24 C 213/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky ve výši částka s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň - sever dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši částka s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši částka a vše formou 53 pravidelných týdenních splátek po částka. Žalovaná celkem do postoupení pohledávky uhradil částku částka a následně již ničeho, čímž porušila své smluvní závazky hradit řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku dlužné částky, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na přechodného věřitele právnická osoba S. á. r. l. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Usnesením Okresního soudu Plzeň – sever ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Okresnímu soudu okres, u kterého je nadále vedena pod sp. zn. spisová značka.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní hotovost ve výši částka v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit včetně platby označené jako souhrnný poplatek ve výši částka, celkem tedy částku částka. Pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum nejprve přechodnému věřiteli právnická osoba S. á. r. l a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy). Žalobkyně byla o změnách v osobě věřitele písemně informována (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum, podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne datum byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne datum, doklad o odeslání). Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky částka.

6. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník) smlouvou o půjčce nechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

7. Podle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo ji obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, výkon práv odpovědnosti vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

9. Podle § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o půjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši částka uhradit dále částku částka, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě označen jako souhrnný poplatek, nic to ale nemění na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel. Takto požadovaný nárok zastírá úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 68,47 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 39 občanského zákoníku o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2006 činila cca 13 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť původní věřitel by zcela jistě půjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017, 25 Co 255/2019).

11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 451 občanského zákoníku. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku částka. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná před postoupením pohledávky uhradila celkem částku částka. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaná před podáním žaloby celé bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 občanského zákoníku vydala, a dokonce lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení v částce částka na straně žalobkyně, kdy však soud je vázán předmětem řízení a proto o tomto nerozhodoval. S ohledem na shora uvedené závěry soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení plně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně protože ze spisu nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.