokázáno jinou listinou (důkazní návrh na dotaz na portál Ministerstva dopravy a dotaz na registr vozidel).

7. Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

8. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

9. Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

10. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

11. Podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

12. Podle ustanovení § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Po právním zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když bylo prokázáno, že žalovaná byla ve výše uvedených obdobích vlastníkem předmětných vozidel a že v těchto k nim neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu z jejich provozu. Byla proto podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. povinna zaplatit žalobkyni příspěvek, jehož výše odpovídá podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. součinu počtu dní, kdy k předmětným vozidlům nebylo sjednáno uvedené pojištění, a jeho denní sazby. V dané věci první vozidlo nebylo pojištěno 104 dní, 86 dní, 112 dní, 63 dní a 206 dní, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku v sazbě 35 Kč za 1 den dle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb. (celkem ve výši 3 640 Kč, 3 010 Kč, 3 920Kč, 2 205Kč a 7 210Kč). Druhé vozidlo nebylo pojištěno 65 dní, 106 dní, 39 dní a 112 dní, a proto žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku v sazbě 86 Kč za 1 den dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. (celkem ve výši 5 590Kč, 9 116 Kč, 3 354Kč a 9 632 Kč). Soud žalobě vyhověl i co do požadované náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v paušální výši 2 700 Kč (9 x 300 Kč), na kterou má žalobkyně podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. právo, když bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně v každém jednotlivém případě vyzvala ve smyslu § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalovanou do 1 roku ode dne vzniku povinnosti k zaplacení příspěvku s náležitostmi uvedenými v § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pokud žalovaná v rámci své procesní obrany uváděla, že nárok žalobkyně je minimálně v části prekludován, neboť výzvy jí nebyly zasílány ve lhůtě 1 roku od vzniku povinnosti podle shora citovaného ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., zde soud uvádí, že se tomu ani tak stát nemohlo, neboť žalobkyně až do doby než jí zdejším soudem bylo vydáno úřední potvrzení ze dne 29. 3. 2023 nemohla vědět, kdo je vlastníkem předmětného vozu, když po tomto začala pátrat bezprostředně po tom, co se v jiném řízení vedeném u zdejšího soudu z usnesení zde vydaného pod č.j. EPR , č. účtu, -5 ze dne 1. 3. 2023 dozvěděla, že původní vlastník vozů zemřel. Argumentace žalované, že tuto informaci mohla žalobkyně získat z výpisu z registru vozidel pak není přiléhavá, neboť ač tento ve výpisu pro potřeby soudu informaci uvádí, není tomu tak u výpisu, který poskytl žalobkyni, tam takový údaj chybí (č. l. 7 spojeného spisu). Stejně tak sice žalobkyně mohla zjistit dříve, úmrtí původního vlastníka vozidel, nicméně z centrální evidence obyvatel nelze zjistit, kdo je jeho dědicem. Prekluzivní lhůta 1 roku tak nezačala běžet dříve, než se žalobkyně prokazatelně dozvěděla, kdo je vlastníkem vozidla, tedy ne dříve než 29. 3. 2023, když ale výzvy ve všech případech byly zasílány v jeden den a to 7. 9. 2023, kdy tedy nemohlo dojít k prekluzi žádného z nároků. Soud je toho názoru, že žalobkyně v této věci se nechovala ani pasivně ve vztahu k zjištění úmrtí původního vlastníka a ověření vlastníka nového, když je pochopitelné, že nemůže být v silách žalobkyně v každém jednotlivém případě kontrolovat, zda nedošlo ke změně na straně vlastníka vozidla, pokud je tento stále uveden v registru vozidel. Ostatně hned jak žalobkyně zjistila, že tento zemřel (viz zastavení jiného řízení z tohoto důvodu viz výše), tak žalobkyně podala dotaz na zdejší soud, kdo je jeho dědicem. Pokud žalovaná dále uváděla, že tyto výzvy neměly náležitosti dle výše citovaného ustanovení § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., zejména, že zde chybělo poučení o možnosti žalobkyně domáhat se svého nároku u soudu, zde soud uvádí, i s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 161/2024 - 92, že pokud ve výzvě byl přímo zákon v této pasáži citován, a tento je zcela srozumitelný i běžnému laikovi, neboť pokud by mělo být poučení nějak koncipováno, nelze ho lépe a srozumitelněji formulovat, než je tam uvedeno, bylo této povinnosti učiněno za dost. Z tohoto důvodu pak ani tato námitka žalované nemohla být zohledněna. K ostatním obranám žalované viz dále odstavec týkající se přiznání náhrady nákladů řízení.

