24 C 286/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované t. č. Věznice Světlá nad Sázavou pro zaplacení 288 193 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 288 193 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 10. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 428 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 5. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 288 193 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne 24. 3. 2018 kolem 8:40 hodin v nočním klubu s názvem 88 umístěném v prvním patře domu na adrese [adresa], po předešlém fyzickém konfliktu s [jméno] [příjmení], narozeným [datum], a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], tyto dva, když začali odcházet z baru, polila, a to opakovaně, žíravou látkou s názvem [anonymizována dvě slova], která obsahuje 96% kyseliny sírové. V důsledku jejího jednání pak oba dva poškození utrpěli vážná poranění. Žalovaná za toto jednání byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 34 T 5/2019 ze dne 1. 8. 2019 pro spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, když tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 11. 2019. Žalobkyně se připojila se svým nárokem na náhradu škody ke shora uvedenému trestnímu řízení s tím, že s tímto byla ale odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně tak v příčinné souvislosti s poškozením zdraví shora uvedeného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uhradila náklady na jejich léčení představující žalovanou částku. Náklady na léčení [jméno] [příjmení] činily částku 120 239,34 Kč a u [jméno] [příjmení] činily částku 167 953,58 Kč. Vzhledem k tomu, že poškození zdraví způsobila žalovaná a žalobkyně uhradila jim poskytnutou léčebnou péči, má dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nárok na náhradu těchto nákladů ze strany žalované jako škůdkyně. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou k zaplacení datovanou 14. 2. 2020 a doručenou žalované 21. 2. 2020 Ani přes tuto žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. V tomto pak uvedla, že je aktuálně ve výkonu trestu a není v jejích finančních možnostech uhradit dlužnou částku v plné výši. Žalovaná nevlastní žádný movitý či nemovitý majetek, kdy ale přislíbila, že hned po svém propuštění z výkonu trestu nastoupí do zaměstnání a začne dlužnou částku splácet. V tomto podání taktéž požádala o možnost splátkového kalendáře. K výzvě soudu pak žalovaná svým podáním ze dne 20. 10. 2020 doplnila, že ve výkonu trestu není zaměstnána, neboť aktuálně chodí do školy, kdy ale pobírá invalidní důchod v částce 4 562 Kč. Navrhla, aby jí soud uložil dlužnou částku splácet částkou 200 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně pak svým podáním ze dne 6. 11. 2020 s takovýmto splátkovým kalendářem nesouhlasila, a to zejména s ohledem na výši celé pohledávky, kdy upozornila, že léčení poškozených může pokračovat i dále a může se taktéž navýšit ještě částka, kterou bude muset žalovaná uhradit.

4. Soud v dané věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených důkazů, z nichž zjistil skutečnosti, které odpovídají skutkovým tvrzením žalobkyně. Když tato s daným postupem souhlasila výslovně ve svém podání ze dne 6. 11. 2020 a žalovaná se k tomuto postupu nevyjádřila, soud tak předpokládal její souhlas dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dle rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 34 T 5/2019-997 ze dne 1. 8. 2019, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná byla uznána vinnou ze zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s ostrahou. V rámci tohoto rozsudku pak dle ustanovení § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená žalobkyně odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (skutek pak popsán v odst. 1 tohoto rozsudku, neboť odpovídá tvrzením žalobkyně). Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení poskytnutým žalobkyní z 24. 7. 2018 vyplývá, že celková žalovaná částka uhrazená za poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], činí součet částek 166 018,01 Kč, 179,86Kč, 178,68 Kč a 1 577,03 Kč, kdy toto je pak doplněno detailním vyúčtováním jednotlivých poskytnutých zdravotnických zákroků a zdravotnického materiálu, kdy vše toto se pak vztahuje k poskytnuté zdravotnické péči dne 17. 5. 2018 (částka 166 018,01Kč). Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení vztahující se k datu 19. 7. 2018 plyne částka 179,86 Kč a z vyúčtování ke dni 23. 8. 2018 částka 178,68 Kč a z vyúčtování ke dni 24. 3. 2018 částka 1 577,03 Kč, vše taktéž doprovozené detailními rozpisy provedených úkonů, konkrétně ve dnech 13. 8. 2018 a 8. 11. 2018. Stejným způsobem pak byla doložena vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a to v částce 119 927,40 Kč, opětovně doprovozeno detailním vyúčtování poskytnuté zdravotnické péče včetně zdravotnického materiálu, když žalovaná částka za poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], činí 120 239,34 Kč a je součtem částky 119 927,40 Kč a 311,94 Kč za poskytnuté zdravotnické ošetření 25. 2. 2019. První částka je pak za období od 24. 3. 2018 do 31. 5. 2018. Z upomínky ze dne 14.2.2020 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě patnácti dnů od jejího doručení.

