24 C 7/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení náhrady škody 772 000 Kč s přísl.,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 372 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 116 000 Kč jdoucím od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 372 000 Kč jdoucí od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 400 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhrad nákladů řízení částku ve výši 59 454,93 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 1 677 620 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Tato byla odůvodněna tím, že žalobci bylo usnesením Policie ČR, [příjmení] [příjmení] kraje, SKPV Odbor obecné kriminality, vydaném dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], sděleno obvinění a zahájeno trestní stíhaní pro podezření ze spáchání trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ust. § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. z.), dílem nedokonaného ve stádiu pokusu. Žalobce tak byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí 8 – 12 let a omezen na osobní svobodě stejného dne. Usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, která na něm byla vykonána až do [datum], tedy celkem [anonymizováno] dnů. Dne [datum] byla proti tomuto podána obžaloba sp. zn. [spisová značka] pro shora specifikované trestné činy. Dne [datum] byl Krajským soudem v Plzni vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn shora uvedené obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by se staly skutky v ní popsané. Tento nabyl právní moci dne [datum]. V tomto trestním řízení zastupoval žalobce na základě udělené plné moci jím zvolený obhájce [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], advokát se sídlem [adresa svědka], když tomuto náleží odměna za zastupování žalobce ve výši 161 620 Kč za celkem 39 provedených úkonů v řízení po 3 100 Kč za úkon (vyčísleno v souladu s ustanovením § 10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) ve vztahu k trestní sazbě, kterou byl žalobce ohrožen). Žalobce uhradil náklady obhajoby ve výše uvedené částce na základě faktury [číslo] ze dne [datum], dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v rámci trestního řízení obžaloby zproštěn, má tak právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě. Žalobce si vazební stíhání sám nezpůsobil, neboť mu obvinění ze spáchání trestného činu bylo sděleno až po jeho zadržení dne [datum] a tento nebyl brán do vazby z důvodu, že by se vyhýbal trestnímu stíhání nebo toto mařil, nýbrž z toho důvodu, aby mu bylo zabráněno v pokračování páchání trestné činnosti, a dále z důvodu, že je cizím státním příslušníkem, který je ohrožen vysokou trestní sazbou. Ve smyslu ustálené judikatury má žalobce nárok na kompenzaci za vykonanou vazbu v rozmezí 500 – 1 500 Kč za každý den jejího vykonání, kdy v jeho případě je aplikovatelná částka na horní hranici tohoto rozmezí, tedy ve výši 1 500 denně, neboť závažnost stíhaného trestného činu, byla v daném případě vysoká, a to s ohledem na trestní sazbu, kterou byl žalobce ohrožen, a to v rozmezí 8 – 12 let (za hrozbu vysokého trestu z hlediska subjektivního chápání obviněného se považují trestné činy, za něž hrozí sazba odnětí svobody, převyšující osm roků). Toto ve spojení s délkou vykonané vazby, tedy více než dva roky a dopadem do osobní sféry žalobce zakládá důvod pro přiznání odměny v maximální shora specifikované výši. Žalobce je otcem dvou nezletilých dětí (dcera [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] a syn [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]), když v roce [rok] se s matkou těchto paní [celé jméno svědka], [datum narození], rozvedl, a tyto byly rozsudkem Okresního soudu v Tachově, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] svěřeny do péče matky. Žalobce, v době kdy vykonával vazbu, nemohl řádně plnit svoji rodičovskou povinnost k oběma nezletilým dětem a s ohledem na velmi dlouhou dobu trvání vazebního stíhání a velmi nízký věk nezletilých dětí došlo v době výkonu vazby u žalobce k přetržení emočních a citových vazeb obou jeho nezletilých dětí k žalobci, když s těmito do té doby měl blízké intenzivní vztahy. Tento dále dne [datum] uzavřel ve Vietnamu sňatek s paní [příjmení] [jméno] [jméno] [jméno], [datum narození], kdy v důsledku svého vazebního stíhání a nemožnosti jeho kontaktu s manželkou došlo k přetržení jejich vzájemné citové vazby. Žalobce dále požadoval přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, když nad rámec již shora popsaného dopadu do jeho osobního života a vztahu k jeho blízkým, mělo trestní stíhání dopad rovněž do jeho profesního života, když tento před zahájením trestního stíhání v rámci jeho živnostenského podnikání měl pronajaty dva prodejní stánky na tržnici [anonymizováno] [část obce] u [obec] (stánky č. [anonymizováno] a [anonymizováno]), na dobu kalendářního roku, na základě vždy automaticky uzavíraných podnájemních smluv. V důsledku trestního stíhání však byly předmětné stánky počínaje [datum] pronajaty jiné osobě. Žalobce tak přišel i o prostory, které nezbytně potřeboval k výkonu jeho podnikatelské činnosti, když tuto v minulosti úspěšně provozoval. Jako adekvátní náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním, tak žalobce specifikoval částku ve výši 400 000 Kč. Žalobce tak žádal po žalované uhradit částku ve výši 161 620 Kč, představující jím vynaložené náklady na obhajobu, dále pak částku ve výši 1 116 000 Kč představující nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu a dále nemajetkovou újma v souvislosti s trestním stíháním ve výši 400 000 Kč, celkem tak 1 677 620 Kč. Dne [datum] jím byl podán k Ministerstvu spravedlnosti České republiky návrh na předběžné projednání jeho výše specifikovaného nároku na náhradu škody. Vyjma výše uvedené částky požaduje žalobce dále úrok z prodlení z této, jdoucí ode dne následujícího po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty pro vyřízení nároku žalobce, tedy od data [datum].

