21 C 325/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 43 285,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 426 Kč spolu s 8,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 41 426 Kč jdoucím od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce ve 3 573,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 43 285,54 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 22. 6. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 39 378 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,94 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč, služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 3. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 20. 7. 2021. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 22. 1. 2022 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 26 696 Kč a na dlužném poplatku částku 35 735,58 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 20,94 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne 18. 5. 2021 k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 27 655 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 282 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,88 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 2. 2023. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 22. 6. 2021. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 22. 1. 2022 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 16 589,54 Kč a na dlužném poplatku částku 22 975,80 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 20,88 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. Do té doby na první z nich částka 3 304Kč a na druhou pak 5 270 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena dne 22. 6. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 39 378 Kč představující úrok ve výši 28 923Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 6 246 Kč a pojistné ve výši 2 709Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 69 378 Kč, a to ve formě 21 měsíčních splátek po 3 304 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne 18. 5. 2021 další smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 24 946 Kč, představující úrok ve výši 19 282 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 164 Kč a pojistné ve výši 2 709 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 47 655 Kč, a to ve formě 21 měsíčních splátek po 2 270 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle prvé smlouvy stanovena na 137,77 % a dle druhé na 142,04 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 27. 10. 2023 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil žalobci celkem částku 3 304Kč a 5 270 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal úhradu vyšší, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit dále částku 39 378 Kč, označenou jako poplatek (a v případě druhé smlouvy činila jistina 20 000Kč a poplatek 27 655Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso a dále na pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 39 378 Kč a 27 655 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 105,6 % a 124,7 % v případě druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť při přepočtu na roční úrok je již v samotných smlouvách stanovena RPSN ve výši 137,77% a dle druhé na 142,04%. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto přemrštěně vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč a 20 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 3 304 Kč na první úvěr a částku 5 270 Kč na ten druhý. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 41 426 Kč uhradil (30 000Kč – 3 304 Kč + 20 000Kč – 5 270 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 30. 10. 2023 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 9. 11. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se od 10. 11. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2, a tak jí soud přiznal v jím uvedené výši. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

7. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má v řízení převážně úspěšný žalobce právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. V tomto případě se pak jedná o částku 3 573,74Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 732Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) z tarifní hodnoty ve výši 43 285,54 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Když celková výše nákladů je procentuálně krácena na 91,4 % (při zásadě odečítání neúspěchu od úspěchu), neboť žalobce byl se svým návrhem úspěšný toliko v rozsahu 95,7 % (41 426 Kč) a neúspěšný v rozsahu 4,3 % (1 859,54Kč).

8. O lhůtách z tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly určeny jako běžné třídenní.