21 C 306/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 000 Kč jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud této uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru v původní výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 4 920 Kč. příjmení 4 000 Kč byla právním předchůdcem žalobkyně bezhotovostně převedena na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, z tohoto důvodu společnost právnická osoba zaslala žalované postupně výzvy k úhradě dluhu, které zůstaly bez odezvy. Dne datum došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci žalobkyně vyjádřila souhlas se shora uvedeným postupem ve svém podání ze dne7. 10. 2022, a žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Na základě těchto, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo potvrzení o verifikační platbě žalovanou, příkazu k úhradě, výzvy k úhradě dluhu, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností právnická osoba a žalovanou byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění.

5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to nejpozději do datum. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila. V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.