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila svým podáním ze dne [datum], kde uvedla, že nárok žalobce neuznává, a to ani částečně. Ke genezi celého případu nad rámec výše uvedeného sdělila, že v rámci šetření u ní vedeného pod sp. zn. [jednací číslo MSP] byl nárok žalobce částečně uznán důvodným, a to ve výši 903 737,30 Kč (náhrada nákladů obhajoby ve výši 159 737,30 Kč a nemajetková újma za nezákonné rozhodnutí o vazbě ve výši 744 000 Kč), kdy ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí, a za toto byla žalobci poskytnuta omluva. K žalobcem požadovaným nákladům obhajoby dále uvedla, že tyto má za důvodné toliko ve výši 159 737,30Kč, když tato částka mu již žalovanou byla vyplacena. K nemajetkové újmě žalobce za nezákonné rozhodnutí o vazbě pak uvedla, že s ohledem na výsledek trestního stíhání je zřejmé, že žalobci vzniklo právo na náhradu škody (resp. nemajetkové újmy) způsobené rozhodnutím o vazbě. Když za dobu, kdy žalobce v této pobýval ([anonymizováno] dní) mu žalovaná přiznala náhradu ve výši 1 000 Kč za každý den, tedy částku 744 000 Kč, když i tato částka byla žalobci vyplacena. Pokud je pak žalobcem požadována denní částka o 500 Kč vyšší, má tuto žalovaná za nedůvodnou, neboť žalobce neprokázal žádné konkrétní negativní zásahy, které by tuto odůvodňovaly. K žalobcem požadované nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání žalovaná uvedla, že je nesporné, že zde existuje právo žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, když ve shora uvedeném trestním řízení vedeném proti žalobci bylo skutečně vydáno nezákonné rozhodnutí, když ale za toto se žalovaná žalobci omluvila a považuje tedy takovýto způsob odškodnění žalobce jako dostatečný, neboť tvrzená nemajetková újma nebyla žalobcem dostatečně prokázána a nejsou tak splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě. Žalovaná zde dále uvádí, že délku trestního stíhání žalobce nelze objektivně hodnotit jako nepřiměřenou s ohledem na obsáhlost spisu a větší počet obžalovaných.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce potvrdil úhradu částky 903 737,30 Kč od žalované (viz výše bod 2. tohoto rozsudku), a to dne [datum], kdy v kontextu této vzal zpět žalobu co do částky 905 620 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo řízení částečně ve shora naznačeném rozsahu zastaveno.

