21 C 380/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 17 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15% ročně z částky 10 700 Kč jdoucím od 29. 8. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 12. 10. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku ve výši 17 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 9. 2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalovanému téhož dne zaslána na jeho bankovní účet částka ve výši 10 700 Kč. Za poskytnutí zápůjčky měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 2 782 Kč. Obojí bylo splatné do 29. 10. 2022. Ke dni podání žaloby neuhradil žalovaný ničeho. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . Tam si žalovaný nastavil podle své volby dostupné parametry (splatnost a výše zápůjčky), následně vyplnil formulář, kde zadal osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy a potvrdil, že se seznámil i s obchodními podmínkami. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně prostřednictvím jím naskenovaného občanského průkazu, dále pak také byla z účtu žalovaného zaslána ověřovací platba, na základě které mu byl přidělen PIN jako jedinečný elektronický podpis. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný zápůjčku ve stanovené lhůtě nevrátil, žalobkyně, tedy byla nucena vynaložit také náklady na vymáhání pohledávky v podobě písemných výzev, a to dne 5. 11. 2022, 12. 11. 2022, 19. 11. 2022, 28. 11. 2022 a 13. 12. 2022 vždy po 500 Kč, celkem tedy 2 500 Kč. Z uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni také nárok na smluvní pokutu (čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce) ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 700 Kč, a to konkrétně od 30. 10. 2022 do dne 5. 10. 2023, kdy tato částka je vypočtena na 3 638 Kč. Předmětem řízení tedy učinila žalobkyně pouze nesplacenou jistinu 10 700 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 782 Kč, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu v částce 3 638 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného dne 22. 8. 2023 písemně vyzvala k dobrovolné úhradě dlužné částky, nicméně se tak nestalo a žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 700 Kč bez určení účelu. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 0 %, roční procentuální sazba nákladů činila 2 969 %, dále byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 782 Kč. Podle článku 1.4 smlouvy, měla být zápůjčka spolu s poplatkem vrácena do 29. 10. 2022. Dále byla sjednána v článku 2.3 smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky denně, dále pak zákonný úrok z prodlení, dále pak poplatky za úkony věřitele v podobě písemné upomínky, emailové upomínky a obdobných úkonů (čl. 2. 5 smlouvy). U podpisu smlouvy je uvedeno, že tuto žalovaný podepsal dne 29. 9. 2022 v 4:18 hodin formou PIN 1219. Ze zprávy , Anonymizováno, bylo prokázáno, že majitelem účtu, na který byla y finanční prostředky zaslány, byl ke dni 29. 9. 2022 žalovaný (č. ú. , Anonymizováno, ), a že téhož dne na daný účet byla připsána platba ve výši 10 700 Kč. Číslo účtu je shodné s tím, ze kterého žalobkyni byla 19. 7. 2022 odeslána 1 Kč jako potvrzovací poplatek s tím, že název protiúčtu je jméno žalovaného. Dále byly předloženy upomínky (bez dokladu o faktickém odeslání těchto), kdy byl žalovaný upozorňován na prodlení se splácením svého dluhu. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně upomínkou ze dne 22. 8. 2023, z podacího lístku má soud za prokázané, že tato výzva byla téhož dne odeslána poskytovatelem poštovních služeb. Ohledně plateb soud vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh ničeho nezaplatil. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Posoudil totiž uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 6 a 8 téhož předpisu. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv je ve smlouvě uváděno, že úročení je 0%, jedná se o ujednání, které neodpovídá vůli stran. Za poskytnutí finančních prostředků byl sjednán jednorázový poplatek ve výši 2 782 Kč. Z pohledu soudu se pouze jedná o skryté ujednání o úroku, o čemž svědčí i fakt, že tento poplatek je označen „za poskytnutí zápůjčky“ a jedná se tedy o úplatné plnění, čímž je ze své povahy právě úrok. Soudu je z úřední činnosti známa činnost žalobkyně, která poskytuje finanční prostředky za účelem generování zisku, jakýkoliv další poplatek, který přirůstá k placené jistině, je tedy třeba chápat jako úrok, platbu za půjčení finančních prostředků. V tomto případě tedy soud vyhodnotil částku 2 782 Kč jako úrok požadovaný za půjčení peněz. Finanční prostředky měly být vráceny do 3 měsíců ode dne jejich poskytnutí, při přepočtu na roční úrokovou sazbu by se jednalo přibližně o 240 %. Už při pouhém pohledu na tuto sazbu je zcela zřejmé, že se nejedná o úrok běžný, byť by soud i uvažoval o úroku, který je poskytován nikoliv bankovními společnostmi, ale společnostmi nebankovními, případně by uvažoval o úroku na kreditních kartách, který jak je z úřední činnosti známo, úrokem nejvyšším, aktuálně však nepřesahuje u žádné z institucí 20% ročně, nebylo tomu tak jinak ani v roce 2022. Takto použitý úrok, byť je označen jako poplatek, soud považuje v rozporu s dobrými mravy a nelze mu poskytnout právní ochranu, a protože se jedná o ujednání, které není ze smlouvy oddělitelné, bylo třeba posoudit celou uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Ostatně sama žalobkyně ve smlouvě o zápůjčce dokonce uvádí RPSN ve výši 2 969%9. Nárok tedy soud posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Je tedy na místě přiznat zaplacení částky poskytnutých finančních prostředků, tedy toliko 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15% ročně. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jednalo o částky, které vznikly účtováním sankcí z neplatné smlouvy, případně uplatněním poplatků, které ve smlouvě měly být sjednány, ale s ohledem na její neplatnost o jejich aplikaci uvažovat nelze.

10. Co se týká zákonného úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení soud konstatuje, že splatnost nároku nastala poté, co byl žalovaný prokazatelně vyzván k zaplacení, tedy předžalobní výzvou datovanou dne, 22. 8. 2023, stejného dne odeslanou. Podle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 25. 8. 2023, následně měl žalovaný svůj dluh uhradit do 3 dnů, tj. do 28. 8. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se od 29. 8. 2023 do prodlení. Co se týče výše úroku z prodlení, akceptoval soud plně návrh žalobkyně.

11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl sice převážně úspěšný žalovaný (soud vycházel při výpočtu úspěchu a neúspěchu ze součtu jistiny a kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodování), náklady řízení by tedy měla hradit žalobkyně. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků.

12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.