21 C 50/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň – město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 800 Kč jdoucím od 28. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku pro částku 9 200Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou z 27. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve 23 240 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřel dne 11. 9. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 11. 2023. Na základě této poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit v částce 24 152 Kč s příslušenstvím do 24. 12. 2023. K uzavření smlouvy došlo elektronickou formou, kdy žalovaný převedl částku 0,1 Kč představující verifikační poplatek na účet právního předchůdce žalobkyně. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy a zároveň dle čtvrtého odstavce třetí strany smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dlužná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 152 Kč, paušální náhrady nákladů za upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 3 240 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě postupní smlouvy ze dne 13. 11. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy, naposledy ze dne 17. 10. 2024.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2025, č. j. spisová značka, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 4 152 Kč představující kapitalizovaný úrok, co do částky 100 Kč představující náklady na upomínání a co do částky 3 240 Kč představující smluvní pokutu, neboť pro tyto nároky vzala žalobkyně žalobu zpět.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na ohlašovnu v souladu s ustanovením § 50m občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila přímo v podané žalobě a žalovaný se k tomuto nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 11. 9. 2023 a z dodatku k této ze dne 18. 9. 2023 vyplývá, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr nejprve ve výši 4 000 Kč a následně v celkové výši 20 000 Kč se splatností do 30 dnů od dne poskytnutí úvěru, přičemž splatnost byla dodatkem ze dne 23. 11. 2023 prodloužena na 104 dnů s tím, že účinnosti tento dodatek nabývá okamžikem uhrazení poplatku za změnu smlouvy ve výši 4 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr v celkové výši 24 152 Kč. Rovněž se strany ve smlouvě dohodly na povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Z výpisu z bankovního účtu č. č. účtu vyplývá, že dne 12. 5. 2020 byla na tento účet připsána platba ve výši 0,01 Kč, přičemž platba obsahuje údaj o jménu žalovaného. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně má soud za prokázané, že platbou ze dne 11. 9. 2023 byla na účet č. č. účtu zaslána platba 4 000 Kč a platbou ze dne 18. 9. 2023 částka 16 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 26. 2. 2025 bylo prokázáno, že výš uvedený bankovní účet je žalovaného a že tyto platby na jeho účet skutečně došly. Z tvrzení žalobkyně má soud za situace, kdy žalovaný netvrdil opak, prokázáno, že žalovaný uhradil částku 9 200 Kč, jež představuje poplatky za prodloužení splatnosti úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je doložena rámcovou postupní smlouvou ze dne 13. 11. 2023, její přílohou a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024, ve kterém byl žalovaný mimo jiné vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu s tím, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dle podacího archu dne 14. 6. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky. Z listiny Arad – systém časových řad bylo zjištěno, že v roce 2023 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěru s fixací do 1 roku včetně 8,80 % ročně.

5. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

8. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Soud totiž považuje mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro její zcela zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřeném ujednání o výši úroku z úvěru. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny vrátit i fixně stanovený úrok částkou 4 152 Kč, což představuje úrok ve výši 252,58 % ročně. Na tomto nemůže nic změnit ani dodatek smlouvy, kterým byl v smluvní úrok v důsledku prodloužení splatnosti ponížen na 72,86 % ročně, nicméně toto bylo podmíněno úhradou zcela nemravného poplatku ve výši 4 600 Kč (k tomuto viz níže). O nemravnosti sjednaného úroku svědčí i výše RPSN, která dle smlouvy činí 1 574,80 %. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila pro úvěry se splatností do 1 roku 8,80 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Závěr soudu o neplatnosti smlouvy je umocněn ujednáními o smluvní pokutě, jejíž výše je na samé hranici platnosti takového ujednání a dalšími ujednáními v neprospěch žalovaného (paušální náhrady nákladů na upomínání, kterými dochází k umělému navyšování dluhu v neprospěch žalovaného). Rovněž podmiňování prodloužení splatnosti úvěru uhrazením částky 4 600 Kč, která je ve smlouvě nazývána jako poplatek je krajně nemravné, a to jak z hlediska výše tohoto poplatku, tak i samotnou podstatou, kdy účinnost smlouvy je vázán na úhradu tohoto poplatku.

9. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit půjčenou jistinu ve výši 20 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovala všechna plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný nicméně uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 9 200 Kč, tudíž se bezdůvodně obohatil o částku 10 800 Kč.

10. Ze shora uvedených důvodů tedy soud uložil žalovanému, aby žalobkyni vydal bezdůvodné obohacení ve výši 10 800 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 14. 6. 2024. Podle § 573 o. z., se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 17. 6. 2024 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 27. 6. 2024. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostala se od 28. 6. 2024 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení a příslušenství, neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch stran je i s ohledem na žalované příslušenství téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.