4. Shora uvedená skutková tvrzení žalobce doplnil v rámci ústního jednání konaného dne [datum] o následující: V rámci rozhodnutí opatrovnického soudu o výchově a výživě žalobcových nezletilých dětí, tyto byly svěřeny do výchovy matce, kdy styk s těmito nebyl žalobci upraven. Tento probíhal minimálně 1x týdně dle možností žalobce s tím, že i přes rozpad manželství došlo k udržení vztahu otce s nezletilými dětmi (v té době 4 a 2,5 letými). Ve výkonu vazby se žalobce s těmito neměl možnost vídat, když ani bývalá manželka neměla sama motivaci vztah mezi dětmi a žalobcem podporovat, a tomu tak bylo zabráněno vykonávat svoje rodičovské povinnosti. Své děti za výkon vazby viděl žalobce toliko asi 3x. S novou manželkou uzavřel žalobce manželství necelý rok před jeho vzetím do vazby, kdy manželka v té době neměla povolený pobyt na území ČR, a tak kontakt s touto probíhal toliko ve Vietnamu. V roce 2017 žalobce cestoval do Vietnamu celkem ve dvou případech na delší dobu a snažil se této vyřídit potřebná povolení. Toto se nepodařilo, neboť byl vzat do vazby. Manželům tak byl znemožněn kontakt. Žalobci vazbou, manželce v důsledku nevyřízení příslušných povolení. Následkem tohoto se dva roky neviděli, kdy manželské soužití se nepodařilo udržet, a manželka toto ukončila.

5. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu dále doplnil již výše uvedené tak, že vazba působila přímo proti němu velmi negativně. Byl ve špatném psychickém stavu a měl obavy a strach ze všeho. Jeho velmi dobrý vztah k dětem vazba zničila. Před touto vzhledem k tomu, že bývalá manželka s dětmi bydlela v blízkosti jeho bydliště, mohl se s potomky vídat skoro denně (tak 2-3 hodiny), tyto navštěvovat a starat se o ně. Kupoval jim jídlo a každý víkend s nimi chodil na procházku, když svůj stánek kvůli tomu zavíral dříve. Děti za ním z počátku chodily do vazby jedenkrát týdně (následně pak jednou za měsíc) a vše fungovalo relativně dobře, kdy se ale následně jejich chování změnilo. Nejvíc postižen byl mladší syn, který se uzavřel do sebe a nechtěl mluvit. Dcera celou situaci nesla lépe, ale i její chování se změnilo. Oba se pak od žalobce nenechali obejmout, či nosit, což ale před výkonem vazby žalobce s dětmi běžně dělával. Po propuštění z vazby pak styk s dětmi probíhal tak, že žalobce po práci chodí za dětmi denně, a to tak na 2-3 hodiny, kdy buď hrají nějakou hru, nebo jim zapne televizi, když styk probíhá u něj doma. Žalobce se s dětmi též učí, oběma pomáhá s matematikou, kdy o víkendu chodí na plavání nebo na procházku, bez přítomnosti matky. Děti od počátku nevěděly, že je žalobce ve vazbě, když jejich matka jim o tomto lhala a uváděla, že je ve věznici za prací. Následně se ale z doslechu od sousedů z komunity dozvěděly, že je skutečně ve vazbě, kdy se žalobce na toto ptaly a on jim ale také lhal. V důsledku vazby též přišel žalobce o stánek a vznikly problémy s jeho dodavateli, když tito mu dávali zboží na dluh a kvůli vazbě chtěli hned zpět své peníze, které dokonce vymáhali i po jeho bývalé manželce. Žalobce po svém propuštění měl existenciální problémy, neboť v té době byla mimořádná pandemická situace spojená s onemocněním covid, a on musel požádat o kompenzační dotaci asi ve dvou či třech případech. Už neměl stánek, pracoval toliko brigádně na tržnici s příjmem 100 Kč na hodinu, kdy odpracoval 8 hodin za den, včetně víkendů (takto se živí stále). Před nástupem do vazby byly příjmy žalobce nejdříve 15 000 až 20 000 Kč a následně až 20 000 až 30 000 Kč měsíčně. Co se týče vztahu žalobce a jeho současné manželky, tak od jeho vzetí do vazby se kontakt i vztah přetrhaly, kdy od té doby se neviděli. Manželka se chce aktuálně rozvádět. Před sňatkem se s touto znali řadu měsíců. Žalobce si nebyl schopen vzpomenout, kdy uzavřel sňatek, kdy toto mělo být někdy ke konci roku 2017 (v tomto roce byl ve Vietnamu toliko jedenkrát). Toto pak odůvodnil psychickými problémy ve vazbě, kdy na to nechce myslet. V té době s ním ve Vietnamu byly i jeho děti, které ale přítomny svatbě nebyly, neboť je hlídala matka žalobce. V období od roku 2008 do 2017 byl žalobce ve Vietnamu asi třikrát či čtyřikrát vždy na dobu měsíce či měsíce a půl.

