21 C 38/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10 489,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 140,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 140,24 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba pro zaplacení částky 3 349,34Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 11. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 10 489,58 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 28. 1. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč a vše formou 39týdenních hotovostních splátek po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 28. 10. 2006. Žalovaná na dluh uhradila 5 740,24 Kč a následně do postoupení pohledávky již ničeho, čímž se dostávala postupně do prodlení s jednotlivými splátkami jistiny i souhrnného poplatku. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Mezi týmiž smluvními stranami došlo dne 25. 4. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na základě, které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč a vše formou 52týdenních splátek po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 4. 2007. Žalovaná uhradila na splátkách celkem 4 859,76Kč a následně již ničeho, čímž se dostávala postupně do prodlení s jednotlivými splátkami jistiny i souhrnného poplatku. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky i v tomto případě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni, když toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a tento s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené jí do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.)

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 4. 2006 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní hotovost ve výši 12 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. RPSN bylo touto smlouvou stanoveno na 199,4 % a splatnost v 52týdenních splátkách po 384Kč. Ze smlouvy o půjčce ze dne 28. 1. 2006 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v tomto případě peněžní hotovost ve výši 5 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč. RPSN bylo touto smlouvou stanoveno na 276,9 % a splatnost v 39týdenních splátkách po 205Kč. Pohledávky za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 202023, o čemž byla žalovaná písemně informována. V rámci předžalobní upomínky byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných částek ve lhůtě deseti dnů. Na poštu byla výzva podána dne 27. 10. 2023.

6. Podle § 657 a 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (účinný v době uzavření smlouvy) a smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

7. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně toliko částečně, neboť s ohledem na skutková zjištění je nutno na obě smlouvy o půjčce nahlížet jako na neplatné. Pokud žalovaná v prvním případě vedle jistiny ve výši 12 000 Kč měla současně uhradit částku 7 968 Kč označenou jako souhrnný poplatek (v druhém případě činila jistina částku 5 000Kč a poplatek pak 2 995 Kč), pak tento poplatek v obou případech nemohl představovat nic jiného než úrok ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku za poskytnuté finanční prostředky. Právní předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých půjček respektive spotřebitelských úvěrů a finanční částka označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek, by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu souhrnného poplatku jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které je ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje v prvním případě úrok dokonce ve výši 71,8 % (v druhém 66,4%), je ujednáním neplatným s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku (ostatně toto dokládá i výše RPSN uváděná v samotných smlouvách). Soud v souvislosti s tímto odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. V řízení nevyplynuly žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud dospěl zároveň k závěru, že obsah ujednání o úrocích nelze oddělit od ostatního obsahu smluv o půjčce, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě shora uvedené půjčky jako právnická osoba podnikajících v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů bezúročně neposkytl. Jednalo se o tzv. adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoliv změnu ze strany žalované. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání (např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 183/2017).

10. Na straně žalované tak s ohledem na shora uvedené závěry o absolutní neplatnosti smluv o půjčce vzniklo bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 451 občanského zákoníku, které je povinna žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení pak činí v prvém případě částku 12 000 Kč představující poskytnutou jistinu, když z této žalovaná uhradila 4 859,76 Kč, celkem tak 7 140,24 Kč zbývá na tomto uhradit. V druhém případě pak půjčená částka činila 5 000 Kč, kdy ale žalovaná na této uhradil celkem 5 740,24 Kč, tedy dokonce o 740,24 Kč dluh přeplatila. Částka 7 140,24 Kč je konečný dluh žalované vůči žalobkyni, když soud za žalovanou nemůže provést zápočet jí přeplacené částky za částkou dlužnou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí uložil taktéž povinnost uhradit zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, počátek prodlení vázal k výzvě žalobce o vrácení finančních prostředků v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, kdy byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10-ti dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 27. 10. 2023. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se oznámení dostalo do sféry žalované dne 30. 10. 2023 a do 10. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 9. 11. 2023. Jelikož tak žalovaná neučinila, dostala se od 10. 11. 2023 do prodlení splnění svého peněžitého závazku. Co do zbytku však soud shledal žalobu nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku).

11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (poměr úspěchu a neúspěchu pak počítán ze součtu žalované částky a kapitalizovaného příslušenství požadovaného žalobckyní k datu vydání rozhodnutí). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.