24 C 207/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalovanému v hotovosti částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši částka (jistina ve výši částka + souhrnný poplatek ve výši částka), a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po částka. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Celkem žalovaný na svůj dluh uhradil částku částka. Pohledávka z předmětné smlouvy o půjčce byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum postoupena původním věřitelem (právnická osoba) právnická osoba S.á.r.l. (dále jen přechodný věřitel). Přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o změnách v osobě věřitele písemně informován přípisem ze dne datum a ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh vyjma částky částka dále ničeho nehradil, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši částka, a ten se za ni zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši částka, celkem se tedy zavázal vrátit částku částka formou 60 týdenních splátek (59 splátek po částka a poslední splátka po částka). Ze smlouvy o postoupení pohledávek z datum soud zjistil, že k postoupení pohledávky za žalovaným došlo ke dni datum na přechodného věřitele anonymizována dvě slova, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z datum a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že tento přechodný věřitel uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o postoupení pohledávek na tuto, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze datum. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku částka, bylo případně na žalovaném, aby tvrdil opak, ale nestalo se tak.

5. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Dle ust. § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ale toliko zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, když s ohledem na datum uzavření smlouvy o půjčce bylo nutné použít právní předpisy účinné ke dni uzavření smlouvy. Na základě této se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka s tím, že se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí půjčky ve výši částka. Tento souhrnný poplatek nebyl ve smlouvě jakkoliv specifikován. Soud proto dospěl k názoru, že poplatek představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,45 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2009 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, spisová značka).

10. Z hlediska právního posouzení, tak nárok žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté půjčky, tedy ve výši částka dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Za situace, kdy žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku částka, soud shledal odůvodněným její nárok toliko na zaplacení částky částka. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl včetně požadavku na úroky z prodlení vyjma těch zákonných, které je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky ve výši částka dle ustanovení § 517 odst. 2. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena a žalovaný tak byl podle § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2016 povinen plnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Soud má za prokázané, že žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo odesláno žalovanému na adresu ve země. Soud předpokládá, že tato výzva se nemohla dostat do sféry žalovaného dříve než dne datum, splatnost tak nastala v souladu s výzvou 10. dnem poté, tedy dne datum, ode dne datum se tak žalovaný ocitl v prodlení. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávky.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když sice žalovaný byl ve věci převážně úspěšný (při poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud ze součtu žalované částky a požadovaného kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodování soudu), avšak v řízení nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady vznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.