6. Dle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kdy na ustanovení odst. 1 tohoto paragrafu má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nehrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

7. Na základě právního zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je plně důvodná, a proto této taktéž vyhověl. Dle výše uvedeného ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb. má žalobkyně nárok na uhrazení všeho, co ona sama hradila na léčebné výlohy poškozených, kterým újmu způsobila žalovaná. Žalovaná se v rámci řízení nároku žalobkyně nebránila, toliko požadovala, aby jí bylo umožněno dlužnou částku hradit ve splátkách. V daném případě pak soud dle pravomocného trestního rozsudku uvedeného výše dospěl k závěru, že žalovaná je tou osobou, která způsobila poškození na zdraví [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a pokud je tedy pravomocně shledána vinnou za zločin těžkého ublížení na zdraví těchto dvou poškozených, je též odpovědna žalobkyni k uhrazení částek nákladů za poskytnutou zdravotní péči ve vztahu k těmto dvěma osobám. Žalobkyně dostatečně doložila výši poskytnuté zdravotnické péče včetně detailního rozpisu provedených zákroků, kdy tuto má soud za přiléhavou, a ani sama žalovaná vůči výši požadované částky nebrojila. Žalobkyně vzhledem k tomu, že byla žalovaná vyzvána k úhradě shora uvedené částky, a proto, že tuto řádně a včas neuhradila, dostala se tak do prodlení, má nárok na uhrazení taktéž zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., když datum prodlení navazuje na zaslanou upomínku, resp. výzvu k zaplacení náhrady nákladů ze strany žalobkyně datovanou 14. 2. 2020, žalované doručenou dne 21. 2. 2020 s tím, že v této upomínce byla žalovaná vyzvána, aby předmětnou dlužnou částku zaplatila do 15 dnů. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty se dostala do prodlení, tedy dnem, 10. 3. 2020. Co se týče lhůty k plnění, tuto soud určil jako běžnou třídenní dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť byť žalovaná žádala o splátkový kalendář, jí navržená částka byla naprosto minimální, a v takovéto výši by ji splácela dokonce 120 let. V daném případě žalovaná tvrdila, že jejím jediným příjmem je invalidní důchod ve shora uvedené výši, o čemž soud neměl pochyb. Na druhou stranu jiné majetkové poměry nedoložila a nedá se taktéž předpokládat, že pokud je aktuálně ve výkonu trestu (výstup v roce 2025), že by se tyto nějakým způsobem v dohledné době změnily, proto soud, co se týče navrhovaného splátkového kalendáře, žalované nevyhověl, neboť minimální částkou, která by vzhledem k výši požadovaného plnění přicházela v úvahu, by bylo cca 6 000 Kč měsíčně, která zcela evidentně přesahovala možnosti žalované a nebylo tak reálné takovýto splátkový kalendář této určit.

8. Protože byla žalobkyně ve věci zcela úspěšná, náleží jí podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 528 Kč a dále v rozsahu paušální náhrady hotových výdajů, a to v částce 900 Kč představující 3 úkony po 300 Kč, tedy převzetí a příprava věci, výzva k plnění a návrh ve věci samé, když toto je opřeno o ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. I v tomto případě byla lhůta k plnění určena dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.