6. Z důkazů provedených v tomto řízení a nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav: Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum]. Vazba na žalobci byla vykonána od [datum] do [datum], tedy v trvání [anonymizováno] dnů. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce zproštěn obžaloby pro spáchání trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ust. § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. z., dílem nedokonaný ve stádiu pokusu. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum] návrhem na předběžné projednání nároku na náhradu škody datovaným stejného dne, a to v částce 1 667 620 Kč, kdy jím zde uvedené důvody byly totožné s těmi, které uvedl v tomto řízení. Žalovaná mu přijetí jeho návrhu potvrdila dopisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla ze strany žalované uhrazená žalobci částka ve výši 903 737,30 Kč. Žalobci byla poskytnuta omluva stanoviskem žalované ze dne [datum]. Žalobce je otcem dvou nezletilých dětí, a to [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], narozené dne [datum] a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum] (prokázáno jejich rodnými listy). Rozsudkem Okresního soudu v Tachově, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla schválena dohoda rodičů (žalobce a [celé jméno svědka]) ohledně výchovy a výživy jejich shora uvedených nezletilých dětí, kdy obě byly na dobu před a po rozvodu svěřeny do péče matky žalobce se zavázal na každého z nich přispívat částkou 2 000Kč měsíčně. Žalobce se dne [datum] znovu ve Vietnamu oženil s [příjmení] [jméno] [jméno] [jméno], narozenou dne [datum], bytem [adresa], provincie [jméno] [příjmení], Vietnam (prokázáno oddacím listem). Žalobce před jeho vzetím do vazby podnikal, a to jako prodejce zboží, když za tímto účelem měl pronajaty dva stánky na tržnici [anonymizováno] [část obce] u [obec] (stánky č. [anonymizováno] a [anonymizováno]), na dobu od [datum] do [datum] a [datum] do [datum] (prokázáno příslušnými nájemními smlouvami, kdy pronajímatelem byla [právnická osoba] and [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], obě jsou pak nedatovány). V období [datum] a [datum] pak byly výše uvedené stánky pronajaty jiné osobě (prokázáno nájemní smlouvou na toto období ze dne [datum]). Z protokolu o jednání ve věci [spisová značka] vedené u Okresního soudu v Tachově ze [datum] bylo zjištěno, že žalobce v té době uváděl jako svůj měsíční čistý příjem částku 17 000 – 18 000 Kč. Průměrný měsíční příjem žalobce v roce [rok] činil 19 142,50 Kč a v roce 2017 pak 20 128,50 Kč (prokázáno daňovými přiznáními k dani z příjmů fyzických osob za rok [rok] a 2017).

7. Ve věci slyšená svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], bývalá manželka žalobce potvrdila výpověď tohoto v tom směru, že po jeho vzetí do vazby skutečně vznikly problémy s jeho dodavateli, kteří žádali vyrovnat své pohledávky. Též potvrdila, že po rozvodu bydleli se žalobcem blízko sebe a on se s dětmi vídal denně a tyto také stejně často hlídal. V průběhu výkonu vazby pak děti za žalobcem vodila tak asi jedenkrát za měsíc na hodinu či hodinu a půl, žalobce měl velký zájem se s dětmi vídat, nicméně ona měla na toto málo času a tak styk nebyl častější. Od začátku dětem lhala, když jim řekla, že žalobce ve věznici pracuje. Když se ale dozvěděly, že je ve vězení, už za ním nechtěly chodit a ona je musela přemlouvat. Svědkyně dále uvedla, že vazba otce měla na chování dětí významný dopad, když mladší syn začal málo mluvit, což trvá v podstatě doteď. Situace u dcery je lepší s tím, že ale k otci se nechová stejně jako před jeho vězněním. Dříve měli s žalobcem k sobě blízko, když ale aktuálně se brání fyzickému kontaktu, hlazení nebo vzetí za ruku, kdy odmítla s otcem jít třeba i na procházku. Žalobcův pobyt ve vazbě dcera vnímala tak, že otec nedodržel svůj slib, že bude s nimi, a když se následně dozvěděla, že je ve výkonu vazby, takto pro ni byla ostuda. Naopak syn si často povídal s otcem, ale následně nechtěl s nikým mluvit příp. se zapojit do aktivit. Svědkyně dále vysvětlila, že sice v rámci rozvodového řízení s žalobcem uvedla, že kontakt a péče o nezletilé ze strany žalobce neprobíhala dle jejích představ svědkyně, nicméně toto uvedla proto, aby manželství bylo rychle ukončeno.

8. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] jednatel společnosti [jméno] and [právnická osoba] provozující [anonymizována dvě slova] na [část obce] (pronajímatel shora uvedených stánků) uvedl, že žalobce vůbec nezná, a to ani podle jména, kdy výpověď z nájmu byla žalobci dána jeho zaměstnanci, kteří v místě uzavírají a ukončují předmětné smlouvy, kdy i rozhodnutí o ukončení této činil jeho zaměstnanec. Svědek dále potvrdil, že je běžnou praxí, že nájemní smlouvy jsou uzavírány toliko na jeden rok. Žalobce mohl mít svůj stánek pronajatý nejdéle od roku 2017, kdy společnost předmětný areál nabyla. Co se týče zájmu o pronájem stánků, je zde převis poptávky nad nabídkou, nicméně nájemce plní řádně své povinnosti, tak dochází k automatické prolongaci nájemného na další rok. Svědek dále uvedl, že bylo nepsaným pravidlem, že pokud bude zjištěno, že nájemce prodává či vyrábí drogy, dojde k okamžitému ukončení smlouvy, bez ohledu na to, zda je následně vina dotyčného prokázána či nikoli. Nájemní smlouva pak nemůže být eventuálně obnovena, neboť je stánek pronajat již někomu jinému.

9. Soud k důkazu neprovedl listiny týkající se nároku žalobce na úhradu částky obhajoby, kdy ale v tomto rozsahu byla vzata následně žaloba zpět (viz výše) a taktéž daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2020, když toto sice žalobce k důkazu označil, ale ani přes opakovanou výzvu soudu nepředložil. Jiné důkazy nebyly stranami navrhovány a tedy ani prováděny.

10. Podle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Dle ustanovení § 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Dle ustanovení § 9 zákona č. 82/1998 Sb. má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

13. Podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

14. Dle ustanovení § 31a odst. 1, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

15. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že základ nároku žalovaného na odškodnění za jím vykonanou vazbu a za proti němu vedené trestní stíhání je důvodný (je zde dána odpovědnost žalované dle § 5 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.), tedy že skutečně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) [ulice] mezi účastníky byla ale výše odškodnění v obou z případů.

