21 C 52/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 39 566 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 566 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 566 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 26 889,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 39 566 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), dne [datum] zmocnil žalovaného, jako daňového poradce, aby za něj zpracoval a předložil příslušnému finančnímu úřadu daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019. [příjmení] přiznání mělo být podáno nejpozději do [datum]. Žalovaný svoji povinnost porušil a toto podal až dne [datum] (tj. 387 dnů po lhůtě) bez toho aniž by právního předchůdce žalobkyně případně upozornil na to, že by mu k podání daňového přiznání chyběly jakékoliv podklady, nebo že by ve včasném podání daňového přiznání bránila jakákoliv jiná překážka. V důsledku porušení povinnosti žalovaného tak žalobkyni vznikla škoda v podobě finančním úřadem vyměřeného úroků z prodlení ve výši 54 153 Kč za opožděné zaplacení daně a pokuty za opožděné tvrzení daně ve výši 45 414 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tyto částky uhradil. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], byl tento vyzván k zaplacení částky 45 414 Kč. V reakci na tuto obdržela žalobkyně, jejímž většinovým společníkem je právní předchůdce žalobkyně, fakturu [číslo] ze dne [datum] od [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem shodně jako žalovaný, znějící na částku 60 000 Kč plus DPH z toho ve výši 12 600 Kč, a to za audit účetní závěrky žalobkyně za hospodářský rok končící [datum]. Součástí této faktury bylo oznámení o postoupení části pohledávky dle této faktury ve výši 60 000 Kč na žalovaného. Žalobkyně společně s jejím právním předchůdcem zaslali žalovanému dne [datum] doplnění předžalobní výzvy, kde mu oznámili postoupení obou pohledávek ve výši 54 153 Kč a 45 414 Kč na žalobkyni. Tato dále započetla postoupené pohledávky oproti pohledávce žalovaného ve výši 60 000 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení rozdílu, tedy částky ve výši 39 566 Kč společně s příslušenstvím (jednalo se o část nezaplacené pokuty). Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] (č. l. 30 spisu) tento uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, neboť zanikl, co do výše 36 300 Kč, započtením oproti žalovaným uplatněnému nároku na zaplacení odměny za zpracovaná daňová přiznání k dani z příjmu fyzických osob ve prospěch právního předchůdce žalobkyně. Tento žalovaný uplatnil fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 36 300 Kč, která však dosud nebyla uhrazena a právním předchůdcem žalobkyně žalovanému vrácena, neboť příprava daňových přiznání měla dle něj být mezi výše uvedenými subjekty ujednána jako bezúplatná. Což ale žalovaný popírá. Navíc mu přijde nemravné se dovolávat bez úplatnosti a zároveň požadovat po žalovaném úhradu náhrady škody, tím spíše, že právní předchůdce žalobkyně se tuto škodu nesnížil zmírnit, když nepožádal o prominutí sankcí ze strany finančního úřadu. Žalovaný zde pro jistotu provedl opětovné započtení shora uvedené částky oproti částce žalované. Co do rozdílu v částce 3 266 Kč tento neměl být žalobkyni přiznán, neboť preventivně nezakročila proti vzniku škody.

3. Na to reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum] (č. l. 39 spisu), kde namítla nemožnost započtení vzhledem k překážkám uvedeným v ustanoveních § 1987 a § 1884 občanského zákoníku.

