Okresní soud Plzeň-město · Rozsudek

23 C 33/2010

č. j. 23 C 33/2010-584

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-09-15 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSPM:2022:23.C.33.2010.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu o náhradu škody na zdraví, protože nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalované. Soud se opřel o § 420 odst. 1 o.z. a závazný právní názor krajského soudu, který uznal postup žalované za lege artis. Dále dospěl k závěru, že žalobce byl dostatečně informován o rizicích operace, a to jak písemně, tak ústně. Soud rozhodl o zamítnutí žaloby i v souvislosti s náklady řízení, protože žalovaná i vedlejší účastník náhradu nákladů neuplatnily.

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rybářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za účasti vedlejšího účastníka pojišťovna, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice pro: náhradu škody na zdraví

I. Žaloba o náhradu škody na zdraví se v plném rozsahu zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice se také nepřiznává právo na náhradu na státem zálohovaných nákladech řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum a následně doplněnou dne datum, žalobce uplatnil nárok na náhradu škody na zdraví, která mu podle jeho tvrzení byla způsobena v důsledku pochybení při poskytování léčebné péče ze strany žalované. Žádal zaplacení bolestného ve výši 75 150 Kč s příslušenstvím, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 291 600 Kč, hotové výdaje s léčením ve výši 14 688,70 Kč, úhradu za ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Uvedl, že dne datum se podrobil operaci na anonymizováno klinice žalované z důvodu diagnostikování nádoru na pravé polovině krku. Dne datum byl žalobce propuštěn do domácího ošetřování přesto, že si žalobce stěžoval na příznaky porušení nervů. Na plánované kontrole dne datum si stejně jako v době hospitalizace stěžoval na bolest v oblasti ramene a šíje a omezení hybnosti v pravém rameni, avšak nebyl žádným způsobem vyšetřen. Následně pak vzhledem k přetrvávajícím potížím navštívil neuroložku, která ho odeslala na EMG vyšetření na neurologické oddělení žalované. Při tomto vyšetření dne datum bylo zjištěno, že nález odpovídá lézi, tedy poškození n. accesorius (přídatný nerv) vpravo, což je zřejmé z toho, že vázne elevace v rameni, nadklíčová oblast je vyhublá a je vymizelá linie m. trapezius – trapézový, lichoběžníkový sval. Z tohoto vyšetření pak vyplývá, že došlo k úplnému denervačnímu syndromu n. accesorius vpravo. Kromě poškození n. accesorius pak došlo dle zprávy ze dne datum i k poškození horní části plexus cervicalis – krční pleteně. Při operační revizi, která byla provedena dne datum bylo nalezeno přerušení n. XI., tedy n. accesorius vpravo, když se podařilo najít pouze periferní část nervu a nepodařilo se najít centrální část nervu. Následně byla provedena ještě další neurochirurgická operace, a to dne datum, kdy se pokusili neurochirurgové spojit periferní část n. XI., n. accesorius s nervovou strukturou, která se nazývá ansa cervicalis. Ve zprávě ze dne datum je uvedeno, že se v případě poškození n. XI. jedná o iatrogenní ztrátové poranění, tedy o poranění nervu způsobené lékařem, a to zcela zjevně při operaci dne datum. Dále pak z lékařských zpráv vyplývá, že kromě n. XI. by mohl být při operaci poškozen i plexus brachialis, případně cervicalis, případně n. trigeminus. V důsledku těchto poranění pak žalobce nemůže upažit pravou horní končetinu, vzpažit horní končetinu, předpažit, má snížené vnímání citlivosti na pravé polovině tváře, krku a atrofii svalů. Poškození zdraví žalobce vedlo k jeho omezení v běžném životě, a to velmi výrazně, jako je i jídlo a pití, dále trpí neustálými bolestmi, byl omezen i ve své pracovní roli, neboť nemůže vykonávat povolání bagristy. Žalobce je přesvědčen, že k poškození zdraví došlo vlivem pochybení ze strany lékařského personálu žalované v souvislosti s provedenou operací. Žalobce proto vůči žalovanému uplatnil nárok na náhradu škody na zdraví, a to v podobě bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhradu za hotové výdaje spojené s léčením.