16. Ve vztahu k vznesenému nároku žalobce na nemajetkovou újmu za jím vykonanou vazbu, zde se dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR újma předpokládá a nemusí být prokazována (viz např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), kdy jiná situace je v případě újmy požadované na podkladě nezákonného trestního stíhání, která naopak musí být prokázána, ale k tomu viz dále). Žalobce se ve vztahu k újmě způsobené nezákonným rozhodnutím o vazbě domáhal částky (po omezení žaloby) ve výši 372 000Kč (500Kč x 744dnů vykonané vazby), když při výpočtu této vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], která stanovuje podmínky a výši možného zadostiučinění. Soud tak při posuzování takovýchto nároků musí přihlédnout k povaze trestní věci, délce omezení osobní svobody a následkům v osobní sféře poškozeného. Kdy výše adekvátního odškodnění je zde koncipována v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, a je na úvaze soudu s přihlédnutím ke specifikům daného případu, v jaké výši toto bude určeno. Zákonem je pak stanoveno, že stát odpovídá za škodu/nemajetkovou újmu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody/nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody/nemajetkové újmy. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.: [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). V souzeném případě je pak nesporné, že vazba na žalobci byla vykonána od [datum] do [datum], tedy v trvání [anonymizováno] dnů, kdy jeho trestní stíhání následně skončilo zprošťujícím rozsudkem a rozhodnutí o jeho vzetí do vazby tak bylo vydáno nezákonně. Žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ust. § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. z., dílem nedokonaný ve stádiu pokusu, kdy sazba odnětí svobody, která by mu v případě jeho odsouzení hrozila byla v rozmezí 8 až 12 let. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že za hrozbu vysokého trestu z hlediska subjektivního chápání obviněného se považují trestné činy, za něž hrozí sazba odnětí svobody, převyšující osm roků. Z výše uvedeného je tak nepochybné, že první z podmínek zmiňovaných výše, tedy povaha trestné činnosti, s ohledem na vysokou trestní sazbu, která žalobci hrozila, je zcela zásadní, když dolní hranice hrozícího trestu přesahovala osm let. Žalobce pak byl na osobní svobodě omezen celkem [anonymizováno] dnů, tedy více jak dva roky, kdy i v tomto případě má soud za to, že takováto délka je velmi dlouhá a i toto by odůvodňovalo přiznání vyššího zadostiučinění. Bez ohledu na následující hodnocení zásahu trestního řízení (tedy i vazby) do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že pokud je osoba dva roky bez možnosti bezprostředního kontaktu se svými blízkými (navíc jeho děti byly velmi malého věku, kdy potřeba kontaktu s rodičem je naprosto zásadní), navíc ne ve standartním výkonu trestu, ale ve vazbě, kde podmínky pro sociální kontakt jsou výrazně ztíženy, či někdy až úplně na určitou dobu znemožněny, a to po zcela zásadně dlouhou dobu, lze bez dalšího říci, že takovýto zásah byl velmi výrazný. Po tomto závěru se soud dále musel zabývat (v kontextu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka], [spisová značka] ([spisová značka])) otázkou, jak bylo v obdobných případech, které se v podstatných znacích shodují rozhodováno jinými soudy. Zde možno zmínit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] následně potvrzený rozhodnutím odvolacího Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], kde se jednalo o identickou trestnou činnost, vazba zde byla na poškozeném vykonána v trvání 149 dnů, kdy poškozený byl jedinou osobou pečující o nezletilé dítě, i v tomto případě soud přiznal tomuto nemajetkovou újmu ve výši 1 500Kč za den, i když hrozící trest byl toliko v rozmezí dvou až deseti let, a vazba na poškozeném byla vykonána toliko v pětinové délce oproti souzenému případu. Dalším rozhodnutím vhodným ke srovnání je rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] (následně opětovně potvrzený odvolacím soudem, kde trestná činnost i hrozící trest byly naprosto shodné se souzeným případem, délka vazebního stíhání byla 357 dnů (tedy poloviční než v souzeném případě a osobnostní sféra poškozeného byla v podstatě zasažena ve stejném rozsahu (poškození vztahu v rodině, zejména s dětmi a manželkou, ztráta výdělku a možnosti podnikání), když i v tomto případě byla přiznána částka zadostiučinění ve výši 1 500Kč za jeden den vykonané vazby (v podstatě identický případ jak z hlediska. Za daných okolností tak soud shledal, že žalobcem uplatněný nárok je po právu včetně jeho výše, a to se shora uvedených důvodů, a tento mu celý přiznal (žalovaná tomuto plnila toliko do výše částky 1 000Kč za den) včetně zákonného úroku z prodlení (dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku), neboť se žalovaná dostala se svým plněním do prodlení od [datum], tedy po uplynutí šesti měsíců od uplatnění žalobcova nároku u žalované (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), když výše úroku vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve vztahu k vznesenému nároku žalobce na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, zde soud uvádí, že žalobce svůj nárok kvantifikoval částkou 400 000Kč, a dále připomíná, jak bylo uvedeno již výše, že bylo na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Je nesporné, že žalovaná jakožto zadostiučinění poskytla žalobci omluvu, kdy v tomto směru soud odkazuje v obecné rovině na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], kdy odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhaní, které probíhalo v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Je nesporné, že trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum]. Žalobce stejně jako v případě zadostiučinění za vykonanou vazbu specifikoval zásah do osobnostní sféry ve třech rovinách, v prvé řadě, že byl narušen jeho výborný vztah s jeho nezletilými dětmi, kdy dceru v podstatě zklamal tím, že nebyl doma a syn se uzavřel do sebe, když obě děti se brání fyzickému kontaktu s ním, dále pak, že došlo k přetrhání citových vazeb s jeho novou manželkou, když tato pro dlouhý čas, co se neviděli se s ním chce aktuálně nechat rozvést, a dále že v důsledku vykonané vazby přišel v podstatě o podnikání, neboť jím do té doby pronajaté stánky, byly pronajaty jiné osobě, a on přišel o příjem z prodeje zboží v nich. K těmto zásahům pak dále jednotlivě.

