21 C 358/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 21 221,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 000 Kč spolu s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 18 000 Kč jdoucím od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku v celkové výši 21 221,06 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne 26. 5. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 15 980 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 141 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,82 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč, služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 999 Kč a pojištění ve výši 2 340Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 398 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 11. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 26. 5. 2020. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 4. 11. 2020 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 13 000 Kč a na dlužném poplatku částku 13 251,50 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 20,82 % ročně z neuhrazené jistiny. Mezi týmiž subjekty jako výše došlo dne 20. 12. 2019 k uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tímto úvěrem se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku 13 683 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 833 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,14 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši 3 754 Kč a pojištění ve výši 3 096 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 987 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 12. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne 25. 5. 2020. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne 4. 11. 2020 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 8 221,06 Kč a na dlužném poplatku částku 8 784,94 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 25,14 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byly obě pohledávky postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022. Po tomto datu nebylo na pohledávky uhrazeno již ničeho. Do té doby na první z nich částka 2 000Kč a na druhou pak 5 000 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným byla uzavřena dne 26. 5. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 15 980 Kč představující úrok ve výši 9 141Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 2 999 Kč a pojištění ve výši 2 340Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 30 980 Kč, a to ve formě 78 týdenních splátek po 398 Kč. Mezi stejnými subjekty byla uzavřena dne 20. 12. 2019 další smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 13 683 Kč, představující úrok ve výši 6 833 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 528 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 754 Kč a pojistné ve výši 3 096Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 23 683 Kč, a to ve formě 24 měsíčních splátek po 987 Kč. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Roční procentní sazba nákladů byla dle prvé smlouvy stanovena na 118,57% a dle druhé na 120,63%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne 13. 1. 2023 bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými úvěry uhradil žalobci celkem částku 2 000 Kč a 5 000 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal úhradu vyšší, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedené smlouvy o úvěru z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřené. Závěr o neplatnosti těchto smluv soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč uhradit dále částku 15 980 Kč, označenou jako poplatek (a v případě druhé smlouvy činila jistina 10 000Kč a poplatek 13 683Kč). Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso a dále na pojištění, současně je však třeba si uvědomit, že se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 815 980 Kč a 13 683Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 89,7% a 85,7% v případě druhé smlouvy a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť při přepočtu na roční úrok je již v samotných smlouvách stanovena RPSN ve výši 120,63% a dle druhé na 118,57%. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto přemrštěně vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč a 10 000Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 2 000 Kč na první úvěr a částku 5 000 Kč na ten druhý. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 18 000 Kč uhradil (15 000Kč – 2 000Kč + 10 000Kč – 5 000Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 13. 1. 2023. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 16. 1. 2023 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 26. 1. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se od 27. 1. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2, a tak jí soud přiznal v jím uvedené výši. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.