2. Žalovaná, a ve shodě s ní i vedlejší účastník na straně žalované, navrhovali zamítnutí žaloby. Shodně argumentovali tím, že žalovaná v léčebné péči nic nezanedbala a podle zpracovaného znaleckého posudku bylo při operaci postupováno správně, tzn. podle posledních poznatků lékařské vědy (lege artis).

3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem č.j. číslo jednací dne datum rozhodnutí, kdy žaloba žalobce byla zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, kdy zejména zpochybňoval způsob provedení znaleckého posudku a jeho závěry, jež nepovažoval za odpovídající skutečnému stavu věci, žádal provedení revize znaleckého posudku. Měl za to, že operace byla provedena laxně, operatér se ani náznakem nesnažil o zjištění polohy nervus accesorius, který byl v průběhu operace poškozen. Nebyl ani poučen o riziku možného poškození tohoto nervu, postup operatéra rozhodně nebyl lege artis. Navíc žalovaná neprovedla žádné kroky směřující k tomu, aby nedošlo k poranění daného nervu, vůbec neověřovala, zda k poškození nervu došlo. Není možné dospět k závěru, že poranění nervus accesorius bylo řádným postupem a přípustným rizikem operativního zákroku, za který by žalovaná nenesla odpovědnost. Znalecký posudek rovněž záměrně místo pojmenování chyby operatéra používá výraz komplikace výkonu při zákroku. Znalecký posudek se nevyjádřil ke skutečnému operačnímu zákroku, nehodnotil přípravnou předoperační fázi, možnost zjištění umístění nervu, snížení rizika jeho poškození při volbě jiného postupu či techniky při operačním zákroku či snížením radikalizace užitého postupu. Žalovaná chybně nereagovala na stesky žalobce po operaci, kdy nezjistila poškození nervu a nečinila potřebné úkony k tomu, aby zmírnila následek způsobeného poškození, dále žalobce soudu prvního stupně vytkl, že nevyložil projednávanou věc v souladu s ustálenou judikaturou.

4. Krajský soud svým usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, když mj. vytkl soudu prvého stupně, že při hodnocení skutkového a právního stavu věci (zejména znaleckého posudku) nevyšel z ustálené soudní judikatury a nevypořádal se s námitkami žalobce proti obsahu znaleckého posudku. Navíc uvedl, že námitky žalobce proti znaleckému posudku jsou natolik zásadní (znalecky ne zcela vypořádané), že v dalším průběhu řízení by měl být zpracován revizní znalecký posudek.

5. V dalším řízení soud doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem, a to anonymizována tři slova ve anonymizováno včetně slyšení znalce při ústním jednání. V souladu se závěry revizního znaleckého posudku a slyšení znalce pak bylo soudem rozhodnuto o zamítnutí žaloby o náhradu škody v plném rozsahu s tím, že nebylo prokázáno, že byl postup žalovaného non lege artis. Soud rozhodl rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, tak, že žaloba byla zamítnuta.

6. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, opětovně namítal postup non lege artis mj. i neudělení souhlasu žalobce s výkonem.

7. Krajský soud svým usnesením č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí pak rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V rámci své přezkumné činnosti pak uzavřel, že za stávajícího stavu dokazování nelze dovodit porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení při předoperačním vyšetřením žalobce, při po operaci, nebo reoperaci, či při následné lékařské péči. Kasačním důvodem v projednávané věci bylo řešení otázky, zda žalobce udělil souhlas s provedením operace po náležitém poučení o lékařském zákroku, způsobu provedení a rizicích s ním souvisejících.

