21 C 26/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 325,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 154,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 154,69 Kč jdoucím od 23. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 11 171,21Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 2. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Tento měl být splacen nejpozději do 2. 9. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, o které byl právním předchůdcem žalobkyně upomínán. V poslední upomínce byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 5. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 14 325,90 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 669,47 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 3 543,46 Kč, a dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 112,97 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný vyplnil registrační formulář, uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Následně žalovaný provedl verifikační platbu ze svého bankovního účtu č. , č. účtu, . Na tento pak právní předchůdce žalobkyně úvěr žalovanému vyplatil dne 2. 8. 2023. Žalovaný byl dále vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 6. 2024, stejného dne podanou na poště. Žalovaný ani přes tuto dlužnou částku žalobci neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 2. 8. 2023 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, jež měl být splacen spolu s úrokem ve výši 116,66 % ročně ve 12ti měsíčních splátkách po 2 171,52Kč. RPSN činila 204,40 %. Z předložené smlouvy o úvěru dále vyplývá, že v případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále na poplatek za každou zaslanou upomínku v částce 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky), čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody a sjednané úroky včetně úroku z prodlení. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného ani původního věřitele (označená smlouva o úvěru). Z výpisu z účtu žalobkyně, vedeného u , právnická osoba, . vyplývá, že dne 2. 8. 2023 byla poukázána na účet č. , č. účtu, částka 15 000 Kč, přičemž dne 23. 7. 2023 byla z tohoto účtu zaplacena žalobkyni částka 0,01 Kč s označením „VS:, var. symbol, “. Ze zprávy , právnická osoba, . soud ověřil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, kdy bylo potvrzeno, že na tomto účtu skutečně shora uvedeného dne byla evidována příchozí platba ve výši 15 000Kč. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 6. 2024 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Tomu předcházela výzva k okamžité úhradě dluhu učiněná původním věřitelem v dopise ze stejného dne. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 5. 2024 včetně podacího lístku).

4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Po právním zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 23965 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva shora zmiňovaná je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 16 058,24 Kč, kterou měl žalovaný jako úrok za poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni vrátit, představuje úrok ve výši 116,66% ročně, jak bylo uvedeno ve smlouvě. Takovou výši úroku soud shledává jako nemravnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání (dle řad ARAD v předmětném období byla obvyklá úroková sazba úvěrů do 1 roku 12,68%), tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny ponížené o platby žalovaného. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě nesplnil, ocitl se v prodlení. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že na dlužné jistině ve výši 15 000 Kč, žalovaný dluhuje 10 669,47Kč (bylo jím tedy zaplaceno 4 330,53Kč) a na dlužném úroku ve výši 11 058,24 pak dluhuje částku 3 543,46Kč (bylo jím tedy zaplaceno 7 514,78Kč). Žalovaný tak žalobkyni uhradil celkem částku 11 845,31Kč z jemu poskytnuté částky 15 000Kč. Žalobkyni tak dluží částku 3 154,69Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek nesplnil ve lhůtě stanovené upomínkou žalobkyně ze dne 16. 6. 2024 a odeslanou stejného dne, vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Když počátek běhu úroků je vázán na shora zaslanou upomínku žalovaného, když tato se do jeho dispozice mohla dostat dne 19. 6. 2024, a splatnost dluhu zde byla určena třídenní, tedy do 22. 6. 2024. Od 23. 6. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše.

7. O náhradě nákladů řízení (výrok III. Tohoto rozsudku) rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tak že žádnému účastníku tyto nepřiznal, když byť v řízení převážně úspěšný žalovaný, by na poměrnou náhradu nárok měl, ale v řízení nebylo prokázáno, že by tomuto vůbec nějaké náklady vznikly.

8. O lhůtách z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když tyto byly určeny jako běžné třídenní.