21 C 51/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 859,10 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení smluvní pokuty v částce 3 959,10Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 399 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 900 Kč jdoucím od 7. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbytku, tedy co kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 627,03Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 24 900Kč za období od 7. 5. 2024 do 6. 6. 2024, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 22. 11. 2024 a doplněnou dne 5. 3. 2025, domáhá proti žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 859,10 Kč (jistina 24 900Kč a smluvní pokuta ve výši 3 959,10Kč) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 627,03 Kč, kapitalizovaným úrokem 5 399 Kč, a úrokem z prodlení od 7. 5. 2024 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to dne 26. 10. 2023, ve znění dodatku ze dne 31. 10. 2023, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 900 Kč, které žalovanému byly zaslány na účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 30 199 Kč ve lhůtě do 30ti dnů. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, resp. vůbec, a žalobkyně se proto domáhá úhrady výše uvedených částek. Dne 6. 5. 2024 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstala pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně.

4. Žalobkyně svým podáním ze dne 5. 3. 2025 vzala částečně žalobu zpět, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3 a 4 občanského soudního řádu, a v tomto rozsahu řízení zastavil, když v této fázi řízení nebylo souhlasu žalovaného pro takový postup potřeba.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ , IČO, uzavřel dne 26. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která byla změněna dodatkem ze dne 31. 10. 2023. Ve smlouvě uvedli datum splatnosti 25. 11. 2023, tedy 30 dnů a úrok 5 299 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 1 513 %, úroková sazba 258,92 % ročně. Předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 24 900 Kč na jeho účet (prokázáno dotazem na společnost Air bank a.s.). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024, dané k poštovní přepravě dne 22.5.2024. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 21. 10. 2024.

6. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.

10. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvě o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, byly sjednány ve výši 5 299 Kč na 30 dní, tedy ve výši 258,92 % ročně. Toto ujednání je neplatné dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v říjnu 2023 činila 12,35 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti (vyjma krátkodobosti úvěru a jeho výše), pro které by bylo možno takto enormně vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. V případě smlouvy o úvěru pak platí, že ujednání o úrocích je esenciální náležitostí úvěrové smlouvy a je-li neplatná část ujednání o úrocích, je neplatná celá smlouva o úvěru vč. ujednání o sankčních poplatcích.

11. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 24 900 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 24 900 Kč.

12. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanému bylo skutečně poskytnuto výše uvedené plnění, současně bylo ze žalobních tvrzení zjištěno, že žalovaný neuhradil ničeho. Soud tudíž vyhověl žalobě co do částky 24 900 Kč. Žalovaný se přijetím této částky od předchůdce žalobkyně bez právního důvodu bezdůvodně obohatil (§ 2991 občanského zákoníku) a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně dosud v plné výši nevrátil, je tedy povinen zbytek bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024, ve kterém byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení částky ve lhůtě 10 dnů s tím, že k této listině byl přiložen poštovní podací arch, ze kterého vyplývá, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 5. 2024. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 27. 5. 2024, kdy na splnění své povinnosti měl žalovaný určenu lhůtu do 6. 6. 2024 a od 7. 6. 2024 je tedy žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož však žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok II. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl (výrok III. tohoto rozsudku) v důsledku absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy vč. všech vedlejších ujednání, které nelze oddělit od en bloc neplatné úvěrové smlouvy.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal právo na tyto žádnému z účastníků, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl v podstatě shodný. Žalobkyně zavinila zastavení řízení v částkách 5 399Kč a 3 959,10Kč a žaloba byla dále v její neprospěch zamítána v částce 1 627,03Kč a dále o zákonný úrok za období od 7. 5. 2024 do 6. 6. 2024.