18. Pokud žalovaný tvrdil dopad trestního stíhání do jeho osobní sféry a rodinného života v tom směru, že jeho vztah s dětmi ochladl, tak je toto v rozporu s jeho výpovědí (viz výše), kdy zde uvádí, že s dětmi se vídá denně, učí se s nimi a o víkendech podnikají výlety, kdy ani u jedné z těchto aktivit není třeba asistence matky, tedy, že by děti byly nerady toliko jen v jeho přítomnosti. Tyto skutečnosti jím uvedené jsou tak v příkrém rozporu s jeho tvrzeními o odcizení jeho dětí, když podobný režim styku i jeho intenzita probíhala i před zatčením žalobce. Nelze též odhlédnout od rozporů v uváděných skutečnostech žalobcem, kdy tento nejdříve tvrdil, že za dobu výkonu vazby se s dětmi viděl toliko ve třech případech, když jeho bývalá manželka toto uvedla na pravou míru, kdy v počátku byly návštěvy s dětmi častější a následně tyto probíhaly každý měsíc po celou dobu vazby. Po její svědecké výpovědi pak žalobce změnil svá tvrzení tak, aby byla v souladu s tím, co ona vypověděla. Je tak zřejmé, že alespoň omezený kontakt žalobce s dětmi probíhal. Bývalá manželka žalobce dále sice potvrdila, že došlo k určité změně chování dětí vůči otci, nicméně ta by šla zcela určitě přisuzovat i tomu, že tyto jsou od doby, kdy byl žalobce vzat do vazby, starší a dále pokud svědkyně popsala, že děti v podstatě od otce utíkaly, opětovně to neodpovídá tomu, co vypověděl sám žalobce, který s nimi, dle svého tvrzení v podstatě tráví veškerý svůj volný čas a pro jeho kontakt s nimi není ani třeba asistence matky. Soud nemohl též odhlédnout od skutečnosti, že důvodem rozvodu manželství žalobce byla nespokojenost manželky s jeho péčí o nezletilé, svědkyně (viz výše) se sice celou situaci snažila vysvětlit tím, že uvedením takového důvodu chtěli urychlit rozvodové řízení, nicméně takovéto prohlášení dle názoru soudu postrádá logiku. V tomto kontextu, co se týče věrohodnosti této svědkyně, soud musel přihlédnout k poměrně velmi intenzivním vztahům mezi ní a žalobcem (minimálně zprostředkovaných výchovou a výživou společných dětí), kdy finanční příjem žalobce by se zcela jistě odrazil minimálně v životní úrovni společných dětí, když tento sám uvedl, že aktuálně hradí výživné řádně a dětem přispívá též nad jeho rámec. Soud tak nemohl bez dalšího uzavřít, zda skutečně došlo k tak intenzivní změně vztahu žalobce a jeho dětí po jeho propuštění z vazby, když jiné důkazy vyjma výše uvedených k tomuto žalobce neoznačil.

19. Stejně tomu pak bylo v případě jeho vztahu s novou manželkou. Žalobce sám připustil, že ani před jeho zadržením s touto nebyl v intenzivním kontaktu, když se s touto viděli toliko zřídka (uvedl, že Vietnamu byl od roku 2008 toliko 3x na dobu měsíce či měsíce a půl – soud ponechává stranou, že žalobce nejdříve tvrdil, že ve Vietnamu byl v roce 2017 dvakrát, kdy následně uváděl již, že jen jednou). Pokud se žalobce s touto vídal takovýmto způsobem, těžko uzavřít, že by trestní stíhání mohlo mít nějaký zásadnější vliv na jejich vztah, a to bez ohledu na délku jeho trvání (v tomto případě dva roky a dva měsíce). Ostatně žalobce si nebyl ani schopen vzpomenout, kdy došlo k uzavření jejich manželství, a odkazoval na konec roku 2017, když ke sňatku došlo v měsíci únoru, ani toto nesvědčí o tom, že by vztah mezi manžely měl být nějak intenzivní a jejich vzájemné odloučení pak mohlo být zásadní újmou žalobce.