15. Jelikož žalovaná ve lhůtě uvedené v § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla svoji povinnost nesplnila, ocitla se v prodlení podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Když počátek jeho běhu je vázán u jednotlivých nároků stejně na zaslané výzvy žalobkyní ze dne 7. 9. 2023, kde byla stanovena lhůta splatnosti do 60ti dnů. I tuto část nároku shledal soud důvodnou a žalobkyni i příslušenství pohledávky přiznal.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 284,82 Kč. Soud v dané věci zvažoval též užití ustanovení § 150 o. s. ř., kdy ale nakonec neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro jeho aplikaci. Žalovaná byla sice v tíživé životní situaci po smrti manžela, nicméně jak bylo prokázáno, vlastnicí předmětných dvou vozů již byla fakticky ještě před touto událostí a muselo jí být tak známo, že za tyto je třeba hradit zákonné pojištění, pokud se v celé situaci spolehla na druhé osoby, které navíc situaci jen prodloužily a nijak této nepomohly, nemůže být toto hodnoceno v její prospěch. Jak patrno z postupu v roce 2024 celá situace byla řešitelná i bez nalezení malých technických průkazů k vozům již mnohem dříve. Stejně tak to, že žalovaná nemohla přebírat poštu za zesnulého manžela a nedozvěděla se tak o vzniklém dluhu, když ale věděla již minimálně od rozhodnutí v dědickém řízení, že je vlastnicí obou vozů, a že ji tak též stíhá povinnost za tyto hradit pojistné. Taktéž to že vozidla byla nepojízdná není argumentem v její prospěch, neboť povinnost hradit příspěvek stíhá ze zákona všechny vlastníky či provozovatele vozidel, bez ohledu na jejich technický stav. Soud tak přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 115 Kč (1 715Kč + 400Kč vzhledem ke spojení dvou žalob a z nich zaplacených soudních poplatků) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 677 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání ve věci samé) a z částky 3 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na dvou jednáních soudu dne 9. 9. 2024 a 4. 12. 2024) realizovaných po podání návrhu ve věci (zde soud připomíná, že pokud žalobkyní byly účtovány ještě dva právní úkony za podání ve věci samé (19. 6. 2024 (č. l. 24 spisu) a ze dne 2024 (č. l. spisu), za tyto žalobkyni nepřiznal náhradu, neboť tato je přiznávána toliko za účelně vynaložené náklady a žalobkyně svými podáními toliko doplňovala skutková tvrzení a důkazy, které měly být obsaženy již v žalobě, tím spíše, že je právně zastoupena. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 097,04 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 9. 9. 2024 k ústnímu jednání soudu náhrada 2 048,52 Kč za 200 ujetých km v částce 1 448,52 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 12. 2024 taktéž k ústnímu jednání soudu náhrada ve výši 2 048,52 Kč za 200 ujetých km v částce 1 448,52 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 537,04 Kč ve výši 2 632,78 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že náhrada za náklady zastoupení advokátem byla žalobkyně přiznána, jako by oba nároky uplatnila jednou žalobou. V daném případě se jedná o nároky vyplývající z totožných dvou nepojištěných vozidel, navíc v bezprostředně navazujících obdobích, a je proto krajně nehospodárné uplatňovat oba nároky jednotlivými žalobami, zvlášť pokud je žalobkyně zastoupena advokátem a návrhy byly podány s měsíčním rozestupem.

1. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako třídenní, neboť neshledal, že by zde byl důvod pro určení lhůty delší.