21 C 241/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 194 051,76 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do smluvního úroku ve výši 5,49 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 194 051,76 Kč se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucím od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 6 693,98 Kč, se smluvním úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucím od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 2 806,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do smluvního úroku ve výši 5,74 % ročně z částky 190 783,98 Kč jdoucího od [datum] do [datum], dále co do smluvního úroku ve výši 0,25 % ročně z částky 190 783,98 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 363 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 194 051,76 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně nebo jen banka), uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 198 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou měsíčních splátek spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a s dalšími ujednanými poplatky a dále s pojištěním úvěru v měsíční částce 221 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas, v důsledku čehož banka přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 190 783,76 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 811,96 Kč (úrok ve výši 13,99% ročně z částky 194 051,76Kč za období od [datum] do [datum]), z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 806,70 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 268 Kč (500Kč za 1. výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum], 221 Kč za pojištění úvěru z [datum], 500Kč za 2. výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum], 221 Kč za pojištění úvěru z [datum], 500 Kč za 3. výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] a dále pak 6 x 221Kč za pojištění za měsíce březen až srpen roku 2021). Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi ní a její právním předchůdcem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dluhu, nicméně se tak nestalo. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr celkem částku ve výši 32 645,49 Kč. Podáním ze dne [datum], byť toto žalobkyně koncipovala jako napravení administrativní chyby, ale soud ho dle svého obsahu posoudil jako částečné zpětvzetí návrhu, když žalobkyně ve svém nároku zohlednila změnu právní úpravy spotřebitelského úvěru, konkrétně ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., a fakticky vzala žalobu zpět, co do smluvního úroku ve výši 5,49 % ročně z částky 190 783,76 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení. Soud tak postupoval dle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a řízení v tomto rozsahu částečně zastavil, když souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo v této fázi řízení třeba (viz výrok I. tohoto rozsudku).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání žalobkyně souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] údajů klienta, Produktových podmínek pro osobní úvěry právního předchůdce žalobkyně a z Akceptace návrhu Smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 198 000 Kč, který měl být splacen formou 120 měsíčních splátek včetně smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně a případných poplatků, jejichž výše vyplývá z Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný se zároveň zavázal hradit měsíční poplatek za pojištění ve výši 221 Kč. Pro případ nutnosti zasílání upomínek byl sjednán poplatek ve výši 500 Kč. Z Výpisu Spotřebitelského úvěru má soud za prokázané, že žalovaný úvěr ve výši 198 000 Kč čerpal dne [datum]. Z tvrzení žalobkyně, v situaci kdy žalovaný netvrdil opak, má soud za prokázané, že žalovaný na úvěr uhradil toliko částku ve výši 32 645,49 Kč. Úvěr byl zesplatněn k datu [datum] na základě Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze stejného dne, a to v důsledku opakovaného porušování smlouvy ze strany žalovaného (nehradil splátky úvěru řádně a včas). Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně její přílohy tvořící seznam postoupených pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum], odeslání tohoto potom bylo zjištěno z přehledu podacích čísel právního předchůdce žalobkyně. Z Oznámení o právním zastoupení, Výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

7. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 168 odst. 1 citovaného zákona dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, a ten byl naopak tyto povinen vrátit za podmínek sjednaných smlouvou. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, porušil smluvní povinnosti a banka proto celý úvěr zesplatnila. Pohledávka za žalovaným pak byla na žalobkyni platně postoupena postupem dle § 1879 o. z. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované nesplacené jistiny úvěru, tj. částky 190 783,76 Kč, sjednaných poplatků za pojištění ve výši 8 x 221 Kč a poplatků za zaslání výzev 2 x 500Kč a části smluvních úroků (k tomu viz níže). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalované částky ve lhůtě splatnosti, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Když ale výše úroku požadovaná žalobkyní (8,5% ročně) pak neodpovídá shoira citovanému nařízení vlády, když sazba pro dané období činí 8,25% ročně (prodlení nastalo [datum], tj. v druhém pololetí roku 2020). Za dané situace tak soud přiznal zákonný úrok z prodlení toliko v sazbě 8,25%, a co do rozdílu 0,25% byla žaloba zamítána (výrok III. tohoto rozsudku). Co se týče smluvního úroku požadovaného žalobkyní ve výši 13,99% ročně z částky 194 051,76Kč jdoucího od [datum] (den prodlení, kdy ale původně žalobkyně tento požadovala nesprávně od [datum], což ale následně podáním ze dne [datum] napravila) do [datum] (datum postoupení pohledávky) a dále od [datum] ze stejné částky a stejné výše úroku až do zaplacení, když následně ale žalobkyně jak bylo uvedeno výše ve vztahu k tomuto vzala žalobu částečně zpět, když tento za shora uvedené období od [datum] do [datum] byl požadován stále v kapitalizované výši 20 811,96Kč, kdy ale období a úroková sazba byla rozdělena na 13,99% ročně ze shora uvedené částky za období od [datum] do [datum] (90dní) a ve snížené výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení. Vzhledem ale k omezení uvedenému ve shora citovaném ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, tak bylo možno na smluvním úroku přiznat žalobkyni (výrok II. tohoto rozsudku) smluvní úrok ve výši 13,99% ročně z částky 190 786,76 jdoucí od [datum] (datum prodlení žalovaného) do [datum] (tedy po dobu 90 dnů), kapitalizovaný ve výši 6 693,98 Kč a dále smluvní úrok snížený na 8,25% (tehdy platná zákonná sazba úroků, nikoli žalobkyní požadovaných 8,5% po omezení žaloby) ročně ze shora uvedené částky jdoucí od [datum] do zaplacení. Opětovně co do rozdílu musela být žaloba zamítána (5,74% na smluvním úroku a 0,25% na tom zákonném - výrok III. tohoto rozsudku). Soud závěrem jen připomíná, že se jednalo o jeho právní posouzení dané problematiky, a nebylo tak třeba žalobkyni o tomto poučovat dle ustanovení § 118a o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů jako nezastoupenému účastníkovi, neboť zastoupení advokátem v dané věci považuje za krajně neúčelné. Nelze totiž odhlédnout od faktu, že dle údajů zapsaných v obchodním rejstříku je členem dozorčí rady žalobkyně advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], působící v advokátní kanceláři [právnická osoba] (zjištěno dle vyhledávače advokátů na webových stránkách ČAK). Jediným členem představenstva [právnická osoba] a. s. je dle zapsaných údajů v obchodním rejstříku Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka působící dle údajů ČAK rovněž v advokátní kanceláři [právnická osoba] Platí přitom, že v řízení úspěšný účastník má nárok toliko na náhradu nákladů, které účelně vynaložil k bránění a uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. K dané otázce se opakovaně vyjadřoval i Ústavní soud, kdy v nálezu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18 mimo jiné uvádí, že zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne 26. listopadu 2013 (N 198/71 SbNU 353)). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení (srov. např. nálezy sp. zn.

I. ÚS 2929/07 ze dne

9. října 2008 (N 167/51 SbNU 65), sp. zn.

I. ÚS 988/12 ze dne

25. července 2012 (N 132/66 SbNU 61), sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne 16. prosince 2014 (N 229/75 SbNU 557), sp. zn.

II. ÚS 1333/14 ze dne

18. února 2015 (N 36/76 SbNU 503) či sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. dubna 2016 (N 62/81 SbNU 81)), a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (srov. nález sp. zn.

II. ÚS 736/12 ze dne

2. října 2013 (N 171/71 SbNU 35)). Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal, že zastoupení žalobkyně advokátem nebylo nezbytné a mělo toliko účelově navyšovat náklady řízení a tedy zisk žalobkyně. V rozporu se zásadou hospodárnosti je rovněž fakt, že žalobkyně uplatnila nároky vůči žalovanému, které spolu bezprostředně souvisí třemi samostatnými žalobami. Všechny tyto pohledávky byly navíc na žalobkyni postoupeny shodnou smlouvou o postoupení pohledávek. K jejich samostatnému projednání není dle názoru soudu žádný důvod a takovýto postup opětovně jen utvrzuje soud o záměru žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, jakoby byly všechny tři nároky uplatněny jedinou žalobou. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 763 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Soud žalobkyni nepřiznal paušální náhradu za tři vyjádření zaslané na výzvu soudu ze dne [datum] a ze dne [datum] a dále zpětvzetí ze dne [datum], kdy se jednalo o napravení chyb uvedených v žalobě nebo doplnění skutkových tvrzení, která v žalobě buďto zcela absentovala nebo byla nedostatečná a žalobkyni nic nebránilo, aby tyto řádně uvedla již v podané žalobě. Náhrada nákladů proto celkem činí částku ve výši 8 363 Kč.

11. O lhůtách k plnění z tohoto rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř., když tyto určil jako běžné třídenní.