24 C 160/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku [částka] představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování ve výši [částka] a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka]. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka jím byla uhrazena dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo dne [datum] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadoval taktéž žalobce úrok ve výši 20,98 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Po tomto datu nebylo na pohledávku uhrazeno již ničeho.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobce společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka ve výši [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se zavázal uhradit poplatek ve výši [částka] představující úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši [částka], celkem se tak zavázal uhradit částku [částka], a to ve formě 43 týdenních splátek po [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. [ulice] procentní sazba nákladů dle smlouvy činila 91,66%. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze stejného dne soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován. Z dodejky české pošty bylo prokázáno, že dne [datum] bylo oznámení zasláno s tím, že žalovaný byl vyzýván k plnění nejpozději do deseti dnů od doručení. Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil žalobci celkem částku [částka], bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na shora uvedenou smlouvu o půjčce z níže uvedených důvodů lze pohlížet jako na neplatně uzavřenou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradit dále částku [částka], označenou jako poplatek. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy s žalovaným smlouvu neuzavřel. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši [částka] nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz vedle již sjednaných úroků a zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřené v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 71% a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v inkriminovaném období činila cca 12,39 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o formulářovou smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv její změnu ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku [částka]. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku ve výši [částka]. Ze shora uvedených důvodů tak soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši [částka] uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobcem pak neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jeho § 2, a tak jí soud přiznal v jím uvedené výši. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout jako nedůvodnou (výrok II. tohoto rozsudku).

7. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků toto právo nepřiznal.