21 C 37/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 429,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 280 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 280 Kč jdoucím od 13. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba pro zaplacení částky 2 149,19Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 12 429,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 064,14 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 12 429,19 Kč jdoucí od 28. 9. 2023 do zaplacení, smluvní úrok kapitalizovaný částkou 27 725,38Kč a dále tento smluvní úrok ve výši 21 % ročně z částky 12 429,19Kč jdoucí od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 13. 12. 2012 k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč a vše uhradit formou 60 týdenních splátek po 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 8. 4. 2013. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když uhradil toliko 4 720 Kč a následně již ničeho, čímž se dostával postupně do prodlení s jednotlivými splátkami jistiny i souhrnného poplatku. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 2. 2012 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní hotovost ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč (celkem tak dlužná částka činila 27 540Kč). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, o čemž byl žalovaný písemně informován. V rámci předžalobní upomínky byl žalovaný vyzývána k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 4 720Kč.

6. Podle ustanovení § 657 a 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (účinný v době uzavření smlouvy, dále jen „občanský zákoník“) a smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

7. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně toliko částečně. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na skutková zjištění je nutno na smlouvu o půjčce nahlížet jako na neplatnou. Pokud žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč měl současně uhradit částku 12 540 Kč označenou jako souhrnný poplatek, pak tento poplatek nemohl představovat nic jiného než úrok ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku za poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček respektive spotřebitelských úvěrů a finanční částka označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek, by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu souhrnného poplatku jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které je ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,45 %, je ujednáním neplatným s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku (ostatně i RPSN uváděná ve smlouvě činí 63,91%). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 1484/2004. V řízení nevyplynuly žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud dospěl zároveň k závěru, že obsah ujednání o úrocích nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy o půjčky, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě shora uvedeno půjčku jako právnická osoba podnikajících v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů bezúročně neposkytl. Jednalo se o tzv. adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoliv změnu ze strany žalovaného. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání (např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. Na straně žalovaného tak s ohledem na shora uvedené závěry o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce vzniklo bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 451 občanského zákoníku, které je povinen žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení pak činí částku 15 000 Kč představující poskytnutou jistinu, když z této žalovaný uhradil 4 720 Kč, celkem tak žalobkyni žalovaný dluží částku 10 280 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu uložil taktéž povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, počátek prodlení vázal k výzvě žalobce o vrácení finančních prostředků v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, kdy byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10-ti dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 2. 5. 2023 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 13. 5. 2023. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 13. 5. 2023 do prodlení splnění svého peněžitého závazku. Co do zbytku však soud shledal žalobu vzhledem k výše uvedené argumentaci nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku)

11. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (poměr úspěchu a neúspěchu pak počítán ze součtu žalované částky a kapitalizovaného příslušenství požadovaného žalobkyní k datu vydání rozhodnutí). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.