24 C 82/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 37 724,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 724,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 724,34 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 724,34 Kč od 12. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 109,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Tento je pak odůvodněn tím, že dne 5. 3. 2018 způsobil žalovaný vozidlem [registrační značka], kterého je vlastníkem a provozovatelem, škodu ve výši 113 753 Kč na vozidle [registrační značka], jehož vlastníkem je [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Žalovaný způsobil škodu tím, že při couvání narazil do vozidla shora jmenovaného. A ač měl dle zákona povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti ke svému vozidlu, tak tak k datu vzniku škody neučinil. Žalovaný tak odpovídá jako provozovatel vozidla a jeho řidič za vzniklou škodu, jelikož porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. [jméno] [příjmení] uplatnil škodu ze svého soukromého škodového pojištění věci sjednaného se [právnická osoba] pojišťovna, která mu uhradila pojistné plnění ve výši 108 065 Kč, právo plnění tak přešlo na tuto, když následně bylo dále uplatněno u [obec] kanceláře pojistitelů. Ta pověřila [právnická osoba] s.r.o., aby jejím jménem vyřídila pojistnou událost. Ta byla prošetřena a zkompletována dokumentace potřebná k výplatě plnění poškozenému a poskytnuta [obec] kanceláře pojistitelů. Ta v návaznosti na výše uvedené vyplatila [anonymizováno] pojišťovně náhradu škody ve výši 108 065 Kč, dále uhradila náhradu škody ve výši 5 688 Kč jako odečtenou spoluúčast a [právnická osoba] s.r.o. poplatek ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Přípisem ze dne 30. 5. 2018 požadovala Kancelář po žalovaném náhradu jedné třetiny toho, co za něho plnila a stanovila lhůtu k plnění do 29. 6. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2018 uzavřenou mezi Kanceláří a žalobkyní došlo k převodu výše uvedené pohledávky na žalobce, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 16. 8. 2018.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souzeném případě pak žalobkyně již přímo v návrhu projevila souhlas s tímto postupem a žalovaný na výzvu nereagoval, soud tak postupem podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Žalovaný jako řidič způsobil dne 5. 3. 2018 vozidlem tovární značky Peugeot 306, [registrační značka], dopravní nehodu, u které se označil jako viník, když při couvání narazil do vozidla [registrační značka], které řídil [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. (prokázáno Záznamem o nehodě ze dne 5. 3. 2018 podepsaným oběma výše jmenovanými aktéry dopravní nehody). Již v tomto záznamu je uvedeno, že vozidlo žalovaného nebylo pojištěno. Z potvrzení Policie ČR vyplývá, že žalovaný se v rámci způsobené nehody dopustil přestupku proti plynulosti v silničním provozu porušením ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Na vozidle [jméno] [příjmení] pak byla poškozena levá přední a střední část, tedy levý světlomet, nárazník, směrovka, mřížka chladiče, atd. (prokázáno fotodokumentací poškozeného vozidla a zápisem o poškození vozidla ze dne 5. 3. 2018). Z faktury vystavené [právnická osoba] [obec] [číslo] ze dne 9. 3. 2018, se splatností 23. 3. 2018, bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byla touto vyúčtována částka 113 752,83 Kč za opravu shora uvedeného vozu, kdy zde je jako plátce označena [anonymizováno] pojišťovna. Z likvidační zprávy [obec] kanceláře pojistitelů č. 2018 [číslo], technické zprávy ze dne 12. 3. 2018, stanovení výše skutečné škody na vozidle zpracovaného [právnická osoba] s.r.o., soud zjistil, že Kancelář před vyplacením plnění [anonymizováno] pojišťovně kontrolovala výši tohoto, když toto sestávalo z částky 108 065 Kč jako škoda na majetku a částky 5 688 Kč jako spoluúčasti poškozeného. Následně [anonymizováno] pojišťovna uhradila fakturu za opravu vozu a tuto skutečnost sdělila Kanceláři (viz sdělení pojišťovny o výplatě plnění poškozenému ze dne 13. 3. 2018 a vyúčtovací dopis pojišťovny ze dne 21. 3. 2018 – obě plnění ve shora uvedených částkách). Následně Kancelář shora uvedené částky uhradila pojišťovně (viz sdělení poškozenému o výplatě plnění ze dne 25. 4. 2018 a výpis z účtu Kanceláře dokládající výplatu částky 108 065 Kč dne 30. 4. 2018 na účet pojišťovny, částku 5 688Kč (spoluúčast) na účet poškozeného [příjmení]) a částku 2 420Kč jako poplatek [právnická osoba] s.r.o.). Následně uplatnila kancelář svůj nárok u žalovaného dopisem ze dne 30. 5. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 8. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a Českou kanceláří pojistitelů, přešla pohledávka za žalovaným ve shora uvedené výši na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 8. 2018. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky naposledy upomínán předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2020 (prokázáno touto včetně doručenky od této ze stejného dne).

7. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), má vlastník tuzemského vozidla povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti.

8. Dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

9. Dle ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, [obec] kancelář pojistitelů poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

10. Dle ustanovení § 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká [obec] kanceláři pojistitelů nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení.

11. Dle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Dle ustanovení § 2927 odst. 1 o. z., ten kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

13. Dle ustanovení 2820 odst. 1 o. z., vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Aktivní legitimace žalobkyně je dána na podkladě shora popsané smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný jako viník nehody, vlastník a řidič vozidla a dále osoba, kterou stíhala povinnost předmětné vozidlo pojistit, což ale neučinil, tak má povinnost uhradit žalobkyni jednu třetinu toho, co ona (resp. její právní předchůdce) byla povinna plnit v důsledku škody jím způsobené. V daném případě pak bylo prokázáno, že náklady na opravu vozidla, které žalovaný naboural činily částku ve výši 113 752,83 Kč, kdy z této částky v rámci spoluúčasti nesl poškozený [příjmení] částku 5 688 Kč svým nákladem. Právní předchůdce žalobkyně v souladu s ustanovením zákona pak administrativní činností pověřil třetí subjekt, když náklad na administrativní zpracování případu byl vyčíslen na částku 2 420 Kč, kterou opětovně právní předchůdce žalobkyně byl nucen v důsledku jednání žalovaného vynaložit. Celkem se tak jednalo o částku 116 173Kč, když na její jednu třetinu (38 724,34Kč) má pak dle výše citovaných ustanovení zákona (§ 24 odst. 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) žalobkyně nárok, tedy jí tuto má zaplatit žalovaný jako osoba, která porušila svoji povinnost. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně dne 11. 9. 2018 uhradil částku 1 000Kč, byla o tuto dlužná částka ponížena. Bylo pak na žalovaném, aby eventuálně v řízení tvrdil a prokazoval opak, to se ale nestalo. Vzhledem k výše uvedenému ho tak soud zavázal k úhradě dlužné částky ve výši 37 724,34 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 odst. 1 o. z., neboť žalovaný své povinnosti řádně a včas nedostál a dostal se tak do prodlení, a to od data 30. 6. 2018 v návaznosti na jemu zaslané uplatnění práva na náhradu plnění ze strany České kanceláře pojistitelů, datované dne 30. 5. 2016, kde byla lhůta k plnění závazku stanovena do 29. 6. 2018. Výše úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády konkrétně jeho § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 12 109,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 510 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 724,34 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a zaslání kvalifikované výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 760 Kč ve výši 1 839,60 Kč.

16. O lhůtách plnění v tomto rozsudku bylo rozhodováno dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., kdy tyto byly určeny jako běžné třídenní, neboť k jejich delšímu určení neshledal soud důvodu.