24 C 308/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 29 245,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 300 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 245,48 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně po posouzení schopnosti žalované splácet požadovanou zápůjčku poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 28 079 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené finance ve výši 8 577 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit formou 18 měsíčních splátek po 3 505 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně po žalované požaduje dlužnou jistinu ve výši 29 245,48 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 892,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 856,41 Kč, smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 7 700 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k dobrovolnému zaplacení dlužné částky, nicméně se tak nestalo.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení ústního jednání již v samotné žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř, věc projednal a rozhodl dle předložených listinných důkazů a obsahu spisu.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní hotovost ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaná převzala v den uzavření smlouvy a zavázala se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek za zápůjčku ve výši 28 079 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně a stanovena RPSN ve výši 127,77 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 7 700 Kč. Pohledávka za žalovanou byly původním věřitelem postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Žalovaná byla o změnách v osobě věřitele písemně informována (oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací arch). V rámci předžalobní upomínky ze dne [datum] byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě dlužných částek (předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti soud dovozuje z ujednání o výši RPSN a úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč uhradit dále částku ve výši 28 079 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (úrok, částka za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovanou smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila navodit právní předchůdkyně žalobkyně, když ve smlouvě uvedla úrokovou sazbu toliko ve výši 29 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná řádně neuhradila část splátek, je žalobkyní poplatek za doprovodné služby požadován v celé výši, tedy i za splácení splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdkyně žalobkyně, tak s těmito neměla vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou zápůjčky představuje 53,48 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností nad 1 rok do 5 let včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2018 činila cca 10,07 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smluv, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčky bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvy (formulářové), které neumožňují, aby byly jakýmkoli způsoby měněny na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Na věci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně v žalobě nepožaduje po žalované zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smluv, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvy jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti na základě předmětných smluv obohatila o částku ve výši 35 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem částku 7 700 Kč. Ze shora uvedených důvodů jí tak soud uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 27 300 Kč (tj. 35 000 Kč – 7 700 Kč = 27 300 Kč) vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k první výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalované dne [datum] a do 10. dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinila, dostala se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované jistiny a kapitalizovaného požadovaného příslušenství ke dni rozhodování soudu a dospěl k závěru, že v řízení měla převážný úspěch žalovaná, které ovšem v řízení žádné náklady nevznikly.

11. Lhůty k plnění byly žalovanému stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžné třídenní.