8. V této sporné otázce okresní soud doplnil dokazování výslechem svědků, a to anonymizováno příjmení, anonymizováno příjmení, anonymizováno celé jméno svědka, celé jméno svědkyně a listinou, týkající se informovaného souhlasu ze dne datum. Z listiny informovaného souhlasu ze dne datum bylo zjištěno, že datum bylo žalobcem podepsáno poučení a souhlas pacienta s operací nazvanou operace mízních uzlin na krku. Fakultní nemocnice začala aplikovat praxi písemného poučení, když do té doby bylo poučení pouze ústní. V tomto poučení a souhlasu pacienta bylo zjištěno pod bodem„ možné komplikace“, že se jako vedlejší projevy a možná rizika této operace mohou objevit ospalost a neklid těsně po operaci, bolest v ráně, mírné krvácení z rány, vzácně se může vyskytnout poškození některých nervů s následnou dočasnou poruchou citlivosti na krku, může se vytvořit nežádoucí jizva. Podpis na tomto informovaném souhlasu byl ztotožněn samotným žalobcem. Co se týká podpisu lékaře dávajícího poučení, pak tento byl ztotožněn výslechem svědkyně příjmení. Ta ve své výpovědi uvedla, že si již nepamatuje, zda dávala poučení ohledně informovaného souhlasu panu žalobci. Dále doplnila informace k praxi v minulosti, kdy poučení dával i ten, kdo přijímal dotyčného pacienta do zařízení, také uváděla, že pacientovi se mohlo dostat poučení dále i ze strany operatéra. V době operace pana žalobce se právě používalo poučení týkající se mízních uzlin na krku, protože pro lipom jako takový poučení v té době nebylo, to bylo až následně, když poučení, týkající se mízních uzlin je podle svědků nejblíže typově odpovídající zákroku žalobce. Ohradila se však proti tvrzení žalobce, že v době, kdy přišel na operaci, neměl žádné poruchy hybnosti, či nezaznamenal tento problém, co se týká velikosti lipomu, neboť ona sama jej označila za monstrózní a vzhledem k uložení lipomu měla za to, že musel mít problém, pokud např. zvedal ruku v citlivosti a v pohybu. příjmení zaznamenat, že v krku něco je, což bylo vyjádření jejího osobního subjektivního názoru. Pokud žalobce namítal, že razítko na informovaném souhlasu bylo dodatečně připojeno, svědkyně uvedla, že se k tomu vyjádřit nemůže, měla za to, že razítko dávala při podpisu, kdy to podepisovala s pacientem. Doplnila, že v současné době se pacientovi tento informovaný souhlas dává domů. Dále uvedla, k výhradě žalobce, že má za to, že pokud není na informovaném souhlasu, který byl předložen, rodné číslo pana celé jméno žalobce, má za to, že se jednalo o něho, protože to podepsal. Dále uvedla, že si nevzpomíná, zda byla přijímacím lékařem. Pacienta ale viděla před operací. Svědkyně příjmení jméno příjmení uvedla, že si rozhodně vzpomíná na pana žalobce, neboť nádor byl obrovský, výjimečně obrovský. Uvedla, že jako operatér, což v tomto případě byla, s každým pacientem před operací promlouvá. Pacienta seznamuje nejen s pozitivy, tedy to, co přinese operace ke zlepšení stavu, ale také s negativy. Samozřejmě při operacích postupují operatéři tak, aby neporušili žádné struktury, přičemž na krku je jich velmi mnoho. Na postup konkrétní operace si nepamatovala. Dále doplnila, že pokud ona operuje, vždy se šla zeptat po operaci, jak se pacient cítí. Navíc to byla ona, která první den po operaci žalobce měla na převaz, kdy se pacientů ptá, jak se cítí, zda mají nějaké obtíže, a pokud pacient tyto obtíže udává, vždy je zaznamenává. Na pana žalobce si nepamatovala v tom směru, zda a kdy mu dávala poučení či ho seznamovala s operací, nicméně uvedla, že pacienty poučuje, jak bylo shora naznačeno, vždy. K podrobnému seznámení s operací se pro značný časový odstup nedokázala vyjádřit. K dotazu, zda se zaznamenávaly veškeré převazy, svědkyně uvedla, že to neví. Pokud se jedná o běžný převaz, tak možná asi ne, možná se zaznamenávají ty, které jsou většího rozsahu. Dále doplnila k dotazu, že se pravděpodobně kontrolovalo, zda může pacient po operaci předpažit, upažit, ale toto si přesně nepamatovala. Žalobce uvedl, že určitě před operací za ním někdo přišel a něco probírali, ale nikdo mu neřekl o tom, že by se třeba mohlo něco stát, že nebude hýbat rukou. Při příjmu mu řekli, že se nemá ničeho bát, že je to banální operace. Z výslechu svědkyně, anonymizováno celé jméno svědkyně, bylo zjištěno, že pracovala nejdříve ve anonymizováno nemocnici v obec, od roku rok a následně v nemocnici obec, ale od roku rok tam již nepracuje. Nedokázala se vyjádřit k nějaké operaci z roku rok, podrobnosti si nepamatovala, tento případ též ne. Pokud byl k návrhu žalované proveden výslech svědka příjmení celé jméno svědka, soud toliko zjistil, že uvedený lékař pouze žalobce doporučil ke specializovanému vyšetření na anonymizováno ve anonymizováno obec s ohledem na nález ze dne datum. Pro závěrečné hodnocení jeho výpověď neměla význam.