4. Podáním ze dne [datum] (č. l. 61 spisu) na toto reagoval žalovaný, kdy tento má za to, že podmínka bez zbytečného odkladu uvedená v ustanovení § 1884 občanského zákoníku byla splněna, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně jsou osobnostně propojeny a bylo by přehnaně formalistické tyto dvě osoby od sebe oddělovat, kdy žalobkyně se tak s pohledávkou žalovaného mohla seznámit shodně jako její právní předchůdce ve chvíli, kdy obdržel fakturu žalovaného, tedy dne [datum]. Dále zde žalovaný uvedl, že období od ledna do března daného kalendářního roku, je nejhektičtějším obdobím v roce pro osoby zpracovávající daňová přiznání, kdy nejinak je tomu u žalovaného, proto v podstatě tento oznámil svoji pohledávku až ve shora uvedeném datu. Žalovaný tak má tuto za dostatečně jistou a určitou, když tato plyne z jeho závazku vypracovat daňová přiznání pro právního předchůdce žalobkyně a jeho povinnosti za tyto zaplatit, kdy tato povinnost plyne z ustanovení § 2438 odst. 1 občanského zákoníku a i profesních předpisů žalovaného konkrétně zákona č. 523/1992 Sb.

5. Na to reagovala žalobkyně svým podáním ze dne [datum] (č. l. 65 spisu), kde v podstatě zopakovala své argumenty pro nevčasné oznámení pohledávky žalovaného vůči žalobkyni.

6. Z listinných důkazů a nesporných skutečností mezi účastníky byl zjištěn následující skutkový stav: Shora uvedený právní předchůdce žalobkyně, jednatel a většinový společník této (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku – č. l. 7 spisu), dne [datum] zmocnil žalovaného, jako daňového poradce, aby za něj zpracoval a předložil příslušnému finančnímu úřadu daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 (nesporné, též prokázáno plnou mocí shodného obsahu ze zmiňovaného dne – č. l. 9 spisu). [příjmení] přiznání mělo být podáno nejpozději do [datum] (dle daňových předpisů). Žalovaný toto podal až dne [datum] (tj. 387 dnů po lhůtě), (nesporné tvrzení). Právnímu předchůdci žalobkyně byl finančním úřadem vyměřen úrok z prodlení ve výši 54 153 Kč za opožděné zaplacení daně (prokázáno vyrozuměním o úroku z prodlení ze dne [datum] – č. l. 11 p. v. spisu) a pokuta za opožděné tvrzení daně ve výši 45 414 Kč (prokázáno platebním výměrem ze dne [datum] – č. l. 10 spisu). Právní předchůdce žalobkyně tyto částky uhradil (prokázáno výpisem z účtu z [datum] pro částku 45 414Kč – č. l. 13 spisu a vyrozuměním o úroku z prodlení ze dne [datum] - č. l. 11 p. v. spisu, kde je uvedeno, že ke dni [datum] není veden žádný nedoplatek ze strany právního předchůdce žalobkyně). Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum], byl tento vyzván k zaplacení částky 45 414 Kč (prokázáno touto na č. l. 14 spisu a doručenkou na č. l. 17 spisu). Fakturou [číslo] ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], sídlem shodně jako žalovaný, znějící na částku 60 000 Kč plus DPH ve výši 12 600 Kč, byl žalobkyni účtován audit její účetní závěrky za hospodářský rok končící dne [datum]. Součástí této faktury bylo oznámení o postoupení části této pohledávky ve výši 60 000 Kč na žalovaného (prokázáno touto fakturou na čl. 18 spisu, nesporné mezi účastníky). Žalobkyně a její právní předchůdce zaslali žalovanému dne [datum] doplnění předžalobní výzvy (č. l. 20 spisu), tomuto doručené dne [datum] (prokázáno doručenkou datové zprávy č. l. 24), kde mu oznámili postoupení obou pohledávek ve výši 54 153 Kč a 45 414 Kč na žalobkyni (nesporné mezi účastníky). Tato dále započetla postoupené pohledávky oproti pohledávce žalovaného ve výši 60 000 Kč a vyzvala žalovaného k zaplacení rozdílu, tedy částky ve výši 39 566 Kč společně s příslušenstvím. Fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 36 300 Kč (prokázáno touto na č. l. 32 spisu), vyfakturoval žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku, jako odměnu za zpracování daňového přiznání za roky 2019, 2020 a 2021. Dopisem ze dne [datum] (na č. l. 33 spisu) byla shora uvedené faktura právním předchůdcem žalobkyně žalovanému vrácena s ohledem na bez úplatnost jím poskytovaných služeb. Dopisem ze dne [datum] adresovaným od žalovaného k právnímu předchůdci žalobkyně byla shora uvedená pohledávka ve výši 36 300Kč započtena oproti žalované částce (na č. l. 36 spisu). Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zamítáno odvolání právního předchůdce žalobkyně do rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu o uložení pokuty ve výši 45 414 Kč právnímu předchůdci žalobkyně za pozdní podání daňového přiznání (na č. l. 48 spisu). Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 15. 8. 2023 [číslo jednací] (na č. l. 67 spisu) tento zamítl žádost právního předchůdce žalobkyně o prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně.