20. Ve vztahu k zásahu trestního stíhání do podnikání žalobce soud uvádí, že tento sice skutečně prokázal, že byl nájemcem shora popsaných dvou stánku, i jaký byl příjem z těchto, nicméně jednak aktuální jeho příjem (resp. po propuštění z vazby) byl za prvé naprosto srovnatelný s tím, který měl z prodeje ve stáncích, a dále vzhledem k tomu, že nájemní smlouvy byly uzavírány vždy toliko na rok, není zřejmé, zda by s ním skutečně pronajímatel tuto na další období uzavřel. Ve věci slyšený jednatel pronajímatele, byl osobou, která žalobce vůbec neznala, s tímto nikdy nejednala a byť uvedl, že za běžného stavu věcí by došlo k prodloužení smlouvy o další rok, neznamená to, že by k tomu skutečně došlo, když připustil, že jsou zde i jiné faktory vyjma trestního stíhání nájemce (neplacení řádně a včas, problematické vztahy atd.), za kterých bylo možno předmětnou nájemní smlouvu neprodloužit. Ostatně ani nájemní smlouvy žalobcem předložené, žádnou doložku o automatické prolongaci neobsahují. Žalobce se dále v rámci jím uvedených tvrzení snažil přesvědčit soud, že před jeho zatčením úspěšně podnikal, když ale toto nijakým způsobem opětovně neprokázal, neboť jím doložená daňová přiznání, nic takového neprokazují. Nutno říci, že žalobce v průběhu tohoto řízení uváděl různou výši svého příjmu, kdy ale z opatrovnického spisu Okresního soudu v Tachově bylo zjištěno, že zde v roce [rok] uváděl příjem ve výši 18 000 Kč měsíčně. Z daňových přiznání jím v souzené věci předložených tento vychází na cca 19 000 Kč měsíčně v roce [rok] a 20 000Kč měsíčně v roce 2017. Pokud je pravdou, co žalobce tvrdil v rámci svého výslechu, tak dokonce jeho příjem z brigád, které po svém propuštění z vazby musel přijmout, činí dokonce 24 000Kč měsíčně (100Kč na hodinu x 8hodinová pracovní doba x 7 dní v týdnu), tedy dokonce více, než žalobce vydělával před nástupem do vazby (stranou soud nechává poslední z předložených přiznání, a to za rok 2021 kde měsíční příjem žalobce vychází na 11 621 Kč, což je minimálně v rozporu s tím, co uvedl ve své výpovědi, a těžko by z této částky byl schopen plnit vyživovací povinnost v částce 4 000Kč a vůbec si hradit své běžné náklady). Z výše uvedeného je tak patrné, že i kdyby žalobce skutečně v příčinné souvislosti s trestním stíháním přišel o nájem stánků, nijak se tato okolnost neprojevila v rovině jeho příjmů, tedy mu logicky nemohla vzniknout ani žádná škoda.

21. Na základě výše uvedeného má soud za to, že žalobce dostatečně neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s trestním stíháním vznikla jím tvrzená újma. V tomto směru tak soudu nezbylo než žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku) rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 454,93 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %, po zohledněném zpětvzetí žaloby v částce 905 620 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 1 677 620 Kč (tj. tarifní hodnota před částečným zpětvzetím žaloby co do částky 905 620 Kč) sestávající z částky 15 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 772 000 Kč (tj. tarifní hodnota po částečném zpětvzetí žaloby) sestávající z částky 11 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast u soudního jednání dne [datum], účast u soudního jednání dne [datum] a účast u soudního jednání dne [datum] v trvání více než dvě hodiny) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 92 840 Kč ve výši 19 496,40 Kč.