9. Soud další důkazy neprováděl, a to konkrétně článkem iatrogenní léze periférních nervů – sedmileté zkušenosti s chirurgickou léčbou a dále listinami týkajícími se bolestného a ztížení společenského uplatnění a hotových výdajů, a to z důvodu dostatečně zjištěného skutkového stavu věci pro rozhodnutí soudu ve vztahu ke kasačnímu důvodu.

10. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném ke dni provedeného lékařského zákroku, tj. ke dni datum, zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu příslušného zdravotnického povolání informuje pacienta, popřípadě další osoby v souladu s § 67b odst. 12 písm. d), o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat.

11. Ustanovení zákona o péči o zdraví lidu je třeba vykládat s přihlédnutím k úmluvě publikované pod č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv (dále jen„ Úmluva o biomedicíně“), jež je součástí právního řádu České republiky, neboť je mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky, k jejíž ratifikaci dal parlament souhlas, jíž je Česká republika vázána, a stanoví-li něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Podle článku 5 Úmluvy o biomedicíně jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Citované ustanovení je projevem ochrany autonomie vůle pacienta a svobody jeho rozhodování. Výrazem„ svobodný a informovaný souhlas“ je míněn souhlas daný v situaci, v níž se pacient, jemuž byl objasněn mimo jiné účel, povaha, rizika a alternativy zákroku, jakož i následky jeho neprovedení, bez nátlaku a s dostatkem času na rozvážení a s možností položit doplňující otázky rozhodne navrhovaný zákrok podstoupit (srov. též Šustek, P., Holčapek, T. Informovaný souhlas, Praha: ASPI, 2007, s. 46).

12. Dle § 420 odst. 1 o.z., účinného do 31.12.2013, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. V daném případě soud na základě žaloby žalobce řešil otázku náhrady škody na zdraví.

13. Předpokladem pro vznik odpovědnosti dle § 420 o.z. je porušení právní povinnosti, vznik škody, příčina a souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění škůdce, jež se předpokládá.

14. Na základě závazného právního názoru Krajského soudu v Plzni, Okresní soud Plzeň-město uzavřel, že postup žalované byl lege artis a žalovaná neodpovídá za škodu způsobenou žalobci. Současně soud dospěl k závěru, že se žalovaná nedopustila protiprávního jednání spočívajícího v nedostatečném poučení žalobce o lékařském zákroku, když vzal na základě shora zjištěného skutkového stavu za prokázané, že žalobce byl dostatečným způsobem poučen o lékařském zákroku, který mu byl prováděn, a to nejméně anonymizováno příjmení, která potvrdila podpisem, že poskytla žalobci poučení v rozsahu listiny o informovaném souhlasu ze dne datum. V uvedené době to bylo maximální možné poučení, které se v písemné formě mohlo žalobci dostat. Nadto byl žalobce ústně poučen nejen o samotném zákroku, ale i rizicích zákroku, a to před jeho provedením, což potvrdila svědkyně příjmení příjmení, která operaci prováděla. Toto byla dle jejího tvrzení běžné praxe u žalované. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou svoji povinnost ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 o. z., neprováděl další dokazování k výši škody a příčinné souvislosti mezi výší škody a případným porušením právní povinnosti. Proto bylo rozhodnuto tak jak ve výroku I. uvedeno.

15. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou soud rozhodl o nákladech řízení na základě principu úspěchu ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., a to za situace, kdy žalované náklady řízení nevznikly, resp. jejich náhradu výslovně neuplatnila – výrok II.

16. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované soud rozhodl o nákladech řízení podle stejného principu, kdy taktéž náhradu vedlejší účastník výslovně neuplatnil – výrok III.

17. Výrok IV. vychází z ust. § 148 odst. o. s. ř., kdy státu sice vznikly náklady, které hradil (svědečné anonymizováno celé jméno svědka, znalecké posudky zpracované ve věci včetně jejich obhajoby při ústním jednání), na straně žalobce, který byl ve věci neúspěšný, nicméně byly podmínky pro osvobození od soudních poplatků, vzhledem k tomu soud rozhodl tak, že ČR vůči žalobci nárok na náhradu náklady státu nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.