7. Podle ustanovení § 1884 odst. 1 občanského zákoníku, dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.

8. Podle ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

9. Podle ustanovení § 2913 odst. 1 občanského zákoníku, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

10. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná a proto této plně vyhověl. Žalovaný v podstatě nárok žalobkyně bezezbytku potvrdil tedy, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a jím byla dohoda, že tento zpracuje a předloží daňové přiznání za rok 2019, a že skutečně toto předložil finančnímu úřadu až se zpožděním (porušil smluvní povinnost), kdy v důsledku tohoto jeho nejednání (příčinná souvislost) byl právní předchůdce žalobkyně povinen uhradit na úroku z prodlení a penále celkem částku ve výši 99 567Kč, kdy tuto právní předchůdce žalobkyně skutečně zaplatil (vznik škody a její výše). Žalovaný navíc ani netvrdil ani neprokazoval, že by mu k podání daňového přiznání chyběly jakékoliv podklady, nebo že by mu ve včasném podání bránila jakákoliv jiná překážka. Následně tak jak je podrobně popsáno výše došlo k platnému postoupení jednotlivých pohledávek na účastníky tohoto sporu v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku a k platnému zápočtu vzájemných pohledávek v souladu s ustanovením § 1982 a násl. občanského zákoníku, kdy k úhradě tak zbývá žalovaná částka. Oba účastníci tak jsou v tomto sporu věcně legitimováni. Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaný tím že nedostál své smluvní povinnosti, způsobil vznik škody žalobkyni (resp. původně jejímu právnímu předchůdci) a je tak dle výše citovaného ustanovení občanského zákoníku povinen tuto žalobkyni uhradit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, dostal se do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] v návaznosti na žalovanému zaslanou výzvu ze dne [datum] a mu doručenou dne [datum].

