21 C 210/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 49 897,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 431 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 431 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 49 897,18 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen první smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku 24 946 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše formou 21 pravidelných měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 10 705 Kč.

2. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být dále dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen druhá smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku 17 723 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše formou 18 pravidelných měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 18 864 Kč.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen třetí smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku 23 376 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše formou 21 pravidelných měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 20 660 Kč.

4. Dne [datum] měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen čtvrtá smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku 25 695 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování zápůjčky a částky za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše formou 24 pravidelných měsíčních splátek, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 29 790 Kč.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávka za žalovaným z výše uvedených smluv s účinností ke dni [datum] postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby právní zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak na svůj dluh dále neuhradil ničeho.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu k tomuto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 24 946 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 86% ročně a stanovena RPSN ve výši 142,04 %.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 17 723 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 69 % ročně a stanovena RPSN ve výši 109,35 %.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 20 667 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 69 % ročně a stanovena RPSN ve výši 107,02 %.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 21 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 22 599 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 78,21 % ročně a stanovena RPSN ve výši 123,01 %.

12. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh – seznamu postoupených pohledávek).

13. Dle oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] byl žalovaný o změnách v osobě věřitele písemně informován. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] bylo prokázáno, že byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky.

14. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný uhradila na první smlouvu částku 10 705 Kč, na druhou smlouvu částku 18 864 Kč, na třetí smlouvu částku 20 660 Kč a na čtvrtou smlouvu celkem 29 790 Kč.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl v případě první smlouvy vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč uhradit dále částku ve výši 24 946 Kč, v případě druhé smlouvy vedle jistiny ve výši 20 000 Kč částku ve výši 17 723 Kč, v případě třetí smlouvy vedle čerpané jistiny ve výši 20 000 Kč částku 23 376 Kč a v případě čtvrté smlouvy vedle jistiny ve výši 21 000 Kč částku ve výši 25 695 Kč Tyto částky pak byly ve všech smlouvách označeny jako poplatek. Tento je sice ve smlouvách rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování úvěru a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvy uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobce, když ve smlouvách uvedl úrokovou sazbu ve výši 86 % ročně (první smlouva), 69 % ročně (druhá smlouva a třetí smlouva) a 78,21 % ročně (čtvrtá smlouva). Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaný řádně neuhradil část splátek, je žalobcem poplatek za doprovodné služby požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. Co se týče ve smlouvách uvedeného smluvního úroku, je nejasné, jakým způsobem byl tento určen, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti, považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje v případě první smlouvy úrok 71,2 % ročně, v případě druhé a třetí smlouvy 59 % ročně a v případě čtvrté smlouvy 54 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností od 1 roku do 5 let včetně v témže období (tj. rok 2020), kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 7,4 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).

19. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 20 000 Kč v případě první, druhé a třetí smlouvy a o částku 21 000 Kč v případě smlouvy čtvrté. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud uhradil na první smlouvu částku 10 705 Kč, na druhou smlouvu 18 864 Kč, na třetí smlouvu 20 660 Kč a na čtvrtou smlouvu 29 790 Kč. Je tak zřejmé, že v případě třetí a čtvrté smlouvy žalovaný bezdůvodné obohacení již zcela vrátil., naopak v případě první a druhé smlouvy dosud nedošlo k úplnému vrácení bezdůvodného obohacení, a soud proto žalovanému uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 10 431 Kč (tj. 20 000 Kč – 10 705 Kč + 20 000 Kč - 18 864 Kč) uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě právního zástupce žalobkyně k vrácení finančních prostředků do [datum] (dle předžalobní výzvy ze dne [datum]). Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, když v řízení byl převážně úspěšný žalovaný (vycházeje přitom z žalované jistiny a požadovaného kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí), nicméně tomuto v řízení žádné náklady nevznikly 21. Lhůtu k plnění potom soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.