24 C 84/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 721,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 721,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 721,56 Kč jdoucím od 11. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku ve výši 14 721,56 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s trvalým pobytem evidovaným tamtéž. Tento byl zaměstnán u [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], kdy tato společnost přihlásila žalovaného k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně za období od 7. 1. 2019 do 31. 5. 2019, a to prostřednictvím dvou hromadných oznámení zaměstnavatele ze dne 28. 2. 2019 a 19. 7. 2019. V podání ze dne 19. 7. 2017 bylo žalobkyni oznámeno, že žalovaný je s účinností od 4. 6. 2019 osobou bez zdanitelných příjmů pobírající dávky nemocenského pojištění. Žalovaný tak měl být pojištěncem, u něhož plátcem pojistného je stát. Následně žalobkyně zjistila, že žalovaný byl skutečně od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2019 v dočasné pracovní neschopnosti, avšak nemocenskou nepobíral, proto dne 3. 10. 2019 došlo ke zpětnému vynětí tohoto z Českého systému veřejného zdravotního pojištění ke dni 31. 5. 2019. Aktuálně je žalovaný v České republice opětovně zdravotně pojištěn z titulu zaměstnání u společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem v [obec], [ulice a číslo], kde ale tato skutečnost nemá žádný vliv na dřívější zánik jeho účasti na českém veřejném zdravotním pojištění. Dle evropských předpisů je osoba pojištěna ve státu výkonu své výdělečné činnosti, kdy z tohoto důvodu byl žalovaný ve shora uvedeném období pojištěn v České republice podle českých právních předpisů, avšak pouze po dobu trvání zaměstnání. Zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Výše uvedené nenastane v případě, pokud občan jiného členského státu pobírá podle českých právních předpisů některou z peněžitých dávek, např. podporu v nezaměstnanosti, nemocenskou popř. peněžitou pomoc v mateřství, když toto ale u žalovaného nebylo zjištěno. Žalovaný při zániku zdravotního pojištění měl do 8 dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce a dále oznámit této změnu své situace, tedy v tomto případě ukončení zaměstnání v České republice. Žalovaný však ani jednu z výše citovaných povinnosti nesplnil a navíc za období od 4. 6. 2019 do 19. 8. 2019 se při poskytování zdravotních služeb opakovaně a neoprávněně prokazoval žalobkyní vydaným průkazem pojištěnce, přestože tímto prokazatelně nebyl. Stalo se tak celkem v pěti případech, a to v : [nemocnice], a. s., [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [adresa], [právnická osoba], [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [obec], [ulice a číslo] – výdejna zdravotnických prostředků„ [ulice] hvězda“ na adrese: [adresa], Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje, [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [adresa], MUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], IČZ [číslo], praktický lékař pro dospělé s místem poskytování zdravotních služeb [obec], [ulice a číslo] a [právnická osoba], IČO [číslo], IČZ [číslo], se sídlem [adresa] adrese [adresa]. Kdy za tyto zdravotní služby uhradila žalobkyně shora uvedeným poskytovatelům zdravotních služeb částku v celkové výši 14 587,58 Kč. Žalobkyně dále v období od 6. měsíce roku 2019 do 8. měsíce roku 2019 uhradila poskytovateli zdravotních služeb, a to [anonymizováno] klinika [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kapitační platby v celkové výši 133,98 Kč. Žalobkyně tak vynaložila náklady na zdravotní služby v celkové výši 14 721,45 Kč. V důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného má tak nárok na to, co za tohoto plnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou k zaplacení nákladů za čerpanou zdravotní péči ze dne 18. 10. 2019, to ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalovaný však svoji povinnosti dosud nesplnil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, kdy listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963, Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, ze kterých vyplývají skutečností jí tvrzené, neboť s tímto postupem ani jedna ze stran neprojevila nesouhlas.