11. Ve vztahu k procesní obraně žalovaného nelze než konstatovat, že žalobkyně správně argumentovala jak ustanovením § 1987 tak ustanovením § 1884 občanského zákoníku, kdy z obou těchto důvodů není možné domnělou pohledávku žalovaného započíst oproti žalovanému nároku. Pohledávka žalovaného je skutečně nejistá a neurčitá, neboť vůbec nevíme, zda skutečně existuje (žalobkyně dokonce tvrdí, že se jednalo o bezúplatnou službu) a dále pokud by existovala, nevíme vůbec v jaké výši (žalovaný sice dokládá vystavenou fakturu, nicméně nijak neuvedl, jak k předmětné částce dospěl, navíc v kontextu toho, kdy resp. v reakci na jakou skutečnost, byla faktura žalovaným vystavována a s jakým zpožděním od provedených služeb (3 roky), toto spíše svědčí ve prospěch tvrzení žalobkyně, že původně byl závazek sjednán spíše jako bezúplatný – nicméně soud si je vědom, že v řízení nebyla provedena celá řada žalovaným navržených důkazů, kdy k tomu viz dále). Zde soud poznamenává, že důkazní břemeno ve vztahu k prokázání existence a výše dané pohledávky tíží žalovaného, jako účastníka, který tyto skutečnosti tvrdí, kdy až v případě, že by tento svá tvrzení prokázal, by byla řada na žalobkyni, která by musela do prokázat svá tvrzení o bez úplatnosti plnění. Jak je ze shora uvedeného patrné, k prokázání žalovaným uplatněné procesní obrany by muselo být provedeno masivní dokazování včetně pravděpodobného vypracování znaleckého posudku na určení ceny obvyklé za vypracování daňového přiznání (zde soud nechává stranou, zda vůbec žalovaným označené důkazy by byly dostatečné k prokázání jeho tvrzení). Rozhodnutí Nejvyššího soud ČR (dále NS ČR) sp. zn. 31 Cdo 684/2020 pak říká, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Dle dalšího rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 je účel zákazu započtení nejisté a neurčité pohledávky spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Což beze zbytku lze v souzeném případě učinit a z tohoto důvodu také soud zamítal provedení dalších žalovaným navržených důkazů (znaleckého posudku, účastnického výslechu žalovaného, daňových přiznání právního předchůdce žalobkyně, srovnávacích faktur za tato a dalších listin, jež měly být vyžádány od finančního úřadu), neboť tyto byly v kontextu výše uvedeného již nadbytečné. Ze stejného důvodu pak soud neřešil ani námitky žalovaného ve vztahu k nemravnosti požadavku ze strany žalobkyně a její spoluúčasti na vzniku škody. Kdy nicméně v obecné rovině lze konstatovat to, že není nemravné, pokud jedna strana vykoná bezplatně nějakou činnost pro tu druhou a dojde tam k pochybení, aby za tuto následně byla odpovědna (ostatně v tomto duchu je koncipován i občanský zákoník viz jeho ustanovení § 5). A ve vztahu k jakési spoluúčasti žalobkyně, zde nezbývá než konstatovat, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že tato se snažila sankce finančního úřadu odvrátit ať už opravnými prostředky či žádostí o prominutí pokuty, nicméně jí tímto nebylo vyhověno. Nelze tak uvažovat o nějaké její spoluúčasti.

12. Nicméně i pokud by soud nedospěl k shora uvedenému názoru, zcela jistě lze uzavřít, že žalovaný nesplnil podmínky stanovené ustanovením § 1884 občanského zákoníku, tak aby mu byly zachovány námitky proti pohledávce, když ale tyto (započtení) postupníkovi (žalobkyni) neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl. Z provedených důkazů je zřejmé, že se žalobkyně skutečně o pohledávce žalovaného ve výši 36 300Kč dozvěděla formálně až dne [datum] (po doručení dopisu žalovaného ze dne [datum]), nicméně je pravdou, že bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a tato jsou osobnostně propojeny a je jasné, že pokud právnímu předchůdci byla doručena dne [datum] (jeho tvrzení, dle žalovaného již dne [datum]) předmětná faktura ze dne [datum], fakticky se s touto seznámila i žalobkyně. Tato skutečnost ale pořád nemění nic na tom, že žalovaný se o postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni dozvěděl již [datum], kdy mu toto bylo oběma výše uvedenými oznámeno. Časový úsek, který mezi těmito dvěma skutečnostmi proběhl, byl od [datum] minimálně do [datum], tedy 43 dní, kdy vzhledem k jeho délce nelze již hovořit o tom, že by žalovaný své pohledávky žalobkyni oznámil bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl, a to i přes jeho tvrzení, že začátek kalendářního roku je pro daňové poradce nejexponovanější dobou. Zde nutno vzít též v úvahu již shora konstatované, že k fakturaci přistoupil až s letitým odstupem.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 889,25 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 583 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 566 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, podání ve věci samé, vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] a [datum] a účast na dvou jednáních soudu konaných dne [datum] a [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 914,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 457,13 Kč za 184 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 457,13 Kč za 184 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 914,26 Kč ve výši 4 391,99 Kč.