24 C 364/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 50 961 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 961 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,25 % p. a. jdoucím od 1. 7. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 036,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 50 961 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] užíval žalovaný byt [číslo] v domě v [obec] na adrese nám. [anonymizována tři slova], když tohoto je žalobkyně vlastnicí. Ke dni [datum] došlo dohodou k učení nájemního vztahu s tím, že k tomuto datu žalovaný uznal nedoplatek na nájemném a nákladech na služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 60 962 Kč a přislíbil, že tuto částku žalobkyni uhradí do 30. 6. 2018. Ve stanovené lhůtě tak neučinil, toliko uhradil částku 10 000 Kč a dále již ničeho. K datu podání žaloby tak činí celková dlužná částka 50 961 Kč, když žalobkyně též žádá uhrazení zákonného úroku z prodlení jdoucího od 1. 7. 2018, když od tohoto data je žalovaný v prodlení. Tomuto byla zaslána předžalobní výzva ze dne 11. 11. 2020, na kterou též nereagoval.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě pak žalobkyně i žalovaný s tímto postupem konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za zjištěné skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě, a to, že mezi účastníky byla uzavřena shora jmenovaná nájemní smlouva. Byt byl ze strany želovaného žalobkyni předán 29. 5. 2018 na základě předávacího protokolu ze stejného dne, kdy smlouva byla ukončena s účinky od 31. 5. 2018. Z vyúčtování za služby roku 2017 vyplynulo, že žalovaný dlužil částku 5 461 Kč a dále pak nájemné za duben, říjen a listopad roku 2017 po 8 500 Kč a nájemné za měsíce březen, duben a květen roku 2018 v celkové částce 30 000 Kč Celkem tato částka činí 60 961 Kč, když tuto přislíbil uhradit do 30. 6. 2018 a svým podpisem potvrdil, že se jedná skutečně o jeho dluh. Žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 11. 11. 2020, když ani přes tento dluh neuhradil (vyjma částky 10 000Kč). Bylo na něm, aby event. tvrdil, že se stal opak, což ale neučinil.

5. Podle § 2201 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. § 2247 odst. 1, 3 a 4 o. z. stanoví, že strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel, že způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis a že si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější - společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 4 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že pronajímatel má právo požadovat na nájemci bytu placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu – pronajímatel určí nájemci měsíční zálohy za jednotlivé služby jako měsíční podíl z předpokládaných ročních nákladů na služby z uplynulého roku, nebo podle posledního zúčtovacího období, anebo z nákladů odvozených z předpokládaných cen běžného roku. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. platí, že skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje pronajímatel nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

6. Podle § 2225 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.

7. Pokud jde o prodlení s úhradou dluhu, pak podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení v roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Účastníci platně uzavřeli ve smyslu § 2201 o. z. smlouvu o nájmu shora uvedené bytové jednotky, na základě které se žalovaný zavázal hradit nájemné v příslušné výši. Nájemní vztah skončil dohodou účastníků, nicméně žalovaný byt opustil, ale neuhradil shora uvedené částky. Po právní stránce nároky žalobkyně vzniklé užíváním bytu soud posoudil jako nárok na náhradu nájemného podle § 2295 občanského zákoníku (dále jen o. z.) V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni na nájemném a na náhradě nájemného a na skutečných nákladech za služby spojené s užíváním bytu celkem částku 50 961 Kč (výpočet viz výše). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně požadovala nájemné a služby ve výši sjednané v souladu se shora uvedeným ustanovením § 2201 o. z. a § 2247 o. z., náhradu nájemného v souladu s § 2295 o. z. Důvodným je dle názoru soudu též požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který se opírá o ustanovení § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po prodlení žalovaného, resp. data ke kterému se zavázal dluh uhradit. Lhůta k zaplacení dlužné částky vč. jejího příslušenství byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 036,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 549 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 961 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (podání ve věci samé, předžalobní výzva a převzetí a příprava zastoupení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH ze součtu úkonů a režijních paušálů ve výši 2 167,20 Kč.

10. O lhůtě k plnění pak bylo i v tomto případě rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako o běžné třídenní.