21 C 41/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , 326 00 Plzeň pro zaplacení 11 997,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 300 Kč jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 697,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 19 097,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 11 997,64 Kč jdoucího od 19. 12. 2020 do 14. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 697,64 Kč jdoucího od 15. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 11. 2023 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 997,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 9 048 Kč, to vše formou 53 pravidelných týdenních splátek po 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 27. 8. 2009. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalovaná na svůj dluh uhradil toliko částku 1 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka převedena na žalobce. Žalovaná byla o změně věřitele informována doporučeným dopisem. Žalovaná byla před podáním žaloby právní zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, soud proto předpokládal její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a listiny předložených žalobkyní.

4. Z těchto pak byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne 21. 8. 2008 č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní hotovost ve výši 13 000 Kč, kterou převzala žalovaná v den uzavření smlouvy a zavázala se tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši 9 048 Kč. Žalovaná se uvedené zavázala vrátit formou 53 týdenních splátek po 416 Kč Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy). Žalovaná byla o změnách v osobě věřitele písemně informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, dle podacího archu bylo oznámení předáno k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021. V rámci předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2021 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 11. 11. 2021, podací arch z 12. 11. 2021). Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 1 700 Kč.

5. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), soud na právní vztahy vzniklé v důsledku uzavření smlouvy o půjčce aplikoval v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník).

6. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 13 000 Kč uhradit dále částku 9 048 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě označen jako souhrnný poplatek, nic to ale nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel, když ve smlouvě o půjčce úrokovou sazbu vůbec neuvádí. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 68,2 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 39 občanského zákoníku o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2008 činila cca 13,46 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017, 25 Co 255/2019).

11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 13 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná dosud uhradila částku 1 700 Kč. Ze shora uvedených důvodů jí tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 11 300 Kč (13 000 Kč – 1 700 Kč) vrátila žalobkyni. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná byla poprvé vyzván žalobkyní k úhradě dluhu oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, která se dle § 573 o. z. dostalo do sféry žalované dne 4. 2. 2021 a k úhradě mělo dojít ve lhůtě 10 dnů. Jelikož žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni nevrátila, dostal se ode dne 15. 2. 2021 do prodlení a žalobkyně má proto rovněž právo na úhradu zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Co se týče výše zákonného úroku z prodlení, vyšel soud v souladu s dispoziční zásadou z žalobního návrhu. S ohledem na výše uvedené závěry nezbylo soudu než žalobu ve zbývající části zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť ačkoliv to byla žalovaná, kdo měl v řízení převážný úspěch (vzhledem k žalované částce včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu), nebylo prokázáno, že by jí v řízení jakékoliv náklady vznikly.

13. Lhůta k plnění byla žalované určena v souladu s § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako běžná třídenní.