21 C 29/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 566 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 566 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 566 Kč jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1 566 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady nákladů vynaložených za skladování a likvidaci výrobků porušujících práva duševního vlastnictví podle § 7b odst. 2 a 7 zákona č. 64/1986 Sb., o obec obchodní inspekci. Žalobkyně provedla v provozovně žalovaného kontrolu, při které bylo zjištěno 521 kusů výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Tyto výrobky byly následně na základě úředního záznamu o zajištění výrobku mimo dosah kontrolovaného osoby a seznamu zajištěného zboží zajištěny a uskladněny. Zboží bylo poté jako padělky zničeno. Žalobkyně jí vzniklé náklady vyfakturovala žalovanému dne datum, faktura se stala splatnou dne datum. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že přestal ke dni datum podnikat, doručoval soud soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu žalovaného coby fyzické osoby.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě se účastníci řízení na výzvu soudu ohledně možnosti rozhodnutí bez nařízení soudního jednání nevyjádřili a soud proto předpokládal jejich konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, neboť žalovaný na svoji obranu ničeho neuváděl.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze záznamu o zajištění zboží mimo dosah kontrolované osoby bylo zjištěno, že žalobkyní pověřená osoba provedla dne datum kontrolu v provozovně žalovaného na adrese adresa žalovaného, PSČ, při níž bylo zajištěno celkem 521 kusů výrobků porušujících práva duševního vlastnictví. Z přílohy k záznamu o zajištění zboží ze dne datum má soud za prokázaný počet, popis a druh výrobků, které byly téhož dne žalovanému odňaty. Z faktury variabilní symbol ze dne datum se splatností dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku ve výši 1 566 Kč, které se skládá z částky 787,14 Kč za náklady na uskladněné zajištěné výrobky, z částky 485,92 Kč za osobní náklady manipulace, z částky 18,16 Kč za náklady na dopravu a z částky 274,36 Kč za náklady na likvidaci. Uvedenou fakturu žalovaný převzal osobně dne datum, což prokazuje jím vlastnoručně podepsaná doručenka.

5. Podle § 7b odst. 1 a 2 zákona č. 64/1986 Sb., o obec obchodní inspekci inspektor v případě důvodného podezření, že jsou nabízeny, prodávány nebo skladovány výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněně užívající označení chráněné podle zvláštního právního předpisu, uloží zajištění těchto výrobků. Opatření o zajištění výrobků oznámí inspektor ústně kontrolované nebo zúčastněné osobě a neprodleně o něm učiní písemný záznam, ve kterém bude uveden i důvod zajištění, popis zajištěných výrobků a jejich množství. příjmení bez zbytečného odkladu doručí kopii písemného záznamu kontrolované osobě. obec obchodní inspekce je oprávněna uskladnit zajištěné výrobky, které neodpovídají zvláštním právním předpisům, mimo dosah kontrolované osoby. Kontrolovaná osoba je povinna zajištěné výrobky inspektorovi vydat. Odmítá-li vydání, budou tyto výrobky kontrolované osobě odňaty. O vydání nebo odnětí sepíše inspektor úřední záznam. Náklady na skladování hradí kontrolovaná osoba, u které bylo nabízení, prodej nebo skladování takovýchto výrobků zjištěno. Kontrolovaná osoba není povinna uhradit náklady na uskladněné výrobky, jestliže se prokáže, že výrobky zvláštním právním předpisům odpovídají.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž nárok žalobkyně vyplývá z výše citovaného § 7b odst. 1 a 2 zákona č. 64/1986 Sb., neboť žalovaný coby podnikatel, prodával ve své provozovně výrobky, jež porušovaly některá práva duševního vlastnictví. Dané jednání je založeno na objektivní odpovědnosti, kterou nese podnikatel, jenž disponuje užívacím právem k prodejnímu prostoru. Tyto výrobky byly při kontrole provedené pověřeným pracovníkem žalobkyně zajištěny, uskladněny a následně zničeny. Náklady s tímto je pak povinen hradit žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalovanou částku ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře nezaplatil, ocitl se ode dne datum v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení i za situace, kdy nedoložila zaslání předžalobní výzvy žalovanému ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný si uvedenou fakturu osobně převzal, nicméně ji následně neuhradil ani se nepokusil věc s žalobkyní smírně řešit. Žalovaný zůstal v řízení pasivní i poté, co mu soud doručil žalobu do vlastních rukou dne datum. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný před rozhodnutím ve věci nebyl ochoten svůj existující dluh zaplatit nebo jinak zajistit, aby žalobkyně dosáhla účelu, pro který byla žaloba podána. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 proto soud dospěl k závěru, že absence předžalobní výzvy v projednávané věci nebrání přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni.

9. O povinnosti žalovaného uhradit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč rozhodl soud na základě ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích. Žalobkyně je jakožto organizační složka státu osvobozena od hrazení soudního poplatku, přičemž v řízení byla zcela úspěšná. Dle výše uvedených ustanovení má v takovém případě poplatkovou povinnost žalovaný. Výše soudního poplatku byla stanovena dle Položky 1, bodu 1, písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. (Sazebník poplatků).

10. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, věta první před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.