21 C 45/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 990,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 8. 7. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 12 990,40 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 28. 11. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím úvěru se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku ve výši 7 492 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 463 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a nákladů za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 1 529 Kč. Celkovou částku zápůjčky se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 65týdenních splátkách po 223 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 2. 2024. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když jediná splátka, která jí byla uhrazena, činila toliko částku 1 000Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo již dne 30. 4. 2023 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 000 Kč a na dlužném poplatku částku 6 990,40 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně úrok ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené jistiny, a dále zákonný úrok z této. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28 4. 2025 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

2. K nařízenému jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaná pak uvedla, že je pravdou, že si úvěr skutečně vzala v částce 7 000Kč, když jí tato byla vyplacena v hotovosti. Žalovaná tvrdila, že uhradila celkem částku představující dvě splátky tedy 2 x 1 000Kč v hotovosti. Nicméně k jedné z úhrad nemá žádný doklad. Spláceno mělo být hotově po částce 1 000Kč. Žalovaná před uzavření smlouvy předkládala k ověření své úvěruschopnosti dohodu o pracovní činnosti, kdy její příjmy činily měsíčně částku 33 000Kč, výdaje pak měla nájem v částce 9 000Kč. Žalovaná dle svého tvrzení byla schopna úvěr hradit. V současnosti je tento schopna uhradit ve lhůtě tří dnů.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který plně koresponduje s tvrzeními žalobkyně uvedenými výše. Žalovaná měla v úmyslu uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, na podkladě které jí měla být vyplacena částka 7 000Kč. Což se skutečně v hotovosti dne 28. 11. 2022 stalo. Žalovaná prokazatelně právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 1 000Kč. Ve smlouvě byl úrok sjednán ve výši 86 % ročně (RPSN 198,71 % ročně), toto jediné v rámci skutkových tvrzení žalobkyně neodpovídá listinným důkazům, když tato tvrdí úrokovou sazbu ve výši 14,75 % ročně. Celkově tak měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku ve výši 14 492Kč (skládající se z poplatků uvedených v odstavci 1. tohoto rozsudku). Pohledávka za žalovanou byla od právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 4. 2025, když tento dopis byl žalované dle podacího lístku zaslán dne 22. 5. 2025 a lhůta k zaplacení zde byla určena jako desetidenní. Dopisem ze dne 29. 7. 2025 byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky.

4. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč uhradit dále částku 7 492 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že poplatek představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 86 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2022 činila cca 15,1 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). Pokud žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, zde musí soud konstatovat, že v daném případě nebyla sjednána tak vysoká úroková sazba jako v souzeném případě (86 % ročně) a i v tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že minimálně ve vztahu k nerealizovaným hotovostním inkasům, prvoinstanční soud poplatek za tuto službu správně zamítal.

5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 7 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná prokazatelně uhradila částku 1 000 Kč. Ze shora uvedených důvodů tak soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 5. 2025. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 25. 6. 2025 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 7. 2025. Jelikož tak neučinila, dostala se od 8. 7. 2025 do prodlení s plněním svého závazku, kdy výše zákonného úroku (přiznaného dle § 1970 občanského zákoníku) se odvíjela od tohoto dne a činí 11,5 % ročně nikoli žalobkyní požadovaných 14,75 % ročně (viz § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.) Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout. Tedy co do částky 6 990,40Kč a dále co do smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 990,40Kč jdoucího od 27. 2. 2024 do zaplacení, dále co do zákonného úroku ve výši 14,75 % z částky 12 990,40Kč jdoucího od 27. 2. 2024 do 7. 7. 2025, dále co do zákonného úroku ve výši 14,75 % z částky 6 990,40 Kč jdoucího od 8. 7. 2025 do zaplacení, a dále co do rozdílu výše žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení (14,75%) a výše zákonného úroku z prodlení odpovídající skutečnému dni prodlení žalované (11,5%) tedy zákonného úroku ve výši 3,25 % ročně z částky 6 000Kč jdoucího od 8. 7. 2025 do zaplacení (výrok II. tohoto rozsudku).

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na tuto nepřiznal žádnému z účastníku, když jejich úspěch a neúspěch ve věci byl v podstatě shodný.

7. O lhůtě k plnění (výrok I. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když i žalovaná potvrdila, že bude částku schopna v tomto termínu uhradit.