3. Místní příslušnost zdejšího soudu je pak dána dle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., když v obvodu zdejšího soudu je sídlo regionální pobočky žalobkyně a zde taktéž došlo ke vzniku skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, tedy škody představující částku, kterou žalobkyně hradila za žalovaného, v rámci jím čerpané zdravotní péče.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný jako zaměstnanec [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], byl přihlášen z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění, a to v období od 7. 1. 2019 do 31. 5. 2019 prostřednictvím zaměstnavatelem zaslaných formulářových podání nazvaných„ hromadné oznámení zaměstnavatele“ ze dne 28. 2. 2019 a 19. 7. 2019 včetně jejich poučení, kdy ze sdělení OSSZ Písek č. j. 43004/023916/19/110/PJ ze dne 2. 10. 2019 vyplývá, že žalovaný byl v dočasné pracovní neschopnosti od 21. 2. 2019 do 24. 2. 2019, dále od 4. 3. 2019 do 5. 3. 2019 a dále od 3. 6. 2019 do 31. 8. 2019, kdy nemocenská mu nebyla vyplácena. Z výpisu osobního účtu pojištěnce č. pojištění [číslo] za období od 6. měsíce roku 2019 do 9. měsíce roku 2019 ze dne 23. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal zdravotní péči u poskytovatelů [nemocnice], a. s., [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [adresa], [právnická osoba], [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [obec], [ulice a číslo] – výdejna zdravotnických prostředků„ [ulice] hvězda“ na adrese: [adresa], Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje, [IČO], IČZ [číslo], se sídlem [adresa], MUDr. [jméno] [příjmení], [IČO], IČZ [číslo], praktický lékař pro dospělé s místem poskytování zdravotních služeb [obec], [ulice a číslo], [právnická osoba], IČO [číslo], IČZ [číslo], se sídlem [adresa] adrese [adresa], [IČO], se sídlem [adresa], kapitační platby. Kdy žalobkyní byla těmto poskytovatelům zdravotních služeb za tyto zaplacena celková částka ve výši 14 721,45 Kč. Žalovaný byl následně vyzván k úhradě výzvou k zaplacení nákladů z 18. 10. 2019 a tomu odpovídající fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2019 znějící na částku 14 721,56 Kč se splatností 29. 10. 2019. Žalovaný byl pak ještě vyzýván žalobkyní celkem 2x, a to výzvou z 18. 11. 2019 a předžalobní upomínkou z 13. 12. 2019, kde mu bylo uloženo dlužnou částku uhradit ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení této předžalobní upomínky (doloženo též doručenkou datovanou 16. 12. 2019, kdy tato zásilka byla 17. 12. 2019 připravena k vyzvednutí a 27. 12. 2019 doručena, od této doby pak běžena 14 denní lhůta k úhradě dlužné částky). Ode dne následujícího, tedy od 10. 1. 2020 pak byl žalovaný s úhradou v prodlení.

5. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen ZVZP), zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem. Ukončením zaměstnání zdravotní pojištění nezanikne pouze tehdy, pokud občan jiného členského státu Evropské unie po skončení zaměstnání nepobírá podle českých právních předpisů některou z peněžitých dávek uvedených v čl. 11 odst. 2 větě prvé nařízení [číslo] (např. nemocenské dávky).

6. Podle § 12 písm. j) ZVZP byl žalovaný povinen při zániku zdravotního pojištění do osmi dnů vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní. Dle čl. 76 odst. 4 nařízení č. 883/2004 a podle čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského společenství č. 883/2004 o koordinaci systému sociálního zabezpečení, má žalovaný povinnost oznámit žalobkyni změnu své situace.

7. Po právním zhodnocení shora popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný, ač byl v pracovní neschopnosti, nepobíral dávky nemocenské, čímž zaniklo jeho zdravotní pojištění na území České republiky. Pokud pak dále využíval zdravotní péče a prokazoval se kartou pojištěnce, činil tak bez právního důvodu, neboť jeho zdravotní pojištění zaniklo zpětně od 31. 5. 2019 na podkladě vynětí tohoto z Českého systému zdravotního pojištění. Žalobkyně za žalovaného pak uhradila zdravotní zákroky, které mu byly poskytnuty u shora uvedených poskytovatelů zdravotní péče, kdy ale vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl na území České republiky zdravotně pojištěn, je povinen jí hrazené částky této uhradit s odkazem na ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem a zasáhl do absolutního práva žalobkyně a má tak povinnost této zaplatit, co tímto svým jednáním způsobil (tedy částku představující součet částek vynaložených za mu poskytnutou zdravotní péči). Bylo na žalovaném, aby event. prokázal, že tuto částku uhradil, avšak tento zůstal v řízení nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 14 721,56 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalovaný se z důvodu nesplnění své povinnosti řádně a včas dostal do prodlení ode dne 10. 1. 2020 v návaznosti na mu zaslanou předžalobní upomínku. Žalobkyní požadované příslušenství je pak v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého vedle plnění má žalobkyně nárok taktéž na zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř., jako běžnou třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., kdy žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a dále z náhrady v paušální výši ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. tvořené náhradou hotových výdajů žalobkyně za dva úkony (výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stavení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak částka ve výši 1 400 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že jí náleží taktéž odměna i za úkon spočívající v přípravě a převzetí věci, neboť odměna za takový úkon míří zejména na situace, kdy je věc předána další osobě odlišné od žalobkyně, která jí v řízení dále zastupuje a je tak nucena se s věcí seznámit (převzít ji a připravit), což se však v daném případě nestalo.